Kybernemoc

Digitalizace všedních dnů narůstá — a má fatální následky. Když digitálním médiím přenecháme kontrolu nad všemi oblastmi našeho života, když dlouhé hodiny hrajeme online hry a ztrácíme se na sociálních sítích, stávají se z nás kybernemocní lidé. Mezi následky tohoto stavu patří stres, ztráta empatie, deprese i poruchy spánku a soustředění. Děti mají poškozenou motoriku a schopnost vnímání. Manfred Spitzer na základě nejnovějších vědeckých studií ukazuje, do jaké míry tento trend ohrožuje naše zdraví, informuje o rozšířených modelech nemocí, varuje před zdravotními riziky digitální techniky a vysvětluje, jak se můžeme chránit....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/29_/296744/kybernemoc-mDI-296744.jpg 3.411
Originální název:

Cyberkrank!

Žánr:
Literatura faktu, Psychologie a pedagogika
Vydáno:, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (6)

Přidat komentář
simona5r
11. června

Tento typ knihy u mě není moc oblíbený a nebyý toho, že jsem knihu dostala jako dárek, tak bych si ji určitě nepřečetla. Spoustu věcí je mi jasných i bez podkladu dané studie, pár informací mě obohatilo. Celkově byla pro mě kniha nezáživná. Ale oceňuji autorovu snahu při sbírání dat z mnoha studií a snaha o změnu.

DriftBooks
09. ledna

Mno… ten pán se zdá drobátko umanutý a uzamčený ve své informační sektě – bublině. Nemyslím to ale tentokrát nikterak pejorativně… Spitzer to schytal od „digitální“ většiny už v případě své knihy Digitální demence. Přesto umanutě pokračuje v sázení argumentů, proč je škodlivé to a ono, zejména pak sledování televize, používaní internetu prostřednictvím digitálních technologií a také obyčejného přejídání a nedostatek pohybu dnešních dětí. Ve všem má v víceméně pravdu. Většina rodičů – včetně mě – ví, že bychom měli naše děti více brát ven, nenechat je bez dozoru brouzdat temnými vlnami internetu a čučet na bednu. Měli by sportovat, zdravě jíst, smát se, být neustále v dobrém, motivujícím prostředí.

Knihu jsem přečet a u většiny věcí souhlasně pokyvoval hlavou. Měl jsem tendenci si říkat: nojo, to za našich mladejch let bylo všechno jinak. Věčně venku, žádná televize (kdo by se také koukal na ten jeden nudný komunistický program), žádný mobily, internet, socky – prostě jsme seděli před barákem na lavičce a kecali, dokud nás nerozehnal nerudný domovník ze třetího patra.

Jsem přesvědčený, že by se využívání digitálních technologií a televize – zejména dětmi – mělo rozumně regulovat. A jsem přesvědčen, že je dobré podobně kontroverzním způsobem na to společnost upozornit. Jenomže jak to tak píšu, uvědomuji si, že zatímco ve svém komentáři kážu vodu, doma docela chlastáme víno… :-D

ewkat
23.12.2017

Super, mozna nekdy prectu znovu.

elenai
11.05.2017

Čekala jsem, že se dozvím něco nového, ale je to popravdě jen omílání informací z předchozího titulu Digitální demence.

Insilvis
19.04.2017

Všechny Spitzerovy argumenty jsou postavené na výsledcích kvantitativních srovnávacích analýz, které autor poněkud tendenčně interpretuje. Kdyby si přečetl kupříkladu knihu Signál a šum od Nata Silvera, musel by si být vědom, že své závěry vyvozuje přinejmenším neuváženě (vzhledem k tomu, že se Spitzer prezentuje coby vědec, mám podezření, že to dělá vědomě a záměrně tak manipuluje čtenáře s tím, že – dle jeho názoru – jde přece o dobrou věc). Ze srovnávacích experimentů sice lze vyčíst určité korelace, ale mnohem hůře z nich lze s jistotou vyvodit příčinné souvislosti. Příklad z Kybernemoci:

Srovnávací analýza používání iPhonu a kognitivních schopností, bystrosti úsudku a všeobecného přehledu uživatelů. Mezi skupinou uživatelů iPhonu a skupinou lidí bez iPhonu (a zřejmě i bez jiného smartphonu) se v tomto ohledu nejprve neukáže žádný relevantní rozdíl. To se nám samozřejmě nelíbí, takže si skupinu uživatelů rozdělíme na tři části: na slabé, středně silné a intenzivní uživatele. A hle, žádané výsledky jsou tu! Zejména intenzivní uživatelé iPhonu vykazují ve srovnání s "neuživateli" slabší orientaci i zastřenější uvažování v řešení komplexnějších problémů, k nimž je potřeba znát či zjistit určité informace. Jinak řečeno, ti, co si mohou cokoli kdykoli na svém iPhonu vygooglit, jsou na tom paradoxně hůře. iPhone je tedy jedna z nebezpečných příčin kyberdemence!

Jsa inspirován vychytralým Spitzerem, vytvořil jsem analogický experiment, v němž hodlám nebezpečí výrazně rozšířit za indikovanou oblast digitálních médií: k mentální retardaci totiž dle všeho přispívá mnohem více zákeřných nástrojů. Co třeba takový německo-český/česko-německý slovník! Vezměme si dvě skupiny lidí – jednu tvoří uživatelé slovníku a druzí se bez něj zcela obejdou. Obě skupiny dostanou stejný úkol: napsat Manfredu Spitzerovi děkovný dopis v němčině. Na konci se provede gramatické a stylistické srovnání jednotlivých dopisů a vyhodnotí se rozdíly mezi oběma sledovanými skupinami. Pokud se ukáže (a ono se ukáže), že uživatelé slovníku jsou na tom hůře s německou gramatickou i schopností formulovat stylisticky správné věty, a pokud se navíc projeví korelace mezi intenzitou užívání slovníku a jazykovou neohrabaností, bude třeba vyvodit jednoznačný závěr: německo-český slovník je zákeřná a nebezpečná věc, jež zhoršuje jazykové schopnosti svých nic netušících obětí! Pane Spitzere, děkujeme.

IvetB
15.01.2017

Zajímavá kniha o tom, jak digitální média ovlivňují náš život. A to už od útlého dětství. Po přečtení člověk začne mnohem více vnímat, kolik času a pozornosti takovýmto médiím věnuje.