Kouzelné dobrodružství

Eee? Tak nejak bych rekl precenovane dilo? Ani zabavne, jazykem neoplyva, ani pro deti, ani pro dospele. Trochu zbytecne az nuda. Odlozil jsem zavcas ve tretine..

Na tom je "kouzelné" právě to, že s knihou se člověk ponoří do úplně jiného světa - jakési nostalgie a romantiky. A ta romantika není kýčovým výplodem mainstreamu, ale je to krásný, zpomalený svět na malém francouzském městě, kde platí ještě jiná pravidla, je to prostě jiný svět než ten náš. A všechno je ta tak krásně cudné a jemné, že to lze až závidět.

Kouzelné dobrodružství jsem poslouchala jako audioknihu a od začátku jsem měla pocit, že by to mohl být přesně ten typ příběhu, který mě okouzlí. Anotace působila slibně – poetická atmosféra, jemná magie, dobrodružství… všechno, co mám jinak ráda. O to víc mě mrzí, že jsem se s knihou vůbec nedokázala propojit.

Jazyk je opravdu velmi poetický, místy až snový, ale místo toho, aby mě vtáhl, úplně mi vypínal pozornost. Několikrát jsem se snažila dát příběhu šanci, ale pokaždé jsem znovu zjistila, že vlastně vůbec netuším, o čem to je. Celé poslouchání se nakonec proměnilo spíš v trápení, kdy jsem se snažila prokousat dějem, ale nic zásadního ve mně nezůstalo.

Je mi to líto, protože věřím, že pro někoho může být tenhle poetický styl krásný a kouzelný. Možná knihu zkusím někdy jindy, v jiném rozpoložení – třeba ke mně promluví jinak. Ale teď, v tuto chvíli, musím říct, že ať už v příběhu bylo kouzlo nebo dobrodružství, mně osobně úplně uniklo.

Tento francouzský román se mi líbil stejně jako překrásné ilustrace v knížce. Příběh z období počátku dvacátého století, jenž byl později inspirací Velkému Gatsbymu, už možná každého čtenáře nezaujme.

Nebýt opravdu kouzelného vydání, románu bych si asi nevšimnul. Vzpomínka na snové vyprávění bude ovšem pěkná, umocněna příštím listováním v knize, ty dřevoryty za to opravdu stojí.

Nádherně ilustrované vydání z produkce Rybky Publishers mi nemohlo uniknout. Vpravdě půvabné (výstižnější pojmenování nemám) barevné dřevoryty Hermine Davidové, jejíž neobyčejný osud si sám zaslouží pozornost, jsou možná zajímavější než samotný Augustinův romantický příběh...Je to další z knih, které krášlí knihovnu...

Upírání pohledů k lákavému a neznámému obzoru, lpění na snech minulosti, prahnutí po životě, který nikdy nebudeme mít - v tom lepším případě. Půvabné čtení, které se vymyká.

Kouzelná dobrodružství, která Velký Meaulnes zažívá jsou v pravdě snová, tajemná, plná toužebného očekávání a autor je dlouho halí mlhou, než odhalí onu tíživou realitu, která má bohužel i své tragické důsledky. A s tím se dospívání, jako hlavní rovina knihy, přeci pojí náramně dobře. I proto se stala kniha úspěšnou, protože jen těžko se najde čtenář, který by po čas dospívání nebyl tak trochu Velký Meaulnes, snový a ušlechtilý idealista s touhou po dobrodružství.

Krásné, poeticko-romantické vyprávění o dospívání, hledání cesty, prvních láskách a prvních bolestech z lásky.

No hele, já si teda myslim že kdybych tu knížku v půlce rozerval a tu první půlku hodil do kamen, tak bych o nic nepřišel. Možná bych tim spíš vydělal trochu času. Bylo to jako jíst nastavovanou kaši se šmoulovou zmrzlinou. Tu kaši nemám vůbec rád a s tou zmrzlinou je to dost divný.

To ale bylo jenom do půlky. Pak to začne docela sypat a dokonce se začne i něco dít, třeba něco jako příběh. Na jednu stranu se mi zdá, že to co se dělo je vlastně docela dobrý, ale ve výsledku je to docela smutný drámo. Zase jsem se nechal nachytat na něco kouzelnýho a ve skutečnosti mi to připadalo, jako kdyby to psal nějakej mladej Dostojevskej.

Podtrženo sečteno, první půlkou se dá na chalupě celkem slušně rozdělat oheň a tou druhou se dá v pohodě strávit večer, pokud se nudíš a došla ti už vodka...

Krásná a snivá kniha, svými ideály se její hrdinové do této doby vůbec nehodí. Samí ctnostní, ušlechtilí chlapci, kteří se honí za čímsi neskutečným, ačkoliv mají štěstí na dosah ruky... smutný konec mě téměř dojal. Nedivím se, že se tato kniha stala předchůdcem Velkého Gatsbyho.

Příběh o tom, jak jedno malé nečekané dobrodružství zjitří fantazii a dokáže poznamenat další životaběh...snová, romantická i nostalgická atmosféra let dospívání dvou přátel, v jehož závěru se vznáší melancholický otazník, zda následování snu může přinést očekávané naplnění...

