Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/38931/bmid_kdo-chyta-v-zite-2OP-38931.jpg
4
4178
4178
Jeden z nejpopulárnějších amerických poválečných románů od klasika moderní literatury. Příběh vyprávěný sedmnáctiletým Holdenem Caufieldem je vlastně popisem necelých tří dnů jeho cesty domů (po opuštění přípravky v Pencey) předvánočním New Yorkem, kdy se Holden konfrontuje s řadou lidí (spolužáci, venkovanky ze Seattlu, prostitutka a její pasák, rodiče, učitel...). Více než putováním prostorem je tato cesta však spíše putováním od nevinnosti k vědoucnosti, od sebeneznalosti k sebeuvědomění, od izolace k pocitu sounáležitosti s okolním světem. Černý humor, jímž je tento svět nazírán, je jednou ze zbraní proti němu: člověka, který není schopen se světu smát, brzy jeho zoufalství zahubí...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , Knižní klubOriginální název:
The Catcher in the Rye , 1951
více info...
Přidat komentář
Žádnou hlubší myšlenku mi tedy tahle knížka nepředala (tedy až na pasáž s proslovem pana Antoliniho), ale je vtipná a dobře se čte, na odreagování ideální.
Ta křehkost dospívání! A střet se světem dospělým. Formativní román bez kterého by byl svět o dost chudší.
V podobných knihách si sice moc nelibuju, avšak tahle mě bavila, protože Salinger má velmi čtivý způsob vyprávění a hlavní postava byla prostě sympaťák.
Velice mě zaujalo, jakým stylem byla kniha napsaná. Ačkoliv vlastně neobsahovala žádnou pořádnou zápletku, musím říct, že se mi moc líbila.
Vyprávění Holdena jakožto kluka, kterého nic nebaví a vše ho deprimuje. S jeho názory se moc často neztotožníte, a proto nemáte moc příležitost ho ani politovat či se s ním hlouběji "spojit". Zkrátka se nestane jednou z Vašich oblíbených knižních postav. Ale i přes to, že se v knize nic neděje, čtete jeho vnitřní monolog dále a čekáte co se bude dít, protože jeho vyprávění je nesmírně čtivé. Ale nebude se dít nic, a nakonec zjišťujete, že mu ke troše štěstí stačil jen pohled na jeho malou sestřičku na kolotoči.
"Nikdy nikomu o nikom nevypravujte, poněvadž by vám pak začal scházet."
Kniha mě příliš neoslovila a musel jsem se hodně přemáhat, abych ji dočetl. Děj bez zápletky, spíše takové tlachání o ničem. Ale co se týče Holdena, tato postava mi byla svým stylem a svojí mluvou převážně sympatická.
Protagonista Holden Caufield je jednou je nejrealističtějších postav jakou jsem kdy v knize poznal. Tato velmi zajímavá a komplikovaná osobnost vypráví svůj příběh a myšlenky a divák jej následuje po jeho odchodu ze střední školy. Holden jako takový je děsně nesympatická osoba, pořád si na něco stěžuje, považuje většinu lidí za "smrady" nebo "pitomce" a vesměs nemá nic pořádného rád. S tím jsem měl největší problém, knihu jsem často odkládal, ne proto, že by mne nebavila (ba naopak), ale protože jsem z toho všeho přívalu negativních emocí neměl dobrou náladu. Kniha jako taková není rozhodně dílo pozitivní a celou knihu jen čekáte, jaká další nemilá událost se Holdenovi stane.
Dílo odráží rozlítanou dobu po druhé světové války a staví se proti měšťáctví, pokrytectví a typickému stylu života. Jde proti konvencím a dogmatům a dívá se na klasické věci, co nás provází v běžném životě dost atypicky. I přesto, že dílo vlastně nic moc kontroverzního neříká, z textu mezi řádky, vypovídající jak o Holdenovi, tak o poválečné době, si lze mnoho vyvodit. To dělá Kdo chytá v žitě ještě zajímavějším dílem a já si jej určitě zařadím do dvaceti maturitních knížek. Salinger píše velmi neformálním a chaotickým stylem, který je velmi specifický, nemůžu ale říct, že by byl styl špatný nebo dokonce hloupý. Kniha jako taková mne moc bavila, zvláště druhá půlka.
Holdík jede dom! Jako obvykle dostal padáka ze školy a musí se pakovat. Cestuje si na svůj věk celkem slušně a doláče se kutálej, asfalt plní plíce a jatýrka maj taky radost. On ten člobrda blbej nebude i když podle známek to tak nevypadá, ale do školy bude chodit jenom dokud neuteče z baráku a nebude si vydělávat sám. Bylo to jako na houpačce. Chvíli jsem ho neměl rád a jindy jsem mu zase fandil. Taky se to občas blbě četlo a dlouhý to taky nebylo.
Hele ve výsledku to bylo celkem fajn, ale byl bych radši, kdyby se v nějakym dosud neobjevenym šuplíku pana Džejdýho našlo takový kraťoučký pokračování o tom, jak nakonec Holdík rozjel svůj podělanej život.
