Kuře melancholik a jiné povídky

23.03.2023

Je prostě dobré, přečíst si jednou za čas klasiku a k té pan Šlejhar prostě patří.

Přečetla jsem první dva příběhy a pak ten, kvůli kterému jsem si knihu půjčila - Kuře melancholik. Tolik bolesti, lidské zášti a zlomyslnosti - nechtělo se mi číst více.

06.07.2020

Upřímně řečeno jsem tohoto autora v minulosti nezaznamenal. Na střední škole jsme se o něm neučili, a pokud jsem si o autorovi něco přečetl, tak to ve mně nezanechalo výraznější stopu, abych si přečetl jeho knihy. Když jsem viděl jedno knižní video a v něm byla zmínka o knize KUŘE MELANCHOLIK, tak mne to zaujalo. V knihovně jsem si půjčil tuto knihu. Mým plánem bylo, že si přečtu jen povídku KUŘE MELANCHOLIK a další povídky číst nebudu. Jenže pak jsem si přečetl něco o autorově životě a jeho díle, které se nachází na počátku knihy, a jeho život a tvorba mne zaujaly. Rozhodl jsem se přečíst další povídku UKOLÉBAVKA, a pak následovaly další povídky. Povídky jsem četl nahodile, což ničemu nevadilo. Celkově knihu hodnotím na 100 %.

V knize se vyskytuje 9 povídek. Tuto knihu v Databázi knih prozatím nikdo nehodnotil, jsem úplně první čtenář, který ji hodnotí. Samozřejmě hodně lidí četlo povídku KUŘE MELANCHOLIK, která vyšla samostatně jako kniha. Hodnocení čtenářů je 82 %. Jedná se o dětský román, který napsal v roce 1889. Jedná se o smutný příběh malého chlapce, kterému zemřela mamka a její místo přebírá macecha. Na počátku této povídky je uvedeno: „Osudy nás všech jsou jednotny. A my všichni jsme: lidé i němá tvář i mrtvá hmota…“ Do děje povídky vstupuje také vypravěč. ŠLEJHAR píše povídky z venkova, ale také umisťuje děj do města. Většina povídek je smutných, vyskytují se v nich zvířata, v některých povídkách se odkazuje na Boha, Ježíše Krista, v některých povídkách se vyskytuje mystično. Autor také velmi dobře popisuje přírodu. V závěrečných povídkách (Ještě dva měsíce, Výběrčí mostného) vyjadřuje prostřednictvím hlavních postav svůj postoj k městu, raději měl život na vesnici.

Autor patří ke generaci spisovatelů, kterou označujeme pojmem ČESKÁ MODERNA. Podepsal Manifest české moderny a po celou dobu byl věrný těmto myšlenkám. Styl psaní je náročnější, ale myslím si, že celkem je všechno pochopitelné, akorát čtenář musí číst pomaleji. V textu se nacházejí přechodníky. Šlejharovo dílo můžeme zařadit do NATURALISMU. V knize je uvedeno: „Šlejharovo dílo samo o sobě je v české literatuře závažné jak rozsahem, tak významem. Současně je to však dílo čtenářsky velmi náročné, vyžadující ve svém celku od čtenáře trpělivost a někdy až sebezapření. A je to dílo ojedinělé, osamoceně stojící, protože jeho tvůrce nemá ani předchůdců, ani následovníků.“ V knize je také uvedeno, že hodně čtenářů o tomto autorovi neví, takže nejsem ojedinělým případem. Autor tvořil zejména v 90. letech 19. století až 1. desetiletí 20. století. Jeho přítelem byl český spisovatel J. S. MACHAR.

Pokud jste nečetli ještě žádnou povídku od tohoto autora, určitě vyzkoušejte. Dá se říci, že se mi líbily všechny povídky, všechny měly něco do sebe. Kromě povídky Kuře melancholik se mi líbila také povídka Ukolébavka, Ptáče, Srna, Výběrčí mostného a jiné.

Citát z povídky Kuře melancholik:

Kdy se končí lidská zloba? Pravím, kdy se končí? Je naděje, že ukojivši svou vášeň, sama se rozplyne a uklidní? Nikoliv! Konce jí není. Žene se dál silou pořád vzrůstající, vše ji slouží za pohnutku, ve všem spatřuje zmocnění k svým útiskům...