Kocour, který zachraňoval knihy
Sósuke Nacukawa
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499648/bmid_kocour-ktery-zachranoval-knihy-AA2-499648.jpg
4
221
68
Japonský bestseller číslo 1 přináší oslavu knih, koček a lidí, kteří je milují. Středoškolák Rintaró Nacuki, zanícený knihomol, se chystá zavřít knihkupectví-antikvariát, které zdědil po svém milovaném dědečkovi. V tu chvíli se v něm však objeví mluvící kocour s neobvyklou prosbou. Žádá od Rintaróa, aby mu pomohl zachránit knihy. Svět je plný osamělých knih, které zůstaly nepřečtené a nemilované, a kocour a Rintaró je musí osvobodit od majitelů, kteří je zanedbávají. Neobvyklá dvojice se vydává na úžasnou cestu a podniká společně tři výpravy do imaginárního světa, během nichž vstupuje do různých bludišť, aby knihy osvobodila. Na svých cestách se kocouří zachránce a Rintaró setkávají s mužem, který nechává své knihy hynout na poličce, s nevědomým mučitelem knih, který rozstříhává stránky knih na útržky, aby lidem pomohl s rychlým čtením, nebo s vydavatelským dronem, který chce vytvářet pouze bestsellery. Jejich dobrodružství vyvrcholí posledním, nezapomenutelným úkolem – závěrečné bludiště, které na Rintaróa čeká, ho zavede do říše, kam se odváží vstoupit jen ti nejudatnější… Strhující příběh o knihách, první lásce, fantazii a neobvyklém přátelství mladého chlapce s mluvícím Kocourem, který zachránil knihy je příběhem pro ty, pro které jsou knihy mnohem víc než slova na papíře.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2022 , ProstorOriginální název:
本を守ろうとする猫の話 (Hon wo mamoró to suru neko no hanaši) , 2017
více info...
Přidat komentář
I já jsem od knihy očekávala trochu více, možná zbytečně. Myšlenka mi přišla zajímavá, jen mi asi nesedlo podání. Možná jen nejsem cílovka, možná to bylo Japonskem, možná překladem, nevím, něco mi tam zkrátka nesedělo. Ale dočetla jsem ji nakonec a byly i pasáže, které se mi moc líbily, jen jich bylo málo...
Od knihy jsem očekával víc, možná pro její téma. Nemohu odolat knihám o knihách. Chápu, že se jedná o knihu pro mladé čtenáře, ale marně hledám něco co by si mladý čtenář měl z této knihy přisvojit, kromě toho, že se v knihách nestříhá nůžkami a že se nevyhazují z okna na ulici.
Za mě velmi milé překvapení. Upřímně jsem od knihy nečekala moc, ale byla jsem opravdu do četby zabraná a postavy jsem si hned oblíbila. Za mě opravdu krasný klenot.
Kočky mám ráda, knihy taky, ale četba tohoto dílka mi šla nějak ztuha... Má i nějaké zajímavé myšlenky, ale jinak jsem většinu času měla pocit, že čtu knihu pro starší děti či mládež a úplně jsem se s tím příběhem nepotkala.
Kniha s duší. Plná myšlenek k zamyšlení, myšlenek o knihách, čtení a čtenářích. Pohlazení na duši.
Někdy asi taky dost záleží, v jaký okamžik se člověk k té které knize dostane. Nejen v jakém je rozpoložení, nebo třeba i v jakém věku, ale vliv má i to, co dočetl předtím a je tím ovlivněn. Po knize U severní zdi jsem potřebovala něco lehčího a i tak se mi začítalo nějak hůře. A popravdě, i když mám ráda knížky a miluju kočky a tak by to mělo být přesně pro mě, možná jsem už přerostlá. I když pohádky mám ráda, ale tady mi něco chybělo, přišlo mi to takové moc přímočaré a trochu ploché. A hlavní postavy až na kocoura mi nebyly moc sympatické. Nic moc mě netáhlo číst, spíš jen pocit, že už bych chtěla mít dočteno. A to není dobře. Některé okamžiky a myšlenky byly pěkné. A poselství knihy taky. Ale... ale prostě mě to za srdce úplně nevzalo.
Mojí čtenářské duši knihkupce, toho času na mateřském "odpočinku" , který si stále ještě občas s nostalgickou slzou v oku zasteskne po tom okouzlujícím knižním mumraji, líplo knihomolské vyprávění toho nejmilejšího vlídňáka... rozuměj pohlazení, žeano ;) celé to putování po dobře známých neduzích v tomto oboru mi bylo zkrátka tak nějak blízko... takže jsem se mnohdy jen přihlouple křenila a mumlala si pod záložkou to svoje nekonečné NO PŘESNĚ!
Nepřestává mě fascinovat, jak vyprávěný příběh nahlédne do naší srdeční komory a zanechá v ní díky odžitým fragmentům úplně jiný otisk než třeba u Eulálie odvedle... už jen proto je vlastně každá přečtená kniha tak moc jedinečná... stejně jako jsme jedinečný každý jeden z nás... miluju to!
vyuzila jsem sveho prava a v pulce prestala cist. nebavil me zpusob vypraveni, placate postavy ani neucesany preklad. zklamani se zrzavym kocourkem na pekne obalce.
