Kdybychom se neviděli
Cynthia Hand
Lex byla šťastná. Měla kompletní rodinu. Kluka, co milovala. Kamarády, kteří se na ni nedívali, jako by se měla každou chvíli zhroutit. Teď je z ní holka, jejíž bratr spáchal sebevraždu. A vypadá to, že už taková bude navždycky. Lex se teď pokouší poskládat si život dohromady a snaží se vytěsnit, co se stalo té noci, kdy Tyler zemřel. Ale je tu tajemství, které nikomu neprozradila, esemeska, kterou Tyler poslal, co mohla změnit všechno. Lexin bratr je pryč. A ona zjišťuje, že duchové nemusí být skuteční, aby vám nedovolili jít dál.... celý text
Pro děti a mládež Dívčí romány
Vydáno: 2015 , CooBooOriginální název:
The Last Time We Say Goodbye , 2015
více info...
Přidat komentář
Tahle knížka byla opravdu depresivní. Od první stránky do poslední. Ano, věděla jsem, že to bude smutné, ale až takovým způsobem? To ne. Autorka dá se říct, že mluvila z vlastní zkušenosti, a tak tam skvěle popisovala všechny pocity. Přiznám se, že celou knížku mi bylo do pláče.
Smutný dojemný příběh určený spíše pro mládež. Přesto i já jako dospělá přečtení nelituji. Sebevražda bratra Tye hlavní hrdinky Lex je hlavní linkou celé knihy. Příběh o lásce, výčitkách, vině i odpuštění. Čtivé dílko.
Nádherný a dojemný příběh, který mne hluboce zasáhl. Děj sice není nikterak rozsáhlý a pestrý, vše se motá jen kolem Tye a jeho sebevraždy, nicméně mne odrovnal ( zejména konec ). Také mám mladšího bratra, takže bylo velmi lehké vžít se do hlavní hrdinky a vše s ní prožívat. Má oblíbená "hra na city čtenáře" se tu proměnila v symfonii, která jen tak nedozní...
Kniha je napsána velmi čtivě,ale měla jsem problém s tím,že se mi chtělo už od začátku pořád brečet. To jsem vždycky jednoduše zahnala,ale na konci už jsem proud slz zastavit nedokázala,utvořil se mi i mírně bolestivý 'knedlík v krku',takže jsem se proudu bránit přestala a nechala se unášet smutkem,lítostí a i trochou obvinění(které mě ale po skončení opustilo-ne,fakt jsi za to nemohla,promiň). Do knížky se mi moc pouštět nechtělo, protože obecně nemám ráda sebevrahy. Přijdou mi jako sobečtí slaboši, kteří nenabrali dostatek síly. Přeci jen se řešení jejich problémů dá vždycky najít. Nemluvě o tom,jak moc to musí ublížit lidem,kteří je měli doopravdy rádi. V tomto ohledu mi chybí dost empatie,přiznávám.
Ale jinak se mi kniha moc líbila,hlavní hrdinka mi byla kupodivu sympatická, i přes její lásku k matice:)
Toto bola jednoducho smutná, smutná kniha. Sčasti vychádza z vlastnej skúsenosti, ako píše autorka v závere, takže jej to o to viac verím. Veď keď si však predstavím, že mne by takto zomrel mladší brat, tak by som sa zbláznila... :(
Hlavná hrdinka si z donútenia terapeuta začne písať denník, ale zároveň sledujeme aj jej život (to, čo prežíva teraz, i to, čo sa dialo predtým). Dokonca aj duchárska línia sem zapadla (cíti voňavku svojho mŕtveho brata, vidí ho v zrkadle, alebo izbe, v aute...).
Odporúčam, ak máte radi YA, je to jedna z tých lepších.
I když trochu morbidní...ale krásný, úžasný..famózní a strhující příběh...úplně mě pohltil...a jsme mov ráda že jsem na tuto knihu narazila v knihovně...někdy jsem sice měla husí kůži ale i tak to bylo boží..
Nádherný příběh, který mě dostal na kolena, podrobil si moje srdce, a zasáhl mě natolik, že na něj ještě dlouho po dočtení budu myslet... Příběh, který ve mě otevřel zavřené jizvy, a nechal je krvácet, který hladil bolavou duši a zároveň ji bolestně rozdíral. Příběh, který je blízký snad každému z nás, protože, řekněme si upřímně, kdo z nás někoho v životě neztratil? A tady byla ta ztráta horší o to, že dotyčný si zvolil smrt sám... Vyrovnat se s tím, to musí být tak moc těžké, že si to snad ani nechci představovat. Ti, co zůstanou, nejspíš do konce života nepřestanou hledat odpověď na otázku: Proč? A taky nepřestanou přemýšlet nad tím, co udělali špatně, co mohli udělat, co naopak neudělali, čím k tomu přispěli, nebo čím to mohli odvrátit... Prostě, nekonečné, mučivé peklo trýznění... Autorka, která to sama prožila, dokázala čtenářům přiblížit nejen bolest ze ztráty, ale i nekonečnou lásku, která tenhle příběh provází... A to chce vážně pokoru...
Wow. To jediné mě teď napadá po přečtení této knihy.
Silný příběh, který mě opravdu zasáhl. Prožívala jsem všechno s postavami, bolelo mě u srdce jen to číst. A několikrát jsem měla blízko k slzám. Dojalo mě, když se Lex konečně otevřela a svěřila se a pak také závěrečná kapitola, kdy jsem u konce opravdu skoro brečela.
