Krysař
Viktor Dyk
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42447/bmid_krysar-esj-42447.jpg
4
6572
6572
Podkladem pro tuto knihu byla staroněmecká pověst ze 13. století o krysařovi, který je pozván do města, aby vyhubil krysy. Zdá se to jako prostý příběh. Avšak krysy, jakožto špinaví hlodavci nejsou jedinou špínou v městečku Hammeln, kde se celý příběh odehrává. Dyk v této novoklasicistní novele se zaměřuje (poukazuje) na spravedlnost, právo, pomstu, ale také na lásku.... celý text
Přidat komentář
Pěkný příběh, ale nevím zda se k němu budu dále vracet. Každopádně má něco do sebe:)
Krysař je hodně známý, člověk ho ani nemusí číst a ví, oč se tam jedná. Líbila se mi, byla hodně čtivá
Čtení mi umožnilo nádherné prožití tohoto velmi známého příběhu. Je napsán opravdu skvěle, už jen samotná slova jsou zážitek, a co potom magická síla příběhu?!
Viktor Dyk píše jazykem, který jakoby plynul a ani jednou neklopýtnul, nekazil něčím nepatřičným. Jako by psal hudbu.......no dobrá, tomu se nejspíš říká próza, ale vysvětlete to člověku, který se takovým věcem vyhýbal, jelikož mu je škola nutila a tím v podstatě znechutila. Postavy příběhu jsou výborně vykresleny. Skvělá je např. postava Fausta, nad kterou se opravdu nejde nepozastavit. Je to takové druhé já Krysaře, resp. jeho druhý hlas nabádající ho, aby se nebránil moci, kterou má, atd....., ale třeba je všechno jinak. Dívejte se srdcem. A pak je tu postava opožděného Seppa Jörgena, o kterém jsem dosud vůbec nevěděl, že existuje. A ta krásná poita, spojená s jeho údělem. To, ale také není pouhá postava. Žádná postava z příběhu není obyčejná. Je v tom mnohem víc. Alespoň mě se zdá, že Dyk do postav promítá určité vlastnosti lidí, jako by obsazoval role. No, stojí to opravdu za to. Jinak je ještě zajímavé, že Viktor Dyk vlastně předělal legendu o Krysaři k obrazu svému. Hypotézy původního příběhu se zaobírají většinou tím, že byli odvedeni pouze děti. Jsou jim přisuzovány také rozdílné konce. Utonutí, pohřbeny pod sesuvem půdy, vlákány do jeskyně, nebo dokonce děti ani nezemřou, protože se stanou jakýmsi výkupným. Ale nejvíc mě zaujalo připodobnění Krysaře k smrti, kdy vlastně město Hameln postihla rozsáhlá epidemie. Píše se o rané formě Černé smrti. Toto vše je opravdu zajímavé, ale Dykova verze je prostě jedinečná!
Jako jo, nebylo to špatné, ale čtení mě nijak nenadchlo a kdyby kniha nebyla povinnou četbou, rozhodně bych si jí nepřečetla.
Ale líbila si mi ta myšlenka flétny, která manipuluje lidmi. Jak by to dopadlo, kdyby někdo něco takového měl v dnešní době? Nechci si to raději ani představovat.
Když nad tím tak přemýšlím, takovéto knihy, klasika, legendy, by se snad neměly ani moc hodnotit. Takový základ, o kterém by měli mít lidé povědomí.
Jedním slovem. Nádhera. Nechci se tady rozepisovat o knize a čím je úžasná, prostě si k ní sedněte a sami objevte její kouzlo. Je krátká, takže ani nečtenáři se nemohou chytnout výmluvy typu "je to moc dlouhé". A čtenáři? Ti co milují knihy? Neváhejte... PŘEČTĚTE SI TO! :-)... a užijte si to ;)...
Miluju tenhle příběh věčného Ahasvera, který putuje a nenachází pokoje. Neodolatelný, tajmený hrdina, jemuž se nemůžete ubránit.
velice zajímavý příběh. Fascinuje mě, jak autor vylíčil všechny povahy postav ve městečku. Nejvíce se mi líbil Krysař. Strašně ráda bych chtěla vidět divadelní hru.
Zčásti romantický, z části dramatický příběh, který vypovídá o tom, jak jsou lidé zmanipulovatelní. Jen blázen a dítě dokáže odolat všem věcem okolo, které ostatní lidi řeší. A vlastně jen blázni a děti dokáží prožívat tu nezkrývanou radost a štěstí :)
Krysař z Hameln. Pověst, která mi přijde dostatečně známá. Nic mě tedy nenutilo, abych si jí ještě navíc přečetla. Přesto jsem se k ní přece jen dostala a vůbec nelituji. Příběh je známý, ale právě ty drobné nuance, které známé moc nejsou, byly tím pravým kořením. Setkání Krysaře a doktora Fausta v krčmě. Jejich rozhovor. Pomalý rybář Sepp Jörgen a jeho přemítání o svém osudu. Krysařovy úvahy o lásce. Prostý výtah z díla nemůže obsáhnout to, co je skryté za příběhem. Tohle by měli učit ve škole a ne po studentech chtít, aby jen zhruba věděli, o čem kniha je.
Kniha se četla zvlášně, protože jsou nezvykle poskládadná slova. Jinak příběh a děj byly celkem dobré. :)
Tahle knížka mě bavila a styl, kterým je napsána, je pro mě velmi zajímavý.
Jsem ráda, že mě na ni můj kamarád přivedl, jen mi bylo líto rybáře... Ale ten konec! )
"Dej nám, bože, dojít
v sedmihradskou zem!"
Tenhle příběh tak zvláštně plyne - je to jako kouzlo, které vás přenese do jiného světa. Přestože to není veselý příběh, je na něm něco uklidňujícího - možná to je osobou Krysaře, jeho přijetí života takového, jaký je. Nevím, ale prostě se mi to líbí.
Štítky knihy
sebevražda zfilmováno pověsti romantismus pomsta tragédie rozhlasové zpracování krysy klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1972 |  Krysař |
| 2002 | Milá sedmi loupežníků |
| 1937 | Zmoudření Dona Quijota |
| 2002 |  Devátá vlna |
| 1989 | Vteřiny duše |
Abych byl upřímný, maturitní seznam četby docela hejtuju a málokdy z něho něco chválím. Na rozdíl ale po posledním díle od Hrabala, který jede ve ''starých kolejích'', se za tento kousek musím přimluvit. I když už jsem tento příběh slyšel nespočetkrát u zkoušení neměl jsem problém se čtením. Sem za Krysaře vlastně dost rád, umí zaujmout, má to své kouzlo a ta postava Krysaře je tak krásně tajemně vykreslena.