Krok do propasti: 37 příběhů roku 1937
Michal Stehlík
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/423255/bmid_krok-do-propasti-37-pribehu-roku-19-LF9-423255.jpeg
5
5
3
Kniha mapuje konkrétní rok 1937 v československých dějinách. Jedná se o 37 osobních příběhů roku 1937, od prezidenta T. G. Masaryka, přes spisovatele Karla Čapka, fotbalistu Josefa Bicana, herečku Lídu Baarovou či rodinu právě narozené Madeleine Albright. Nechybí ani Konrad Henlein, Vojtech Tuka či Max Brod. Vedle toho je celý rok rámován měsíc po měsíci dvanácti světovými událostmi, například španělskou válkou, moskevskými procesy, tragédií vzducholodi Hindenburg, úspěchem sovětských letců na severním pólu či nankigským masakrem japonsko-čínské války. To vše vytváří mozaiku konkrétního roku 1937, který byl symbolickým krokem do propasti tragického roku následujícího.... celý text
Přidat komentář
Komu se libila Illiesova kniha 1913, potesi ho i Stehlikuv Krok do propasti. Dobre vybrane pribehy vykresluji zvlastni rok 1937
Velice fundovaně a přitom čtivě autor provádí čtenáře nesnadným rokem 1937. Symbolicky 37 črt je věnovaných různým osobnostem i neosobnostem (vojenský zrádce) v jednom okamžiku daného roku. Doporučuji.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2021 |  Přepište dějiny |
| 2012 |  Intelektuál ve veřejném prostoru |
| 2016 | Babické vraždy 1951 |
| 2008 | K čemu dnes humanitní vědy? |
| 2015 | Česko za sto let. Čtyři rozpravy z konference Evropa a Česko 2113 |
37 momentů, skoro impresionistických a silně beletrizovaných, z léta Páně 1937, úmrtního roku Masarykova. Události politického druhu, jako je atentát na italského místokrále v Habeši, jsou tu v menšině. Převažuje kultura, sport, náboženství a veřejný život (Světová výstava v Paříži, rozhlasový projev Františka Křižíka, výměna primátorů Velké Prahy, ...).
Světové dějiny tvoří "jen" rámec pro ty československé, koncentrované do určitého dne, někdy dokonce hodiny či minuty (motocykl srazil Vojtecha Tuku). Autor je však zasazuje do kontextu krátkými medailonky dané osobnosti na konci kapitoly. Takže například o Tukovi jsem se dozvěděla, že když byl tento slovenský autonomista r. 1945 už jako nemocný stařec odsouzen k trestu smrti, musel být na šibenici vytažen z invalidního vozíku. (Ještě že vyhráli ti hodní.)
Docent Stehlík hravě experimentuje s žánrem odborné literatury, v jeho stylu je znát vliv Karla Čapka. Výběr témat i jejich vyznění přirozeně odpovídá autorovým zájmům a náklonnostem, jsou tedy lehce katolické a masarykovské. :) Některé texty se pokoušejí o zhodnocení z více perspektiv (Zdeněk Nejedlý ze své kapitolky nevychází jen jako bolševická ostuda české historiografie), jiné ne; obecně Stehlík spíš podporuje převládající narativy.
Mám dojem, že některé problémy jsou složitější, než jak je pan docent podává, třeba Werichova účast na Antichartě. Anebo jiný příklad: v sekci o válce v Habeši se píše, že Italové používali bojové plyny, což je samozřejmě pravda. Jenže neméně pravda je, že Etiopané zase nasadili zakázané střely dum-dum, což už zmíněno není; Společnost národů tehdy odsoudila obojí a myslím, že by bylo fér kritizovat obě strany.
Nicméně jako literární počin je tohle dílko roztomilé a číst ho na májově rozkvetlé Letné mě těšilo. Byly tu momenty, které mě oslovily opravdu hluboce, jako Seifertova báseň na závěr, Tukova poprava nebo smutný příběh Sudetoněmce Heinricha (Heinze) Ruthy. Pročež 4,5*.