Kup si svou revoltu!

13.04.2023

Pro začátek, knihu, kterými mi doporučil kamarád, jsem otevíral s naprosto scestným očekáváním, že nejspíš bude kontrakulturní, jenomže ona je ve skutečnosti, jak to jen říct, spíš kontra-kontrakulturní nebo kontrakulturně skeptická. To není nic proti ničemu, to já jenom říkám. Kniha pěkně jeden po druhém vyvrací a boří klasické kontrakulturní mýty (kapitalismus rovná se konformismus, reklama rovná se vymývání mozků, školní uniformy rovná se zlo, Západ je ryze materialistický a Východ čistě spirituální atd., atd., atd.) a snaží se nahmatat a odhalit skutečné kořeny konzumní společnosti. Autoři přicházejí se spoustou zajímavých myšlenek a postřehů a jejich výklad rozhodně není školometský - kniha se dobře čte a český překlad (anglický originál jsem jako eknihu nesehnal) až na pár chybek rozhodně není marný (coby překladatel oceňuji pečlivé dohledání již existujících českých překladů). Se spoustou závěrů nezbývá než souhlasit - autoři se velice zdařile trefují do řad společenských alarmistů, rebelů bez příčiny, biomatek, homeopatů a dalších lidí, ze kterých se mi obracejí oči v sloup.

Z věcí, které mi na knize na druhou stranu vadily:

1) Místy autoři přistupují k tomu, co kritizují, až příliš povýšeně a přezíravě. Při své honbě za vykreslením kontrakultury coby něčeho zaslepeného a nesmyslného si navíc tu a tam pomáhají ne právě férovými argumenty. Jinými slovy, ne všechno, co shazují, si shazování zaslouží - a kontrakultura je koneckonců obrovský celek, který nelze házet do jednoho pytle (ale který se, jak vidno, dá zvesela škatulkovat).

2) Autoři s oblibou operují s pojmy, jako je selhání trhu, mezery v systému nebo pomýlení jednotlivců, aniž by nedejbože připustili, že by mohla existovat nějaká větší potíž.

3) Autoři často vylíčí nějaký problém a odpálkují kontrakulturní názory, postupy a řešení, aniž by ale přišli s řešením vlastním. Některým velkým kontrakulturním tématům, od ekonomiky po ekologii, se také velice šikovně (cíleně?) vyhýbají.

4) Jestliže s nějakým řešením přicházejí, jdou na to zpravidla pěkně po kanadsku a volí mírný pokrok v mezích zákona - čili vylepšování systému prostřednictvím dílčích změn. Ono to tak ale bohužel vždycky nefunguje a časově náročná metoda krůček po krůčku nezabírá u všeho a za všech okolností.

5) Kniha je dost výrazně navázaná na americké (=USA) a kanadské reálie a realitu. Něco je samozřejmě všeobecně platné (protože globalizace), ale něco je v Evropě, a hlavně v té střední a východní, přece jen jinak.

6) Tohle není ani tak vada, ale: Zajímalo by mě, jak by kniha (v originále vydaná už před téměř 20 roky) vypadala, kdyby byla napsaná dnes, po Facebooku, covidu, ekonomických krizích, všeobecném utahování šroubů atd. Mnohá z témat samozřejmě neztratila na aktuálnosti, ale svět se mezitím přece jen stačil dost proměnit, takže by si kniha zasloužila nějaký ten obsahový (a možná i názorový) facelift.

16.10.2019

„Nightwish neposlouchám, jsou strašně mainstreamoví!“
„Jsem cestovatel, ne turista! Nejezdím tam, kam všichni, objevuji!“
„Džíny a tričko z H&M nosí každý, já radši skutečný styl z *doplňte libovolnou masivně rozšířenou značku alternativní módy*“
„Bankovní účet nevedu, adresu nemám aktuální a odvody minimalizuji, jak můžu. Na rozdíl od ostatních nebudu otrokem státu!“
Kdo se s někým takovým nikdy nesetkal, ten kolem sebe takové perly nejspíš hází do dnes.

Byť mi autoři ve svých tvrzeních občas přišli příliš sebevědomí a nesmlouvaví a minimálně v jednom případě mám podezření na špatnou práci se zdroji (to opěvované znásilnění v Atlasově vzpouře si fakt nemůžu vybavit), jde o pěkné shrnutí kontrakultury. Takový ucelený obraz toho, proč jsou i rebelové jen členy stáda a proč být ovcí ve stádu nemusí a často není nic špatného. Pár věcí jsem si uvědomovala již před četbou, dost jsem jich vnímala podvědomě a hodně zde uvedených souvislostí mi unikalo. Pro mě tedy rozhodně přínosná četba, která bavila, poučila a zase mi trochu upravila vnímání světa. Musím ovšem přiznat, že neustálé opakování základní myšlenky autorů („Kontrakultura podporuje to, proti čemu se snaží bojovat.“) se mi po čase začalo trochu zajídat. Díky své prostotě a univerzálnosti se dala vztáhnout na všechny verze kontrakultury (od oblečení přes hudbu po ekologii až po snahu o naprosté vymanění se ze společnosti), díky čemuž text po čase působil dost repetitivně.

Dvě věci, které se mi fakt líbily:
1) Závod na dno - termín, který mi konečně pomohl pojmenovat jev, jenž často vídám ve všech oblastech.
2) Otázka: "A co když to tak budou dělat všichni?" - tímhle hodlám rozbíjet diskuze napříč internety!

