Když jsi odešel
John Marrs
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/388433/bmid_kdyz-jsi-odesel-mxN-388433.png
4
417
135
Temný psychologický thriller od autora úspěšného románu Spřízněné duše. Když se Catherine probudí, myslí si, že si její manžel šel zaběhat. Jenže Simonovy běžecké boty leží netknutě u dveří. Nic nechybí, kromě něj. Catherine ví, že její muž musí mít potíže. Neopustil by ji ani děti bezdůvodně. Jenže Simon důvod zná. Zatímco Catherine čelí šílené situaci, Simon si užívá po světě. Nemůže se však skrývat navždy. Když se znovu objeví po pětadvaceti letech, Catherine se konečně dozví pravdu. Pravdu, kterou by raději nevěděla.... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2018 , XYZ (ČR)Originální název:
When You Disappeared , 2017
více info...
Přidat komentář
Poslouchala jsem audioknihu,těch hodin...Takže se mi to zdálo trochu zdlouhavé.Catherine jsem fandila(i když to pití) a Simon pro něj nemám pochopení,nic nemůže omluvit co všechno provedl.
Super hned od začátku : jeho "S" bych asi být "C" nenechal dokončit vyprávění, zabil bych ho asi hned
Tak tohle bylo psycho. Děsivý příběh o tom jak domněnky změní životy v tragédii. Určitě doporučuji přečíst.
Temný příběh, vtáhl mě dost rychle a moc nepustil. Opravdu dost psycho. Zajímavě popsané postavy a co je vede k různým činům. Bylo mi z toho i smutno. A ještě je.
Příběh mě velice rychle vtáhl. Po pár kapitolách jsem si chvíli začala říkat, proč je to tak natahované různými odbočkami, ale autor moc dobře věděl, proč to dělá a jak vše propojit tak, aby všechny tyhle maličkosti skvěle dokreslily tenhle temný příběh. Obecně mám ráda střídání vyprávění z pohledů dvou osob, když se k tomu ještě připočte prolínání minulosti a současnosti, tak jsem v sedmém nebi. V závěru si člověk říká, že i v reálném životě někdy opravdu stačí maličkost, aby mohlo dojít k nedorozumění a někdy až fatálnímu.
Pomalejsi rozjezd,az od pulky to melo spad, pribeh trochu pritazeny za vlasy.akorat ten konec se mi nezda moc povedeny
Název knihy je dokonale výstižný. Co kdybyste se jednou ráno probudili a váš milovaný, vždy spolehlivý partner byl pryč - beze slova, beze stopy, bez zjevného důvodu? Lze se smířit se situací, že se možná nikdy nedozvíte, jaký osud ho potkal?
Před čtenářem se postupně odhalují dva rozštěpené životy, sledující přes čtvrt století vzestupů i pádů, smutku i radosti, lásky i nenávisti, dlouhá období nutnosti bojovat střídají okamžiky bezmocné hrůzy. Bylo to jako pozorovat den a noc. Nedalo velkou práci věnovat přízeň opuštěné Catherine a její snaze nevzdat se, poskytnout svým dětem to nejlepší. Ovšem charakterový chameleon Simon pro mě zůstal záhadou, v pravidlech D&D by na něj pasovalo přesvědčení "chaotické zlo", "zmatený hajzlomagor“ v mém slovníku.
Autor se zápletkou nikam nespěchá a vlastně ani výrazněji nepřekvapil, vše probíhalo a dopadlo celkem dle mých pochmurných očekávání. Přesto jsem byla napnutá jako spoďáry velikosti M na panímandě XL a román hodnotím velmi vysoko: skvěle pracuje s dávkováním informací, umí gradovat emoce - v nejsilnějších chvílích jsem se skoro divila, že četbu audioknihy nepřerušil vzlykot. Příznivci psychologických dramat a temných tajemství si přijdou na své. Ale mně „Když jsi odešel“ dalo ještě něco navíc, žádný převratný objev, „pouze“ naléhavou připomínku: s blízkými je nutno komunikovat, mluvit s nimi otevřeně. Rodiče svým chováním (včetně vzájemné interakce) formují děti, to je jedna věc... A chybné předpoklady mohou být smrtící.
