Kreutzerova sonáta

Kreutzerova sonáta https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/484506/bmid_kreutzerova-sonata-oXM-484506.jpg 4 391 65
Koupit Ekniha zdarma Antikvariát

Příběh, v němž v kritickém okamžiku sehraje úlohu Beethovenova Kreutzerova sonáta, je pojat jako děsivá analýza lásky a manželství, jako tragický rozvrat mezi dvěma lidmi, kteří se kdysi hluboce milovali. Tolstého „sexuální novela“, jak bychom ji mohli nazvat, je dodnes dílo vyhledávané a čtenářsky přitažlivé. Když v roce 1890 vyšla, způsobila senzaci, která v kulturních dějinách neměla obdoby. Jestliže ji někdo neznal, pak byl - podle tehdejších zpráv - snad jen negramotný nebo ten, kdo se o literaturu a o vztahy muže a ženy vůbec nezajímal, či kdo žil ve zvlášť zapadlém koutě světa. Podivuhodně smělé a působivé odhalení manželských neshod, jakým tato povídka bezesporu je, nenechalo nikoho lhostejným. Nebylo místa, kde by se o ní nevedly vášnivé spory. Staromilci v Rusku byli pohoršeni až k nepříčetnosti. V jiných zemích bylo zase toto dílo soudně pronásledováno, včetně zemí českých. Je to povídka o kruté žárlivosti, jež bortí manželství, o hlubokém rozvratu mezi dvěma lidmi, kteří se kdysi hluboce milovali. Ve svých otázkách, které jsou zde představeny v šokující nahotě nepřestane být pravděpodobně nikdy aktuální.... celý text

Literatura světová Novely
Vydáno: , 1400
Originální název:

Крейцерова соната (Krejcerova sonata) , 1889


více info...

Komentáře 65

Recenze 1

Hvězdičky 391

Přidat komentář
Peleus
19.08.2015 5 z 5
Peleus

Tak tohle jsme se dvěma spolužáky-kamarády na gymplu měli skoro jako manifest. Možná to znáte - holky (anglicky řečeno) sucks, my jsme skvělí, škoda mužů, z nichž se později (kvůli působení žen, jak jinak?) stává přesně to, čím být nechtěli.

"Ha, ha", říkám dnes pobaveně! Byli jsme to ale banda nihilistických trotlů na procházce! :))

P.S. Knihu bych rád doporučil vaší pozornosti. Trochu depresivní,ano. Přesto stále pozoruhodné dílo. Inu, ruský realismus.

kacaabba
30.04.2015 3 z 5
kacaabba

Smutný příběh muže, jehož hlavní vinou byla soběstřednost. Nevím, co tímto příběhem chtěl všechno říci spisovatel. Řada věcí platí i dnes, řada myšlenek je překvapivě i po mnoha letech novátorských, ale též řada vývodů je tak těžce mimo, že mi běhal mráz po zádech. Vyprávějící muž se v několika svých vývodech opírá o biblické verše. Verše, které jsou, žel, vytržené z kontextu, a tak dopředu ohrožené zneužitím. Což se i stalo. Znovu bych už tuto "depťárnu" nečetl.

Pink Martini
04.07.2013 3 z 5
Pink Martini

(SPOILER) (Uwaga spoilery!) Tolstého uctívám. Do přečtení Kreutzerovy sonáty bych napsala, že vždycky. Ale tímhle dílem si mě velikán ruského realismu prostě nezískal. Upustila jsem od původního plánu super nízkého počtu hvězdiček a zkusila se nad tím vším znovu zamyslet. Asi to není kniha pro mě. Určitě to není kniha pro mě. Jsem jako ta ženská z vlaku, která o názorech Pozdnyševa prohlašuje, že zamrzly před pár staletími v době, kdy za Ivana IV. vyšel Domostroj. No, co už.

Sonátu jsem četla dohromady s Rodinným štěstím. Větší kontrasty by si člověk představil jen těžko. Rodinné štěstí je romantickým dílkem nezkaženého mladíka, Sonátu psal zahořklý stařec zklamaný životem. Manželství se Sofií v některých chvílích celkem pravděpodobně připomínalo Kreutzerovu sonátu.

