Kytice
Karel Jaromír Erben
Kytice, stěžejní dílo Karla Jaromíra Erbena, je jedinou ucelenou sbírkou básní, kterou kdy slavný spisovatel vydal. Obsahuje třináct balad velmi silně ovlivněných slovanskou lidovou slovesností. Některé z nich byly inspirací i pro Antonína Dvořáka a sedm básní se stalo základem stejnojmenného filmu z roku 2000.
Přidat komentář
I třeba díky tomuto dílu se nemusíme stydět za českou literaturu.
Druhá přečtená kniha z povinné četby. Vzdávám panu Erbenovi úctu, toto dílo se mu povedlo a je zaslouženě považováno za jedno z nejlepších knižních děl u nás. Líbil se mi film, ale po přečtení knihy jsem si uvědomil, že mohl být ještě lepší. Každopádně jsem byl po filmu zvědav na knihu a ta mě nezklamala. Knihu jsem přečetl za dva dny ( u těchto pěkných knížek to jde jak po másle). Mé hodnocení jednotlivých balad je následující: Kytice --- 80% (hezká, ale moc krátká), Poklad --- 65% (zajímavé, bohužel né ten typ co miluji), Svatební košile --- 85% (první z těch lepších, perfektně sladěná), Polednice --- 80% (jedna z mých oblíbenějších, ovšem na víc jak sedmdesát pět procent to nevidím), Zlatý kolovrat --- 95% (celkem příjemné překvapení od filmové podoby, rovněž jako SK překrásná balada), Štědrý den --- 75% ( toto není zrovna má oblíbená část příběhu), Vodník --- 100% (dle mě nejlepší Erbenova balada a má nejoblíbenější) a poslední Vrba --- 80% (řekl bych důstojné zakončení této super knihy).
V nečem takovém nedokážu najít krásu. Morbidní, děsivé, přinášející noční můry. Nejsem si jistá o Erbenově zdraví, v době, kdy žil samozřejmě. Už nikdy víc tohle.
Poezii moc nemusím, ale tahle kniha se čte jedním dechem. Navíc se mi dost zalíbila, je jednoduchá a zároveň skvostná. Můžu jen doporučit.
Kdos uši dostal, aby jima slyšel,
proč si je palcem zacpáváš?
A komu rozum z vysokosti přišel,
proč po něm nohou šlapáváš?
"Maria, panno přemocná,
ach budiž ty mi pomocna:
vrať mi milého z ciziny,
květ blaha mého jediný;
milého z ciziny mi vrať -
aneb život můj náhle zkrať:
u něho život jarý květ -
bez něho však mě mrzí svět.
Maria, matko milosti,
buď pomocnicí v žalosti!"
Pohnul se obraz na stěně -
i vzkřikla panna zděšeně;
lampa, co temně hořela,
prskla a zhasla docela.
Možná, žeť větru tažení,
možná i - zlé že znamení!
A slyš, na záspí kroků zvuk
a na okénko: ťuk, ťuk, ťuk!
"Spíš, má panenko, nebo bdíš?
Hoj, má panenko, tu jsem již!
Hoj, má panenko, co děláš?
A zdalipak mě ještě znáš,
aneb jiného v srdci máš?"
"Ach můj milý, ach pro nebe,
tu dobu myslím na tebe;
na tě jsem vždycky myslila,
za tě se právě modlila!"
Skvost české poezie, který je chytlavý a přístupný čtenářovi. Nic víc není třeba říct, snad jen doporučuji přečíst. ;-)
Můžu říct, že i když poezii nemám moc v oblibě, tak tuhle českou klasiku můžu jen doporučit. Je to velmi čtivé a určitě to není nuda. :)
Kytici jsem nejdříve viděla zfilmovanou, později i přečetla. Z české klasiky a poezie ji mám nejraději. :)
Tenhle poklad literární klasiky jsem moc ráda četla už na Zš. I když se neřadím mezi milovníky poezie, tak tohle patří mezi oblíbenou četbu. Mám ráda ty strašidelné příběhy. Jako dítě jsem se i bála. Rozhodně by si to měl každý přečíst, je to opravdu kvalitní.
Na poezii moc nejsem, ale Kytice je výjimka. Je to strašidelné i smutné, ale proto to má svoje kouzlo. Nejraději mám Vodníka, Svatební košili, Polednici a Zlatý kolovrat.
Tak tyhle napínavé básně, místy strašidelné, jsme četli již jako školní četbu a samozřejmě, že jsme ještě zcela nemohli pochopit jejich kouzlo. Já sice básně vůbec nečtu, ale tyhle mají děj, opravdu se rýmují - prostě je to národní skvost.
Na rovinu, nesnáším poezii, možná proto, že jí nikdy nepochopím a nevěřím, že všechny ty zaručené metafory, které připomínají to a to fungují, jelikož nikdo neví, co tím chtěl autor řící, krom samotného autora. Tohle dílo ale miluju, protože se k poezii přibližuje snad jen tím, že se rýmuje, Erbenovy balady jsou prostě dokonalé. Nejradši mám ty nejtemnější (Vodník, Svatební kytice), ale i ty, které končí šťastně a že jich není moc (Zlatý kolovrat, Poklad), mají nádech tajemna, neštěstí a jakési velkoleposti, které říkám typicky český rys. Jedno z mnoha děl, na které jsem pyšná až nad hlavu.
Sbírka básní, která je klasikou a povinnou četbou, která mě ovšem velmi bavila. Mezi mé nejoblíbenější (a neméně drsné než ostatní) básně patří Polednice, Štědrý den a Lilie. Každá báseň je vlastně malý "horůrek", téměř nikdy nekončí dobře, ale přesto je to velmi zajímavé a poetické. Rozhodně bych doporučovala neminout tuto klasiku a přečíst ji. Líbilo se mi i filmové zpracování.
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno pověsti národní obrození lidová slovesnost balady básně poezie česká poezie
Část díla
- Dceřina kletba 1857
- Holoubek 1860
- Kytice 1855
- Lilie 1855
- Poklad 1854
Autorovy další knížky
| 2009 |  Kytice |
| 2012 | Máj / Kytice |
| 2008 | Pohádky |
| 1974 | Zlatovláska (a jiné české pohádky) |
| 2016 | Komiksová Kytice |
kdo nepřečetl, neví :)