24.05.2019

tato kniha nejlépe vystihla můj názor a pomohla mi formulovat námitky, které mi vyvstávaly v hlavě při úvahách o hypotézách Hayeka a jeho žáků

souhlasím, že určitá pravidla shora prostě musí existovat, abychom mohli fungovat jako společnost, a že řešením není zrušit systém, nýbrž napravit jeho mezery

doporučuju všem

27.07.2018

Biomrkví za lepší svět!

Provokativní, nesmírně vtipná a čtivá, oči a mysl otevírající kniha, která přesvědčivě argumentuje, proč kontrakultura za několik desetiletí své existence nedosáhla žádných výraznějších úspěchů (byť dala vzniknout mnoha výborným filmům). Konzumerismu se neoddáváme z pohodlnosti, ale abychom byli cool a udrželi si určitý sociální status. Čili ve snaze nebýt jako ostatní, nesplynout s mainstreamem, chovat se nonkonformně, což je paradoxně modus operandi kontrakultury. Věříme, že nákupem určitých produktů rebelujeme proti jakémusi všeovládajícímu „systému“. Ve skutečnosti jej takto utváříme a žádných reálných sociálních či ekonomických změn proto nikdy nedosáhneme. Účinné řešení některých systémových problémů přitom mnohdy spočívá naopak v podřízení se, v tom, že se částečně vzdáme tolik proklamovaného individualismu a jednáme jako ostatní, nikoliv v domnělé subverzi (příklad školních uniforem). Historie nás naučila, že život zlepšují smysluplná pravidla, nikoliv jejich plošné odmítání (přesto bývá deviantní chování oslavováno jako podvracení systému). Smysl mají institucionální změny.

Jistě, autoři svá stanoviska hodně opakují, spoustu věcí zjednodušují, z některých myšlenkových škol si účelově vybírají jen to, co se jim hodí (totéž na druhou stranu činí kritici knihy, kteří ji nesmyslně interpretují jako konzervativní útok na levici a obhajobu kapitalismu), svou ústřední myšlenkou je ale natolik inspirativní (a přitom se to všechno zdá být zpětně tak zjevné), že by si ji měl přečíst opravdu každý, komu není lhostejný svět, ve kterém žije.

29.05.2016

Jedna z mála kníh, pri ktorej som krochkal blahom. Akoby mi autori čítali myšlienky. A ten ich prehľad v popkultúre, či už v hudbe alebo filmoch, no nádhera. Každá undergroundová záležitosť viac menej prerastie do mainstreamu, pozrite na hipsterov, drum and bass alebo dubstep. Mám pokračovať?

15.03.2016

"Kontrakultura téměř úplně nahradila socialismus jako základnu radikálního politického myšlení. Pokud je tedy kontrakultura mýtem, pak nepochybně patří mezi takové, které oklamaly obrovské množství lidí a měly nedozírné politické následky." Výborná a čtivá kniha, která mi zcela promlouvala z duše. Přiznám se, že jsem čekal trochu něco jiného a byl tak nesmírně potěšen, kam směřovaly myšlenky autorů, a nadšen jejich úžasným přehledem v literatuře a prací s ní. Nutné je zdůraznit, že kniha nekritizuje samotnou "kontrakulturu" a její umělecké projevy (sám jsem velkým fanouškem v knize zmíněného grunge, tak jsem si nebyl jistý, co kniha přinese), ale pouze její politickou rovinu. Kontrakultura se tak (i přes svou silnou společenskou kritičnost) stává problematickou pouze tehdy, pokud se v očích jejích vyznavačů stává zároveň i řešením (pokud má změnit svět k lepšímu)... přestože ti často svojí spotřebou "kotra-zboží" a svou individualistickou filozofií jen podporují systém, proti kterému sami protestují. Kritika tak je zaměřena na "kulturní levici" (u nás těžko takto souhrnně pojmenovat, často jde o radikální stoupence pravicové politiky), která těmito svými individualistickými postoji podkopává roli státu jako aktéra, který jediný může zajistit nápravu nedostatků systému, především pak kvalitní sociální prostředí. Narcistní zájem o osobní růst a blaho tak potírá zájem a snahu o sociální blaho. Pozornost lidí je odpoutána od stále se prohlubujících sociálních rozdílů, od stále slabšího státu stojícího proti stále silnějším korporacím, od stále se zhoršující situace pracujících lidí. Návod nabízený "kulturní levicí" však nesměřuje ke snaze o změnu socio-ekonomických podmínek, ale k osobnímu osvobození v duchu kontrakultury... bez ohledu na to, v jakém systému žijeme. Je tak poukázáno na zajímavý paradox, na který upozorňuje i Tony Judt (a nepřímo i Jan Keller)... přestože se revolta 60. let (i na ni navazující) zaštiťovala radikálně levicovými myšlenkami, svým silným individualismem nastartovala stále se rozvíjející pravicový neoliberalismus, který podkopává zbytky sociálního státu jako levicového výdobytku Západu. Přestože jsem občas nesouhlasil s některými až příliš modelovými ekonomickými úvahami autorů, jejich politické a filozofické úvahy a závěry mi byly velmi blízké... stejně jako podpora systémové politicko-ekonomické levice (posilující regulační roli státu) a důkladná kritika individualistické kulturní levice (tyto snahy naopak ničící). Autoři však byli schopni jít hlouběji a rozvinout tento problém do širší podoby, než jsem byl kdy vůbec schopný pomyslet. To mě dokázalo nadchnout i inspirovat zároveň.