Království české a jiné polokatolické povídky
Jan Křesadlo (p)
![Království české a jiné polokatolické povídky Království české a jiné polokatolické povídky](https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/49140/bmid_kralovstvi-ceske-a-jine-polokatolic-Rwl-49140.jpeg?v=1656890274)
Dosud nevydané povídky osobitého autora se odehrávají v dusivé atmosféře padesátých let.
Přidat komentář
![InaPražáková InaPražáková](https://www.databazeknih.cz/img/users/19_/190920/m_inaprazakova-qv3.png?v=1546290729)
![4 z 5 4 z 5](img/content/points/4.png)
Dobře polovina povídek jsou vynikající kusy, na kterých by se mohlo učit, jak má povídka vypadat. Originálních nápadů neměl Křesadlo nikdy nedostatek, ale tady mají formu, která jim sluší - plně využitý malý prostor, jedna situace, gradace pomocí dialogů nebo úvah hlavní postavy. Standardně křesadlovsky poťouchlé glosy se dotýkají náboženství z různých stran (dojde na úvahu o proměňování, kacířskou sektu, liturgii podvodní mše) a v různém duchu. Často se vztahují k 50. letům, kdy byl život katolíka trpký a doba prašivá, ovšem s jednou výjimkou jsou to spíš ironické šlehy, žádný sentiment a románové hrdinství perzekuovaných.
Nejen v tomto ohledu se mi zdály často dost osobní, někdy až částečně autobiografické. Tentokrát autor soudil dobu a lidi viditelněji než jinde. Osobně mi tyhle kousky sedly míň, občas to byly na mě trochu příliš kategorické odsudky starého vzdělance, který musí spolužít s upadlým lidem, co by nezvládl mši v latině, k tomu v mravně upadlé době (co Sodoma v Bibli, a co dnes...). V jednom případě jsem se i zdravě naštvala (Temnota), zato často jsem se výborně bavila a Zjevování je při využití starého námětu povídka jazykově bohatá, poučeně sebeironická a k tomu zkrátka krásná.
Štítky knihy
50. léta 20. století české povídky
Část díla
Autorovy další knížky
1999 | ![]() |
1984 | ![]() |
1990 | ![]() |
1995 | ![]() |
1994 | ![]() |
Vynikající mi přišly myslím tři povídky (jó, ta první a poslední dvě), pak to šlo trošku níže až po kusy (pro mě) těžce stravitelné, kdy autor nerozvíjel v podstatě žádný děj, jen např. pomlouval všechny v textu zúčastněné soudružky a soudruhy, vyjmenovávaje všechny jejich deviace... či jinak "filozofuje".