Květy zla
Charles Baudelaire
Slavná sbírka veršů, vydaná poprvé v r. 1857, která v době svého vzniku vzbudila nesmírné pohoršení měšťácké společnosti. Sbírku tvoří 6 částí: Spleen a ideál, Pařížské obrazy, Víno, Květy zla, Vzpoura a Smrt. V básních je zcela obnaženo srdce člověka, rozpolceného mezi hrůzou před životem a extází z jeho krásy, člověka, který je nepřítelem každé prostřednosti a všednosti, se zálibou ve výstřední obraznosti. Květy poezie, sv. 202. V překladech O. Fischera, V. Dyka, K. Čapka, H. Jelínka, Z. Kalisty, V. Holana a F. Hrubína. Zde uvedený překladatel Kadlec v knize bohužel uvedený není.... celý text
Literatura světová Poezie
Vydáno: 1997 , Mladá frontaOriginální název:
Les Fleurs du mal , 1857
více info...
Přidat komentář
(Uwaga spoilery!) Les fleurs du mal. Baudelaire brutální, Baudelaire sentimentální, Baudelaire cynický, Baudelaire typicky baudelairovský. Jedna z mála knih, kdy upřednostňuji originál navzdory kvalitním a krásným překladům. Už je to jakási tradice pro podzimní deštivé večery, zahrabat se pod deku, nalít skleničku Merlotu, vytáhnout všechny francouzské slovníky a začíst se do Květů zla. Baudelaire svými verši dokáže zmrazit do morku kosti, že má člověk strach otočit další stránku, v jiné básni potěší nejednoho cynika, aby v poslední části zahrál na romantickou strunu. Tleskám a tiše se klaním mistrovi. 5/5
.. Des cloches tout à coup sautent avec furie
Et lancent vers le ciel un affreux hurlement,
Ainsi que des esprits errants et sans patrie
Qui se mettent à geindre opiniâtrement ..
Nejsem moc na básničky a sladké řečičky, ale některé básničky stojí za přečtení a hlubší úvahu. Západ romantického slunce, Lahvička, Fontána krve a samozřejmě Mršina. Bohužel jsem ve svém vydání nenašla Litanii k Satanovi nebo Ten, který straší. Proto jsem mrkla na net. A to je fakt síla.
Povinná četba, kterou čte mládež i dobrovolně! Úžasná milostná báseň - Zdechlina.
Baudelaire je jeden z mých nejoblíbenějších básníků a sbírka Květy zla je dokonalé dílo dekadence. Mimochodem o Baudelairovi se traduje, že byl satanista, takže podle toho taky jeho básně vypadají.
Kvůli nim bych se naučila francouzsky. Za tu krásu by to stálo, protože je škoda některých překladů. Pro mě to vyhrál pan Jelínek, který dokázal uchovat krásu veršů i v překladu.
U Květ zla jsem byla jako červ na rozkládající se zdechlině u silnice - "žrala" jsem to od začátku do konce..
Co k nim dodat? Co o Květech vůbec prás více? Hledání krásy ve zvrácenosti a v hnusných věcech. Pan Baudelaire předstihl svou dobu, dokázal něco, co jen málokdo. Mnoho lidí jistě odradí, ale je v nich třeba hledat a vracet se k nim vícekrát. Ne dvakrát či třikrát, ale třeba desetkrát. Vždy mezi básněmi dokážu najít aspoň jednu, která se hodí k zrovna prožité situaci. Poklona patří mistrům a já se před tímto dílem klaním...
Z dnešního pohledu je to od Baudelairea víc póza, než nějaké hledání krásy v ošklivosti. Hele, píchat do vosího hnízda, soustředěn výhradně na své ego, to dnes už dělají všichni a nejspíš proto jsou 'Les Fleurs Du Mal' tak populární i dnes. A to nepočítám pitomé "hltače literatury", kterým přijde kniha geniální už jen tím, že má pevnou vazbu. Na mě je to ale zkrátka lehoučké i přes tématiku, mám rád 'těžší' věci, i když třeba Mršina se mi moc líbila, už od chvíle, kdy jsem ji slyšel prvně ve škole. Jinak je to spíš jen sbírka básní o chlapíkovi, co se chtěl odlišit a co moc neseděl do svojí doby, co byl unavený tuzemskou distribucí všeho (ať to bylo cokoliv). Nevěřím, že chtěl nastavil zrcadlo, nebo rebeloval, nebo otevírat lidem oči. Ostatně, proto měl i tu svou exotickou černou krásku. Baudelaire se měl narodit a žít o století později, jako gangster na pobřeží. Kokain. Děvky. A na básně by neměl ani pomyšlení.
Charles Baudelaire je pro poezii ten, kterého nelze připodobnit, on sám byl samotnou poezií a Květy zla jsou pro milovníka poezie tím, co je Bible pro křesťana.
pamätám jak sme sa v krčme nad vínom s kamoškou učili naspamäť Smrť umelcov :D neviem či to bolo z kvetov zla, ale určo od Baudelaira...snáď by sme ju ešte aj dali dokopy ak by sme sa stretli :D
Přečtené snad tisíckrát, vlastněno v mnoha a mnoha vydáních. Milované, kouzelné, poutající. A vlastně to byl Baudelaire, kdo mě přivedl k poezii. Asi proto na něj nedám dopustit...
Litanie k Satanovi, Ten, který straší, Pohrobní výčitka, Víno vrahovo... a ona i ta tolik slavná Zdechlina. Úžasné...
Květy zla mi po dlouhé době opět připomenuly, proč vlastně mám rád poesii a proč se k ní pravidelně vracím.
Velice zajímavý druh básní... Není snadno je pochopit, ale když se člověk zamyslí, není to tak moc těžké. Nejlepší básně: Albatros, Víno vrahovo, Zdechlina, Smrt milenců.
dost narocna cetba, plno prazvlastnich sonetu a nekolik tezko pochopitelnych basni... cekala sem neco vic, zaujala snad jen nejznamejsi Mrsina, ktera dava trochu smysl a Duse vina (ci jak se to jmenovalo)... ale neni spatne si to precist, pokud mate cas tak radsi vickrat, aby to dalo smysl
Štítky knihy
francouzská literatura prokletí básníci
Část díla
- Puklý zvon 1857
- Vodotrysk 1857
Autorovy další knížky
| 1997 |  Květy zla |
| 1999 |  Báseň o hašiši |
| 1979 | Malé básně v próze |
| 2001 | Umělé ráje |
| 1974 | Francouzský symbolismus |
Kniha Květy zla je v
| Právě čtených | 39x |
| Přečtených | 2 438x |
| Čtenářské výzvě | 278x |
| Doporučených | 129x |
| Knihotéce | 657x |
| Chystám se číst | 539x |
| Chci si koupit | 121x |
| dalších seznamech | 23x |
Tohle je jazyk, kterému má duše rozumí.