Také nějaké banální příhodě z vašeho života přikládáte zvláštní význam? Dokonce se k ní upínáte upínáte tak často, že dokáže zakrýt všechno ostatní? Anebo dokonce napínáte všechny síly k tomu, abyste ji prožili znovu a tentokrát bez těch drobných chyb, které jste navzdory kráse těch chvil udělali? Anebo z ní chcete zažít aspoň střípky? A co když vás podobným způsobem vsákne příhoda někoho jiného, která vás uhrane natolik, že se chcete stát součástí příběhu? To se vám může stát jako čtenáři této knihy a to se také stalo jejímu vypravěči. Dojem je nepřenositelný. Jen si pamatuji, že k přečtení celého díla mě donutila kratičká ukázka z čítanky. A to mluví za vše.

Protože nejsem snílek, dělá mi potíže číst "snílkovské" knihy. Peer Gynt byl ještě v rámci tolerance, přijala jsem ho jako pohádkové vyprávění, a tak mu byla schopná porozumět nejen mozkem, ale i srdcem. Ovšem hojně tu zmiňovaný Mág, to bylo utrpení. Jak se může autor tvářit, že jím popisované motivace opravdu fungují jako motivace? Pro mě to byl laboratorní konstrukt. Sice precizní, ale neoslovující, s nulovým přesahem do lidského života.
A nyní tedy Kouzelné dobrodružství. I když o spojitosti s Mágem jsem předem nevěděla, výslovně jsem si podobnost svých pocitů uvědomovala. Souhlasím se Sandikem - fungující vystižení chlapeckého světa na přelomu dětství a dospělosti je požitkem číst, zato "snílkovské" téma tenhle požitek znovu a znovu rozbíjí napadrť. Sen by měl být lákavý, měl by mít neodolatelný vnitřní drajv, když ovliví tak silně lidský život. Ale já vidím jen cosi tak plochého a umělého jako levná televizní inscenace. Jak by mohlo toto někoho strhnout? Nevěřím tomu ani ň.

"Vyprávím snad ten příběh špatně? Nevyvolává takový dojem, jaký jsem očekával."
Možná právě to je pro mě jádrem výpovědi knihy. Že sen je nevyslovitelný, nepřenositelný, že těm venku se bude zdát - jako se zdál v knize vesničanům - bez tajemství, bez lákavosti, triviální. Možná by se o něm nemělo mluvit vůbec.

Knihu jsem objevil až na základě Fowlesovy zmínky v předmluvě Mága. Kouzelné dobrodružství bylo pro Fowlese inspirací při psaní Mága, a jelikož jsem Mága již četl, často jsem si uvědomil určité pasáže ve Fournierově knize, kterými se Fowles musel inspirovat. Stejně jako Utažení šroubu (druhá kniha, kterou Fowles zmiňuje) mě Kouzelné dobrodružství chytilo a nepustilo. Naprosto chápu, proč Fowles o románu napsal, že je nejlepší knihou o dospívání, podobně píše o románu ve svém eseji i Julian Barnes. Kniha je okouzlující a smutná upomínka na doby, kdy jsme byli dětmi a měli jsme něco, co v dospělosti považujeme za hloupé, nerozumné a sentimentální, a přesto všechno nám to chybí.

Až druhá polovina bylo to pravé ????

Knihu jsem si koupila už před dávnými časy pod dojmem Mága od Fowlese, který právě tomuto dílu přiřknul velký díl inspiraci. A pak se Kouzelné dobrodružství stalo takovým ztraceným a navíc i polozapomenutým zámkem, protože jsem si stále říkala, jak si knihu musím sehnat a přečíst ji, zatímco na mě samozřejmě celou tu dobu čekala doma v knihovně. Nedovedu si to vysvětlit - být trochu více pověrčivá, možná bych to dávala do souvislosti se samotným příběhem. Každopádně se nyní ke mě kniha skutečně dostala a musím říct, že jsem čekala něco více. Asi v sobě stále nosím - tedy určitě v sobě stále nosím - ten Magický pocit, který ve mně vyvolal, zvláštně napoprvé, Mág. Byla jsem naprosto unesená a možná jsem od jeho inspirace čekala podobné dojmy. Ale jak už to tak bývá, knihy působí na každého jinak, a to zvláště pokud se jedná o inspirační cestu. Inspirace není totéž co inspirační výsledek. Ale i tak musím říci, že má Kouzelné dobrodružství něco do sebe. Možná jen postrádá trochu zralosti a vypsanosti, což jen těžko mohu mít autorovi při jeho věku a zkušenostech za zlé. Kdoví, čeho bychom se od něj dočkali, kdy byl měl více příležitostí stvořit další kouzelná dobrodružství...

Kniha, ve které se pohádková rovina protíná s rovinou snu a rovinou reality. Tyto roviny je nesnadné od sebe odlišit. Také láska zde má několik rovin. Ne jen té prosté, plné představivosti a jisté naivity, ale v pozadí je zde cítit ještě jinou rovinu. Rovinu, ve které přátelství a láska spolu na jedné straně soupeří, na druhé straně splývají. Kniha má laskavý jazyk a její děj v mnoha případech dává možnost fantazii propuknout v plné síle, což vynikne zejména v místech, kdy se text "odmlčí". Kniha, která potěší, pohladí a zaujme dějem, obsahem i formou.

"Snovosť" tohto románu ma neoslovila. Pripadalo mi to skôr chaotické a strácala som sa v tom. Viac ako na čítanie samotné som sa tešila na dočítanie knihy ako také...