Pátou hvězdu přihodit nemůžu, na to se John Marrs občas šoural s rozvahou kulhavého hlemýždě. 80-85%
Tak tohle bylo opravdu psycho.Simon mě neskutečně štval.Takového manžela bych nechtěla, musela bych ho hned nakopat do zadku.Jinak kniha je dobře napsaná.Doporučuji.
Velmi povedený začátek, hned jsem se začetl. Autor dovedně střídá linky - osudy hlavních postav, čtenář je napjatý, jak to všechno dopadne. Všechno klape jak má, až na střední část knihy, kde se popisuje předvídatelná a vleklá dráha Catherine a podivná nereálná cesta Simona, které jsem moc nevěřil. V závěru je vše vysvětleno a popsáno, takže bod navíc, ten už ale celkový dojem z knihy nezachránil.
Uff teda..
Dočetla jsem před pár minutami a musím si hned ulevit :)
Stejně jako u spřízněných duší to odsejpá už od začátku.
A musím říct že jsem po dlouhé době u knížky brečela..
Ten konec mě rozsekal.
Catherine mi bylo hodně sympatická. Jen mi ze začátku vadilo, že tolik pila.. Na to že měla 3 malé děti.. Ale budiž.. Byla v nezáviděníhodné situaci.
A Simon?
Takovýho sobeckýho a sebestřednýho sráče bych nakopala do zadele. Čím dál jsem se v knize dostávala, tím víc jsem ho nesnášela.
Jak viní všechny kolem sebe, za všechno můžou ostatní... Ale on nic.. hrůza..
Radši žádnýho než takovýho chlapa..
*Spoiler*
Kam až může vést jedno nedorozumění a nedůvěra. A následný pocit samolibosti.
Nechápu jak může chlap, kterého vychoval dá se říct cizí člověk a byl mu skutečným otcem, zatímco jeho biologický otec se k němu nehlásí, nenávidět miminko, o kterém si paradoxně myslí že není jeho. I když ve skutečnosti je jeho.
Proboha to je zvrácený...
A ten konec..
Normální člověk se přece nemůže dívat jak malé něco málo přes rok staré tělíčko bojuje ve vaně o život..
Jak se snaží se vymanit z vody, jak se snaží nadechnout …
To není možné. Koukat se jak se topí a nakonec utopí dítě.
Bylo mi z toho uplně zle..
Simonovi bych přála at shnije v pekle.. A ne jednou!!
Je to srab, kterej si to ulehčil práškama..Ubožák
Nicméně autorovi se nedá upřít že to je bravurně popsaný. I když hrozně smutný
Tady se budu asi rozcházet s většinou názorů ;-), ale já jsem si žádného pomalejšího rozjezdu u knihy ani nevšimla, protože mne zaujala a upoutala hned od samotného začátku. Minulost obou hlavních postav, Catherine a Simona, se střídá s přítomností, a nenechá čtenáře vydechnout ani na chvíli. Postupně se dozvídáme, jaká temná zákoutí se v duši našich blízkých mohou skrývat, aniž bychom o nich měli sebemenší tušení. Stejně jako Catherine, která si samozřejmě myslela, že svého manžela dokonale zná - a nakonec je všechno úplně jinak. Nejhorší je asi opravdu pomyšlení, že něco takového se může odehrát kdekoliv v našem okolí. A otázkou zůstává, zda bychom si toho vůbec dokázali všimnout? Ale vraťme se zpět ke knize ;-). Ta je opravdu dobře napsaná, napětí je hezky nadávkované a roste s každou otočenou stránkou. Konec je perfektně vygradovaný a celý příběh uzavřený. Za to všechno si autor zaslouží pět hvězdiček a doporučení! :-)
Autor nám tak mistrně odhaluje nejtajnější zákoutí všech postav, že zhruba od poloviny knihy přesně víme, kdo se jak zachová. Tři dějové linky, Catherine, Simona a jejich společný rozhovor vedený v přítomnosti, nás neustále udržuje v napětí. Na konci každé kapitoly jsem si marně lámala hlavu nad tím, co tak strašného asi Catherine mohla udělat? Má představivost jela na plné obrátky, ale skutečnost byla mnohem horší. Nic je někdy to nejhorší co se může stát. Na knize považuji za nejděsivější fakt, že působí naprosto věrohodně a příběhu jsem bezmezně věřila. Simon, může být Vás soused, kamarád, manžel. A v tom je skrytá ta největší hrůza této knihy. Bohužel k audio knižnímu zpracování mám jednu velkou výtku. Je zvukově značně nevyvážená a tak si dejte pozor, kdo bude audioknihu poslouchat přes sluchátka. Především přítomnost načtená panem Tomášem Pavelkou, je hodně špatně udělaná. Záplaty přeřeknutí jsou vloženy s mnohem větší hlasitostí, než je původní zvuková stopa. Škoda, ale i tak audioknihu vřele doporučuji.