S požadavkem střídmosti a čistoty si úplně nerozumím, ale respektuji to. Sice mám někdy chování uřvané feministky, ale zrovna se mi nelíbí, že sám Tolstoj ženě ukázal těsně před svatbou deník se sexuálními zážitky se služebnictvem (tento motiv je kromě Sonáty i v Anně Kareninové), nicméně požaduje striktní abstinenci po všech ostatních. První léta manželství byl stejně vášnivý jako Vronskij, pak mu dle mého kapku hráblo, což vyvrcholilo jeho podivným útěkem z domu. Skoro jako hrdinovi Sonáty, když probodl ženu kinžálem.

Některé myšlenky jsou přitom velice zajímavé. Například ta, že by bylo více košér věnovat peníze do prevence syfilidy než do jejího léčení. Myšlenky o totálním podřízení ženy muži nejsou můj šálek čaje. Sonáta někoho určitě zaujme. Musím se smířit s tím, že nejsem Tolstého ideální hrdinka a nikdy se do jeho pozdních děl nevcítím. Nemám na to. Napadá mě právě teď bůhvíproč Zkrocení zlé ženy. Na světě je spousta typů Bianka-Lucentio, jejichž kurtoazní vztah by se možná velkému spisovateli zalíbil. Ale kruci, já nějak raději ty petrucciovské buřiče. Team Kateřina! Kdo jde se mnou? (3/5)

jardadr
18.06.2013 4 z 5
jardadr

Bylo zajímavé číst tuto novelu zároveň s Hesseho Narcisem a Goldmundem a srovnávat tyto dvě díla. V Hesseho knize je prakticky vzdán hold smyslovosti, tělesná láska se románem prolíná jako hlavní červená linie, zatímco Tolstoj se k otázce vášní a sexuálních tužeb staví dost skepticky. De facto viní je, a zřejmě právem, z mnoha špatností, jež hýbou lidstvem.
Teprve po dočtení sonáty čtenáři dojde rafinovanost autora. Pozdnyšev nejprve popisuje svůj pohled na ženy, jaký měl před svojí změnou ve vězení. Vypráví o svém životě, který nežil úplně střídmě a jak toužil po vřelém, horoucím citu v manželství. Ale řeší to jako většina mužů v jeho době, po krátkém dvoření se přichází hned sňatek. Takřka zákonitě dochází k rozčarování a neshodám. když Tolstoj popisuje důvody manželských hádek, musel jsem se občas sám nad sebou zastydět a mnohou situaci poznal - jak jen to dokázal vystihnout!
Dojde ke zločinu ze žárlivosti, tedy z toho nejnižšího pudu, kterého jsou lidé schopni, chorobná žárlivost lidstvo sesazuje z trůnu myslících bytostí. Pozdnyšev v poslední části knihy dospívá k názoru, že vše byla jeho vina, protože se nedokázal zbavit předsudků a neuměl se na ženy dívaj jinak, než jako sexuální objekt. Proto v každém muži vidí soupeře a čím bližší byl jeho ženě, tím se mu zdá nebezpečnější. Dochází k názoru, že pokud tento pohled přetrvá, nikdy nebudou ženy fakticky rovnoprávné - i kdyby provozovaly všechna povolání jako muži. A myslím, že se pan Lev Tolstoj nemýlil a ani po stu letech tomu není jinak.
Tato novela však obsahuje myšlenek mnohem víc...

monii
28.03.2012 4 z 5
monii

Kreutzerova sonáta působí i dnes poněkud skandálním dojmem, a to si představme, jak musela působit o dvě stě let dříve. Myslím, že pro své radikální postoje Tolstoj nebude nikdy pochopen, a přitom se stačí trochu odpoutat od konvencí dnešní doby a zjistíme, že měl v mnohém pravdu.
Když se otevřeně staví k problému zachování panenství jako nejvyššího stavu ženy, když se nevybíravě staví proti doktorům, kteří vynaloží daleko více úsilí na léčení syfilidu, místo jeho předcházení, když opovrhuje ženami, které “mají méně potěšení z dětského půvabu než trampot ze strachu o dítě, a proto nesmí přijít dítě, které budou milovat. Obětují ne sebe pro milovanou bytost, ale bytost, která má být milována, pro sebe.” Dnes jsou všechno tohle nepopulární názory, a přitom z nich čiší základ charakterní společnosti.
Na druhou stranu zní všechny tyto názory s dobrým základem jako pěkné pokrytectví v porovnání s myšlenkou kompletního podřízení ženě muži. Možná proto není toto jeho dílo tolik obdivováno, protože v něm převažují situace připomínající manželství s jeho ženou, které se tomuto příběhu bohužel velmi podobá.