Knoflíková válka
Louis Pergaud
Knoflíkovou válku napsal třicetiletý Louis Pergaud, původním povoláním venkovský učitel, v roce 1912 a světový ohlas jí přinesla především její filmová podoba. Bojové šarvátky dvou klukovských part ze sousedních vesnic Lovraňáků a Velraňáků, při nichž si protivníci odřezávají knoflíky, si jistě i dnes získají sympatie nejenom mladých čtenářů zejména proto, že jde o četbu klasickou a neobyčejně humornou.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 1977 , Mladá frontaOriginální název:
La guerre des boutons , 1912
více info...
Přidat komentář
je fakt, že som najprv videl film. starý, čiernobiely, úchvatný. a nijako nezaostával za knihou, ako som sa mohol po rokoch, keď sa mi konečne dostala do ruky, presvedčiť.
Věta "Kdybysem to byl bejval věděl, tak bysem tam byl bejval nechodil." se stala trvalou součástí mé slovní zásoby :-)))
Jedna z velkých inspirací mého dětství. Knížku mám doma hned ve dvou vydáních a často si ji přečtu znovu. Ano, takhle jsme vyrůstali. Také jsme měli symbolický knoflíkový poklad a stavěli si různé skrýše. Jen ti nepřátelé byly u nás (naštěstí) spíš smyšlení, takže žádné krvavé rvačky a ničení oděvů. Spíš šlo o to, po škole vypadnout za město a vyblbnout se. Je mi líto většiny dnešních dětí, které už tohle většinou neprožívají.
Při čtení knížky dostanu vždycky velikou chuť na sardinky, takže jdu ukrojit chleba, načít plechovku a bužírovat! Vřele doporučuji.
Vrcholně uspokojivé.
Skvělé, skvělé, skvělé. Sice pod hlavičkou pro děti a mládež, ale dá se to číst pořád.
Jako malý jsem na tu knížku v knihovničce v pokojíku často koukal, ale z obálky jsem usuzoval, že je o válce, tak jsem ji nikdy nečetl. Až teď. Tenkrát by se mi určitě líbila více, teď jsem ji tolik nedocenil, jen jsem zaplnil mezeru z mládí :).
Kniha je z roku 1912, takže se divím, že mě zaujala.
Postav bylo hodně, měla jsem v nich zmatek, ale byly sympatické.
Moc dobře se to bohužel nečetlo, textu bylo na stránce hodně.
Je to opravdu spíš klučičí příběh, ale jsem ráda, že jsem si ho přečetla.
Kniha má nádherně zpracovanou obálku!
Mo se mi líbily rozsáhlé popisy. V této knize byly rozhodně plusem.
Jako dítě jsem knihu nečetla, objevila jsem jí až teď díky komiksu z knihovny, který jsem vzala pro děti. Děj je vlastně obyčejný, ale je to tak skvěle popsáno! A ten jazyk, to mě bavilo. Plné dětských fint, jak skrýt své zábavy před dospělými a také jak si na ně "vydělat" peníze:
Když dostaneš frank, abys ho rozměnil, stopíš z něho sou a řekneš, žes ho ztratil. Bude tě to stát facku nebo dvě, ale na tomhle bídným světě každej špás něco koštuje a člověk musí řvát, než ho rodiče začnou řezat, a když řve z plnejch plic, tak si netroufají moc přitlačit.
Nevím, jestli by to bavilo moje děti, asi by tam na ně bylo moc popisů a málo děje, ale já se nasmála dost.
Jako kluk jsem viděl film.Ke knize jsem se dostal až mnohem později,ale oboje jsou dobré.Knihu beru jako o dost lepší,protože je tam toho víc a také konec je je trochu jinak než ve filmu.
Možná kdybych byl malý kluk, třeba bych dílko hltal. Asi že jsem se ke knize dostal až v pozdně dospělém věku, moc mě nezaujala. Je to tak nějak pořád to samé dokola, přiznám se, že jsem od poloviny přeskakoval stránky.
Zavzpomínání na mladé a bezstarostné dětství. Příjemné a nevinné dobrodružství klukovských part je velmi oddechové čtení.
Nejen klukovský román! V 70. letech jsem byla malá holka a tuhle knížku jsem milovala: byla dobrodružná a napínavá, legrační a trošičku přisprostlá :-). Od jejího napsání tehdy uplynulo pár desítek let, ale mně vůbec nepřišlo divné, že knoflíky byly ceněné zboží a o jednu krabičku sardinek se dělila spousta kluků; na jednoho už nic nezbylo, ale jemu to nevadilo, protože mu stačil olej z těch rybiček (mňam). A ten působivý konec... Byla to knížka, která se mi dostala do ruky přesně v tom období, kdy jsem preferovala téma klukovských part, soupeření, ale hlavně kamarádství. V mém žebříčku knih z dětství zaujímá místo hodně nahoře.
Kniha u mě zůstala kdesi na půli cesty. Výborný a nápaditý jazyk autorův, kde vulgarity nejsou samoúčelné, ale dotváří skvělou atmosféru vzájemné nevraživosti na život a na smrt mezi dvěma klukovskými partami. Problém vidím v opravdu velké repetitivnosti, která mi kazila celkový zážitek z některých "epických" momentů. Proto nemohu hodnotit výše, i když bych hrozně rád.
Moje nejoblíbenější francouzská kniha, Mikulášovy patálie, byla tímto "chef-d'oeuvre" téměř nahrazena na piedestalu klukovské literatury. Mít tohle dílo vtipné Sempého ilustrace, je to tutová jednička. Krása! A to jsem ji četl až minulý rok.
Tahle kniha opravdu není jen klukovské čtení...
Poprvé jsem ji četl někdy na ZŠ, řekl mi o ní můj taťka. Knížku jsme měli doma v knihovně, ale já do té doby nevěděl o čem je.
Dnes je mě třikrát víc, ale i tak se k ní vždy s chutí vrátím. Má pro mě už i trochu smutný nádech- uvnitř je věnování, které napsala teta, když taťkovi kdysi tuhle knihu dala k narozeninám. A taťka už tady nějaký rok není...
Vychutnala jsem si tuto knihu opět, i když jsem v to příliš nedoufala. Říkala jsem si, že co mě bavilo tenkrát, kdoví jestli mě bude bavit dnes. Ale ano, bavilo. Velmi. Děkuji. Kdybych tehdy žila, určitě bych byla ta holka, která loverňákům dokáže rychle přišít knoflíky.
Četla jsem ji opakovaně s cílem zjistit, zda může bavit současného desetiletého kluka, kterému bych ji ráda dala. Uznávám, že je tam docela dost slov, na která by se musel doptat. Možná radši ještě rok počkám.
Štítky knihy
zfilmováno Francie kluci rozhlasové zpracování klukoviny dětská dobrodružství příběhy o dětech
Nejmilejší knížka mého dětství. A moc ráda se k ní vracím i teď před čtyřicítkou. Jako malá jsem milovala "generála" Janka, tiše se chichotala vulgaritám (které knížce dokonale sedí a dodávají klukovským půtkám šťávu a opravdovost), jako houba jsem nasávala atmosféru dřívějšího života na venkově a sílu opravdového přátelství, pokory a skromnosti. Když otevřu už hodně opotřebované stránky knihy teď, vždy na mě dýchne stejné kouzlo jako tenkrát