Krysař
Viktor Dyk
Dykova novela o krysaři je založena na německé legendě. Krysař je pozván do města Hammeln, aby zde vykořistil myši, jimiž je město zahlceno. Poznává Agnes, se kterou prožívá tragickou lásku. Krysař se nepohodne s konšely – nedostává zaplaceno za vykonanou práci podle svých představ. Mstí svou zlomenou duši na zhýralých měšťanech, které pomocí své krysařské flétny navádí do propasti. Jako náznak naděje na lepší budoucnost, dva nevinní lidé, nemluvně a blázen, přežívají... celý text
Přidat komentář
Tento příběh je psán s menším nádechem tajemna a poukazuje se na to již na začátku, kde se Krysař představí jako muž beze jména. Krysařův příběh se mi velmi dobře četl, ale přesto mě v některých částech trochu nudil. Jsem ale ráda, že jsem si knihu přečetla. Nejvíce se mi líbila Krysařova píšťala a schopnost všechny omámit. Líbilo se mi, jak autor vystihl konec. Byl sice tragický, ale právě to se mi na příběhu líbilo nejvíce.
Novelu Krysař jsem přečetla až po shlédnutí muzikálu Krysař, jejímž tvůrcem je Daniel Landa, proto jsem příběh již v podstatě znala. Muzikál se lišil v pár drobnostech, ale hlavně také v konci. Zde na konci, po smrti všech ve městě, odchází Krysař a Agnes, aby spolu žili šťastně, a také zde více vystupuje postava vypravěče-Boha, který zde nese poselství, že jsme pouze bezvýznamní tvorové, že si nevážíme svého života. Pokud bych tento muzikálový konec měla srovnat s tím v novele, pak bych dala přednost muzikálovému konci.
Novela se mi četla dobře zvláště díky krátkým kapitolám, rychlým dialogům, skoro žádnému popisu krajiny-prostředí. Nic nebylo rozvleklé, takže se novela četla jedním dechem. Díky tomu (a také zajímavému námětu) se mi novela líbila a určitě si ji ještě někdy přečtu.
I když byla knížka obsahově hubená,četla se i poněkuď složitě.Neseděl mi obrácený slovosled.
Bohužel kniha mě hodně nudila a já měla chvílema chuť jí odložit. Ale velmi dobrý námět, to se musí uznat..:)
Příklad toho, že i málo je někdy hodně. Někdo umí popsat působivý příběh o Krysaři na 100 stranách, někdo umí napsat 600 stran o ničem... tuto knihu mám opravdu ráda.
Skvělá kniha. Až jsem se divila, jak se na té troše stránek se může skrývat tak působivý příběh.
70 stran, kterými mi proplavete jako nic, velmi brzo je také patrný konec příběhu.
Krysař je děsivá ale zajímavá postava:
„Nebudeš šťasten; ostatně, co je na tom? Štěstí není vrchol.“
Pro mě od začátku do konce nudné. První hvězda za vydání a druhá hvězda za zajímavý děj, ale to podání mě naprosto nudilo.
Vůbec jsem nečekala, že mě to bude tak bavit! Přivykla jsem i zvláštnímu stylu autorovu a teď knihu všem vřele doporučuji.
Krysař je jednou z mých nejoblíbenějších knih, na kterou nedám dopustit. Je velice pocitová, nabitá romantickými prvky, stejně jako rozličnými symboly. Každý, kdo se do ní opravdu ponoří, si v ní najde něco svého.
Krátká novela vyprávějící o konci jednoho krysaře s mocnou píšťalou.
Nápad, základní dějový náčrt se mi líbil. Krysař, nebo prostě člověk na okraji společnosti, objeví smysl života v druhé osobě, citu k ní, jen proto, aby o něj vzápětí přišel. Zápletka byla celkem jednoduchá. Postavy na mne zapůsobily, jak by měly. Lakomí, pokrytečtí občané vyvolali patřičné antipatie, zatímco “ti hodní” (Sepp Jörgen, Krysař...) soucit a lítost. Myslím, že by bylo zbytečné vyčítat možná až přílišnou černobílost např. u radních, kteří jsou prostě hloupí, vypočítaví chamtivci. Vzhledem k tomu, že na mi kniha zdála jako taková andersenovská pohádka. A možná až přeháněný kontrast k pohádkám patří....
Velmi se mi líbilo vykreslení postavy doktora Fausta a jeho soukromého neviditelného šílenství, nebo také prokletí- daru vidět, co chce, nehledě na realitu.
Knížce nechybí čtivost, ani spád. Čte se jedním dechem. Sloh je poměrně jednoduchý, nikde nic nepřebývá ani nechybí. Ráda se k tomuto titulu ještě někdy vrátím.
Styl psaní se mi tak zamlouval, že příběh by mohl být sebehorší a stejně by se mi kniha líbila.
Podmanivý příběh, krásně se čte.
„Chceš-li, Jӧrgene, řeknu ti celé tajemství; pro dva lidi je jen určitá míra lásky; ohraničená a nezměnitelná. Nemiluj přespříliš, chceš-li býti milován; vyčerpáš sám všechnu lásku, určenou pro dva. Přemíra lásky, kterou dáváš, ničí možnost lásky, kterou bys měl bráti; to ti radí krysař, který mnoho viděl. Buď, jaký chceš; nedopusť pouze, aby tě žena měla, místo co bys měl míti ženu ty. Buď, jaký chceš; ani zlý nemusíš býti. Je to zbytečně hrubé, rybáři. Ale jsi-li dobrý, hleď se skrýti. Vstaň, Jӧrgene!“
Ale rybář sebou nepohnul. (…)
„Sbohem, Jӧrgene. Není ti pomoci,“ řekl posléze. „Nebudeš šťasten; ostatně, co je na tom? Štěstí není vrchol. Snad jsi zrozen pro něco lepšího, nejsi-li zrozen pro štěstí.“
A krysař odcházel.
Krásně odpočinková četba na chladný podzimní večer. Krátké, ale poutavé, zanechává v čtenáři emoce. I přes fakt, že je v seznamu povinné četby musím uznat, že se mi velmi líbila.
Povinná maturitní četba, co k tomu říct...? :) Navzdory tomu, že jsem ji měla v maturitním seznamu, chtěla jsem si ji přečíst už dlouho. Řekla bych, že knížka splnila, co jsem od ní čekala. Mnohem víc fascinující pro mě ale je, kolik muzikálů a různých zpracování na základě tohodle útlého vyprávění vzniklo :)
Velice příjemný rádek do čtenářského deníku, v dobách kdy pro mě čtení bylo nutností :)
Inspirace Německou legendou Dykovi zajistila místo mezi českými literárními klasiky. Bohužel se v knize čtenář občas ztrácí, ale jinak půjčením v knihovně a přečtením nic nezkazíte. Knihá má 70 stran, tak to máte za chvíli, i když delší, než byste čekali.
Štítky knihy
sebevražda zfilmováno pověsti romantismus pomsta tragédie rozhlasové zpracování krysy klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1972 |  Krysař |
| 2002 | Milá sedmi loupežníků |
| 1937 | Zmoudření Dona Quijota |
| 2002 |  Devátá vlna |
| 1989 | Vteřiny duše |
námět dobrý, ale kniha mě nebavila - zahození ji někam do kouta bránila akorát blížící se maturita