John Marrs mě zaujal již knihou Spřízněné duše, ale zde posunul laťku mnohem výše...popravdě mě kniha emotivně zasáhla celkem dosti, temný, bolestivý a velmi přesvědčivý román, po dočtení mi zůstala v myšlenkách pachuť hořkosti...
Asi takhle - první zhruba 2/3 knihy nic moc extra, četla jsem, protože knihy ze zásady neodkládám a dočítám, i když mě nijak neohromí...
A pak přišla poslední třetina a všechno vynahradila - to byla panečku jízda! :-D
Stojíte v metru nebo jedete ve vlaku a jen zíráte, co zase vyplulo z minulosti na povrch a jak jednotlivé dílky psycho skládačky zapadají dohromady... A máte hroznou chuť v tom plném metru, nebo ztichlém kupé zařvat: "COŽE??! Tak to si děláš p°°el, ne?! To je magor!!" :-D
Temný psychologický román s mnoha tajemstvími a zvraty. Postavy jsou působivě vykresleny.
V knize se střídají pasáže Catherine a Simona z minulosti a ze současnosti, když si oba řeknou pravdu. A ta od Simona je fakt děs!
Catherine ( k Simonovi):
....."Tak proč jsi odešel? Všechny tyhle předstírané rébusy....Zatím jsi mi ale neřekl tu jedinou věc, kterou chci vědět. Co tak strašného jsem udělala, že tě to přimělo utéct?"
Nechával ji čekat. Jako když hodně pomalu hoří cigareta. Neměla tušení, jakou hru s ní hraje, ale pokud šlo o to, vyhnout se odpovědi na nevyžádanou otázku, měl lepší praxi než leckterý politik.
Nechtěla se nechat vodit loutkářem jako marioneta, ale měla pocit, že bude muset ještě dlouho spolupracovat, než bude konečně moct odstřihnout nitky, které ji k vodiči poutají.
Tuto přesvědčivou knihu doporučuji.
Střídání pohledů mám v knihách ráda. Zde jsem do poslední chvíle Simona nechápala a pořád jsem čekala, co ho donutilo odejít a chovat se jako debil.... Ovšem onen důvod, rozuzlení, co vše byli nesmyslné a kruté činy,nevinní lidé...byla jsem na něj opravdově naštvaná. Kdyby se svou ženou více komunikovali... no prostě debil. Upřímně by mě zajímal pohled jeho nové ženy na skutečnost
Tak tohle by šlo :-), sice to na Spřízněné duše nemá, to mě ba víc :-), ale dobrý!!! Jen ten začátek se tak nějak táhnul. . .. . Každopádně autor píše svižně (krom začátku :-). . , čtivě a střídání časových rodin a vypravěčů je můj šálek kávy :-). . .Závěr knihy je tou pomyslnou třešničkou, která vás nutí knihu dočíst, aby jste ji ochutnali a všechno se spojilo.
Tři hvězdy dávám za to, že mě šokoval konec a posledních 100 stran jsem se nemohla odtrhnout. Ale jinak? Zezačátku to bylo příšerně zdlouhavé, přišlo mi, že je tam spousta pasáží, která by tam vůbec nemusela být. Nutila jsem se do čtení a vůbec mě to nebavilo.
Autor píše čtivě, ale na knihu Spřízněné duše to ani zdaleka nemá.
Štítky knihy
rodinné vztahy krimi psychologické thrillery zmizení lidí
Člověk se může vymlouvat na spoustu věcí, kvůli kterým se domnivá, že z něj stalo, co se stalo. Ale stát se zrůdou bez špetky svědomí bylo Simonovo rozhodnutí a nikdo za to nemohl, jen on sám.