Kniha se mi nečetla moc pěkně, doporučila bych jako "young adult" literaturu nebo pro starší děti. Jedná se o jednoduchý fantasy dobrodružný příběh. Snaha zapojit sem hlubší myšlenku nad záchranou knih, povznesení jejich důležitosti a pěstování lásky ke knize....za mě nebylo třeba číst, lásku ke knihám mám hluboce zakořeněnou a není potřeba mě přesvědčovat o jejich kvalitách...
Japonská kultura a jména pro mě byla velmi vzdálenou a ne zcela příjemnou součástí.
Je to úžasný, tak trochu pohádkový příběh pro milovníky knih a koček. Tedy byl přímo pro mě stvořený a já za něj japonskému autorovi moc děkuji. Občas je třeba si připomínat onu laskavost a lásku, která z knihy přímo sálá.
Kočky jsou tak mystické bytosti, že se vůbec nedivíme, když na nás v knize mourovatý Tygr mluví. Kdo tyhle zvláštní bytosti má okolo sebe, zná moc dobře pocit, že ta jeho kočka si vlastně s ním také povídá. V tomto příběhu se kocour zjevil, aby pomohl Rintaróvi vyrovnat se se smrtí svého dědečka. A jak se zjevil, tak rychle po splnění svého úkolu zase zmizel, aby se ale svému lidskému kamarádovi stále připomínal a on nikdy nezapomněl: "Na okamžik se mu zazdálo, jako by nad zídkou na protější straně na chviličku zahlédl záda mourovatého kocoura. Než se vzpamatoval, všechno kolem už zase bylo jen všední a známé jako vždycky."
Síla knížek a jejich vliv na nás vyzařuje z celé knihy a je tu zcela originálně vysvětleno. Samotné spojení kočky a knih určitě není náhodné. Ti, kdo rozumějí kočkám i knihám, zažívají hloubku, zvláštní kouzlo a tajemno a touhu stát se jejich působením empatičtějšími a lidštějšími.
(SPOILER)
Upoutala mne zdánlivě nedůležitá věc a to grafika jednoho řádku: "originální název" byl písmem neevropské kultury, japonské. Vizuální vnímání je asi primitivnější, ale už má zvědavost byla chycena na udičku. Ještě jsem se mohla pustit. Návnada v podobě neznámého ilustrátora lákala a zvědavost zesilovala. Hikri Mijazaji sliboval neobvyklý pohled na kočku v knihovně... Asiaté mají mnohdy inspirativní úhel pohledu i hluboký vhled na běžné věci. Odráží se filozofie prastaré kultury , s prvky snášenlivosti, spolupráce, pracovitosti, houževnatosti, vytrvalosti, skromnosti lidí, nuceně žijící těsně vedle sebe, na způsob rostlinné zakořeněnosti. Že by člověk se dokázal vymanit se z pýchy, hamižnosti a byl schopen vzájemného soužití bez snahy se navzájem přelstít, oklamat, přechytračit a byl by schopen stejnoměrně užívat zdroje k blahu všeho míra? V Evropě nepředstavitelné.
Odkaz zemřelého dědy svému vnukovi nejen antikvariát, smysluplná obživa, ale i to, že vzájemná láska se má pěstovat a předávat jako to nejhodnotnější co člověk člověku může dát. Asi bych to chápala i mezi všemi národy a jejich kultur.
Doporučuji se seznámit, jak středoškolský student se vyrovnával se smrtí svého dědy.
(SPOILER)
TRUCHLENÍ - nelze urychlit, chce to trpělivost. Pokud ho popíráme, odmítneme, považujeme za slabost, vrátí se , ne hned, ale může přepadnout odmítače, v nejméně vhodném okamžiku...
Proces je velmi individuální a náročný. Nelze naordinovat čas. Fáze se mohou střídat, měnit, ale aby se hrdina mohl vrátit ke svému původnímu životu, musí si fázemi projít, bolestně je prožit, přijmout je, smířit se s těžkou ztrátou..., pak teprve je možné se posunout dál. Nátlak okolí, přátel, spolupracovníků nepomůže, spíše uvrhne do psychických problémů a do depresí, ve kterých se zamotá, v pavučině svých představ může uvíznout...
Kocour s chlapcem "promlouvá"... Příběhy z knih, připomínají nejrůznější osudy, každý má ten svůj...
Chlapec si uvědomí, co se stalo, ne jen jemu..., Postupně vyprchá pocit nespravedlnosti, nenávisti, viny, závisti, přijde smíření s koloběhem života. Po čase dobrovolně dovolí nechat odplout tíseň a ponechá v sobě jen píseň lásky a vděk za to, že alespoň na čas měl to štěstí, být účasten krásného prožitku... a ten si v srdci ponechá a navždy z něj bude čerpat lásku.
