Krtci a jiné básně
Günter Eich
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/142620/krtci-a-jine-basne-142620.jpg
5
3
2
Výbor z díla jednoho z nejvýraznějších německých básníků druhé poloviny 20. století Güntera Eicha, jehož znepokojivě úsporné verše svou gnómičností místy připomínají japonské haiku, staví tentokrát především na jeho prazvláštních prozaických nonsensových textech, jež autor nazývá „krtky“ a jež jsou jakousi moderní a přitom duchaplnou a svéráznou obdobou básní v próze. Tyto texty doprovodí výběr z dosud nepřeložených Eichových básní zejména z pozdního období jeho tvorby.... celý text
Přidat komentář
Krtci jsou zpravidla nepolapitelní. Ale ta radost, když se některý, více čitelný, nechá chytit. Hned je vidět, že zvířátko je to trochu pesimistické, umí satiricky kousnout a je krásně ironicky vtipné (vynikající Domácí čeládka). Většinou se však skrývá ve svých norách. Občas vystrčí nos z krtiny - tady jsem. A vzápětí opět unikne. Vlastně je to docela zábavná hra na schovávanou, či ještě lépe na objevovanou.
Štítky knihy
básně v próze poezie německá poezie
Autorovy další knížky
| 1987 |  Víceméně |
| 1966 | Rozhlasové hry |
| 1965 | Děvčata z Viterba - Sabeth |
| 2003 | Krtci a jiné básně |
| 1984 | Neskôr |
Kniha Krtci a jiné básně je v
| Přečtených | 3x |
| Knihotéce | 8x |
| Chystám se číst | 1x |
Môj najobľúbenejší Krtko:
Fantómové bolesti
Mám bolesti tam, kde nejsem. Nahoře v rohu pokoje, kam nedosáhnu ani smetákem, to cuká jako v bolavém prstu. V jiném rohu bolestivé stahy, dalo by se říci revmatická bolest. Přede mnou, za mnou a po obou stranách, zatímco sedím za psacím stolem a pojídám tabletky. Otevřel jsem dvě knihy, o indickém sochařství a o divech moře. V obavách pozoruji zohavené bohy, sekularizované chobotnice.
Pak to začne o několik zdí dál na kuchyňském stole, slepé střevo nebo výslech třetího stupně. Zbůhdarma listuji v indickém sochařství. Fantomové radosti očekávat nemůžu, radosti se spotřebovávají raději o samotě. Znamenám si: lékárna, stovkové balení.
I tam, kde nejsem doma, v jídelnách, čekárnách, na shromážděních. Zlato lóží oprýskalo. I tam, kde zůstalo, na opršelých pažích kamenných trpaslíků, na podstavcích řeckých bohyň, ve stromech i v povětří, na pyramidách zvenku i uvnitř, na velbloudích sedlech. Pevné, tekuté či plynné, je to všude stejné. Skot opouští stáje, rokle se zavírá za ovčákem, zlaté rybky zůstávají skvrnité a němé, podél jilmů, které se nedají obemknout ani oběma pažemi, podél lešení na západní straně. Jedinké místo nezůstalo ušetřeno.