Spoustu lidí píše, že je kniha o ničem. Ale pro mě právě naopak. Když jsem knihu začala číst, netušila jsem, že mě zasáhne až takhle moc. Nedokázala jsem ji odložit a musela jsem číst dál a dál. A teď o ní a jejím příběhu budu přemýšlet nejspíš ještě dlouho.
Na knihu jsem se moc těšila, ale jsem celkem zklamaná...děj byl nezazivny, suchý bez spadu... nic pro me..bohužel
Jakmile jsem si přečetla o čem to je hned jsem si tu knížku musela přečíst. A po pravdě si ji půjčila i moje učitelka. Je fakt že jsem s touhle knížkou hodně spojená protože máme něco málo společného. A např. Moje přezdívka je Lex, miluju matiku a s těma halucinacema tam taky něco je. Takže se mi knížka víc než zamlouvala.
Kniha má silný příběh, i když se v ní vlastně nic neděje. Hraje především na pocitovou stránku člověka a mně se doopravdy líbila. Nevím, co dodat.
Musím uznat, že mi kniha poměrně dlouho ležela na polici a moc se mi do ní nechtělo. Jakmile jsem ji ale otevřela a začaly se objevovat nevyřčené otázky, prostě jsem ji nemohla odložit. I přes to, že se příběh nehýbe moc dopředu, děj vás poměrně rychle pohltí. Příběh se mi četl dobře, ale pro mě se neodehrálo žádné wau. Proto dávám tři hvězdy.
Prvních cca 60 stran jsem si říkala „Tohle je ta světoborná kniha, o které kamarádka mluvila?“ Měla jsem pochyby. Knížku jsem dokonce odložila, abych mohla dočíst Dvě věže, a teprve pak jsem se k ní vrátila a objevila to „malé kouzlo“ a nakonec mě pohltila. Později jsem dokonce začala litovat, že autorka píše tak čtivě a že jsou kapitoly tak krátké, protože jsem ji nemohla odložit.
Čím dál jsem v knize postoupila, tím víc se hlavní hrdinka otevírala, hlavně v záležitosti úmrtí svého bratra Tye. Příběh získával na čím dál větším „kouzlu“. Ke konci jsem už měla pocit, že mě autorka chce zničit. Smála jsem se, plakala jsem, soucítila s postavami. Během knihy jsem se do nich dokázala neuvěřitelně vžít. A konec mě zasáhl, byla jsem opravdu dojatá.
Knížka mě donutila přemýšlet. Hodně. Ano, spousta lidí tu píše, že knížka byla o ničem... ale to si nemyslím. Mně toho dala hodně, asi jde jen o to, jco si kdo z knihy vezme a jak k ní už od začátku přistupuje. Rozhodně ale nezatracujte knihu po prvních stránkách, byla by to škoda :)
Průměrná kniha která ze začátku zní docela napínavě ale poté je nudnější a nudnější . Hrdinka není moc vykreslená a lítá sem tam ale nějak se nic neděje . Ztráta blízké osoby musí být nepředstavitelná ale tady to celé vyzní tak nudně .
Autorka čerpala částečně z vlastní zkušenosti… ale přesto to nebylo nic moc. Celá kniha je vlastně o ničem. Ano, je to podáno jako krutá realita, ve které prostě pozůstalí trpí, ale když se to vezme kolem a kolem, tak ta kniha vlastně vůbec zajímavá nebyla. Četla jsem to už jen z jednoho důvodu - chtěla jsem vědět, jak to dopadne. No a upřímně, ani ten konec nebyl nijak extra.
Úžasné. Knížka se četla velmi rychle, byly chvíle, kdy jsem se i rozbrečela. Autorka dala do příběhu mnoho emocí, pojala to velmi dobře, určitě to je tím, že se ji stala podobná událost s jejím bratrem. Knížka mě opravdu oslovila a určitě doporučuji ostatním čtenářům.
U této knihy si člověk uvědomí jak moc mu záleží na jeho rodině. Uvědomí si, že nikdy nechce být v kůži Lex, která to měla opravdu těžké. Myslím si, že smrt blízkého člověka, který spáchal sebevraždu je opravdu hrozná a srdcervoucí věc. V této knize prožijete smutný příběh do kterého se tak lehko vcítíte. A nejspíš vám na konci ukápne slzička. Zajímavý a krásný příběh o životě a tak křehkém životu.
Štítky knihy
sebevražda pro dospívající mládež (young adult) ztráta blízkých
Autorovy další knížky
2012 | Nadpozemská |
2017 | Má lady Jane |
2015 | Kdybychom se neviděli |
2013 | Zasvěcená |
2013 | Nespoutaná |
Knížka vypráví o mladé studentce Lex, jejíž život byl radostný, naplněný přáteli, matematikou, kterou milovala. Měla báječného přítele, skvělé vyhlídky na budoucnost. Co trochu kazilo ten dobrý dojem šťastného života, bylo, že žili se svou mámou a bratrem sami, protože otec je opustil kvůli jiné ženě. Ale i to nebylo tak tragické, aby se váš život obrátil vzhůru nohama. A najednou váš bratr spáchá sebevraždu a už jste "ta, jejíž bratr se zabil" a s tímto cejchem se musíte naučit žít.
Kdybychom se neviděli je milá, smutná a dojemná kniha, hlavně tedy konec, který je velmi emotivní. Takže já jenom doporučuji :-)