Kocour mu toho ještě hodně musí předat a hodně dobrých věcí ještě musí spolu udělat... Pozvolna seberealizací se truchlící propustí z vězení, do kterého se uzamknul sám. Kocour opatruje klíč, jen si ho kluk musí všimnout, sáhnout po něm a chtít se vysvobodit, aby něco udělal, třeba pohladil kocoura.
Ten příběh se mi vůbec nezdál nudný, naopak. Mládež má hodně číst, přestože má právo si myslet svoje, jak je to nudný a jaké utrpení nad knihou zažije, pro ZTRÁTU času. Raději by si užila napětí u počítače, nad pořádnou střílečkou. Mají právo na dobrodružství denně např. hodinu a pak zase si vybrat pohyb na vzduchu. Knihu pro nácvik empatie., kritického myšlení, možnosti vymyslet otázky k reálnému životu.
Není možné, aby se kniha každému líbila, ale doporučuji a hrdinovi přeji, co nejméně zameškaných hodin i těch školních.
Úplne nechápem ten negativizmus, s ktorým každý prichádza. A tiež porovnávanie s malým princom. Je to môj prvý japonský titul a prekvapil ma akú hĺbku v sebe má.
Preto je dnes na svete toľko zlých ľudí. Pretože nedokážu pochopiť, ako sa cíti iný človek a automaticky ho znehodnotia. Ľuďom dneska chýba empatia. Prečo? Pretože už toľko nečítajú a zaujímajú ich len sociálne siete. Nevedia tak "čítať" príbehy iných ľudí a porozumieť im. Za mňa krásny príbeh.
Neviem však ako je to v japonských rodinách, nepripadá mi reálne aby mladý chalan zostal niekoľko mesiacov doma, pracoval a nechodil do školy. A nikomu to nevadilo. A tiež mi trošku vadila Sajo, ktorá snáď 10x povedala, nech ide do školy. Tých narážok tam bolo viac než dosť. :)
O téhle knížce stále nevím, co si myslet. Má v sobě skutečně mnoho krásných myšlenek o knihách, o čtení. Svým způsobem malinko připomíná Malého prince, zejména formou "pohádka" vs. filosofický přesah. Krásně se četla, myšlenka labyrintů a zamyšlení se nad dnešním přístupem ke knížkách úžasné.
Jenže... má to spoustu "ale".
Hlavní hrdina byl tak trochu jouda, přesto měl zvláštní schopnost se najednou změnit v rozumného inteligentního mladíka, který svými slovy dokázal přesvědčit snad každého o své pravdě.
Neustále ho někdo bombardoval (hlavně ta
protivná spolužačka) až nepříjemným otravováním ohledně školní nedocházky. Sakryš, vždyť mu zemřel děda a neuplynul ani týden! To snad nemá nárok truchlit?
A kde se vzal ten kocour? Proč si vybral zrovna Rintaróa? Co na něm bylo tak zvláštního, speciálního...?
A vzhledem k tomu, jak hezky, snad až s určitou poetičností, byl příběh psaný, působila Rintaróova nespisovnost jako pěst na oko.
Rozvláčný a upovídaný příběh k nepřežití: nezapamatovatelný teenager Rintaró, který najde díky kocouřím úkolům sám sebe, jeho kamarádka, předsedkyně třídy, která se z neznámých důvodů zničehonic zamiluje do knížek, labyrinty a v nich ničitelé knih, narážky na světovou literaturu (ty mě docela potěšily). Tváří se to hlubokomyslně, ale je to nuda a jazyk působí ploše. A proč kocour - to tedy vážně nevím.
Chvílemi jsem měla pocit, že knihu napsal nějaký začínající teenager, který jen trochu rozvinul školní slohovou práci; bude se určitě líbit zhruba čtrnáctiletým intelektuálům a knihomolům. Mně nestačila. Pohádkové vyprávění mělo spoustu trhlin a nelogičností, nelíbila se mi ani obecná čeština v přímé řeči (nic proti obecné češtině, ale do tohoto typu rádoby filozofické literatury mi připadala nehodící se). Hodnotím dvěma hvězdičkami, třetí přidávám za pointu třetího labyrintu, která mě vážně zabolela u srdce.
Kniha mi připomínala Malého prince, protože se také zabývá velkými otázkami, ale přitom může působit jako dětská knížka. Od první stránky mě příběh Rintára naprosto vcucl a pohltil. Doporučuji každému, kdo miluje knížky.
Štítky knihy
kočky japonská literatura knihkupectví bibliofilie, bibliofilství, knihomilství antikvariáty mluvící zvířata knihy
Kocour, který zachraňoval knihyKniha Kocour, který zachraňoval knihy je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 290x |
| Čtenářské výzvě | 99x |
| Doporučených | 9x |
| Knihotéce | 130x |
| Chystám se číst | 210x |
| Chci si koupit | 83x |
| dalších seznamech | 6x |
Kdyby to byla pohádka pro děti, dala bych asi více hvězdiček. Takhle mi to přišlo velmi jednoduše napsané a postavy a co s nimi bude dále mě vlastně ani nezajímalo.