I když zdánlivě se v ní moc děje neodehrálo, podle mě opravdu silná kniha. Neuvěřitelně mi sedla do rozpoložení a už po pár stránkách jsem věděla, že si ji zamiluji, a po dalších pár stránkách, že se po dočtení hned vrátím na začátek a přečtu si ji znovu. Pustila jsem se do ní v originále, protože česká zrovna nebyla na skladě a já si ji prostě potřebovala přečíst co nejdřív, a nelituji ničeho - na stylu, jakým je psaná, novela vlastně stojí a originál ten zážitek jen podtrhl. Fakt doporučuju originál.
Co si budem, je depresivní, Holden je téměř neustále depressed, a i těch pár vtipných momentů je vlastně vtipných jen tak nějak ironicky. Vlastně je to strašně smutný vývar emocí jedné duše ztrácející se v "dnešním" světě, nepochopení, vztek na faleš, neschopnost naslouchat (pokaždé, když Holden začne "hey, listen," tak ho ten druhý utne a nevyslechne).
A vůbec, mohla bych o tom mluvit ještě dlouho a v hodně rovinách, tak, že to nejvíc asi vyjádří tento citát:
"What really knocks me out is a book that, when you're all done reading it, you wish the author that wrote it was a terrific friend of yours and you could call him up on the phone whenever you felt like it."
Fakt bych teď moc chtěla zavolat a říct ať mi dá k telefonu Holdena a jen bych řekla: "hey, I'm listening."
V rámci povinné četby jsem si k ní našla cestu a doufám, že jsem ji nečetla naposledy. Příběh velice zajímavý, nic jsem od toho nečekala, ale četlo se to příjemně.
Zvyšuji hodnocení, Holden mi připadá o hvězdičku přijatelnější a bližší než před čtvrt stoletím :-)
Knihu jsem četla v originále a naprosto mě uchvátila. Autorův styl psaní mi nesmírně sedl, mnohokrát jsem se skutečně od srdce zasmála. Přitom ale kniha ve své podstatě vtipná vůbec není. Naopak vystihuje spoustu smutných věcí v životě. A i když je Holden dost složitá postava ("I'm very hard to talk to. I realize that."), často jsem se s jeho pocity dokázala ztotožnit a pochopit je. Je to takové pohlazení pro každou ztracenou duši nebo duši, která si jednou připadala ztracená.
"I went down by a different staircase, and I saw another 'Fuck you' on the wall. I tried to rub it off with my hand again, but this one was scratched on, with a knife or something. It wouldn't come off. It's hopeless, anyway. If you had a million years to do it in, you couldn't rub out even half the 'Fuck you' signs in the world. It's impossible."
Taková sonda do myšlenek dospívajícího chlapce - Holdena, který hledá sám sebe a své místo. Přitom je víceméně ze všeho "deprimovaný" a "umrtvený" a naštvaný na všechny "tajtrlíky"... Ze začátku jsem měla podobné pocity z této knihy a myslela jsem, že ji odložím, ale kupodivu jsem to později shledala celkem milé a dokonce i místy vtipné. Proto jsem dala nakonec 4 a ne pouhé 3 hvězdičky.
Četla jsem v originále, přirozeně na mě pak překlad působil krkolomně. Uvědomuju si, že ke knize mám zvláští vztah proto, že nám ji dramaticky předčítal náš učitel. Nepatří k tomu, po čem bych běžně sáhla a byla to rozhodně oddychovka, vlastně jen dvakrát jsem se při čtení pozastavila protože na mne některá pasáž udělala dojem. Tyto pasáže předkládám:
„On mi v jednom kuse vykládal, že když nemám rád učedníky, nemám rád ani Ježíše a nic. Říkal, že když si Ježíš učedníky vybral, tak je člověk má mít rád. Já mu říkal, že vím, že si je vybral, ale že si je vybral jen tak nazdařbůh. Říkal jsem, že Ježíš neměl čas chodit a každýho analyzovat. Říkal jsem, že to nemám Ježíšovi za zlý a nic. Že to nebyla jeho vina, že neměl čas.“
„Fakt je, že když se člověk už už chystá, že to s některou holkou udělá – jako s holkou, která není prostitutka a nic – tak vám ta holka v jednom kuse říká, abyste přestali. A u mně je ten problém, že přestanu. Většina kluků ne. Já za to nemůžu. Člověk nikdy neví, jestli doopravdy chce, abych přestal, nebo jestli má jenom pekelnej strach nebo jestli mi to říká jenom proto, aby to bylo na mně a ne na ní, když se to stane. Zkrátka a dobře, já pokaždý přestanu.“
Klasika. Kniha se mi moc líbila, četla jsem ji opakovaně a určitě zůstane v mé knihovně.
Knihu nebudu hodnotit, vzhledem k tomu, že si nemyslím, že bych byla natolik objektivní abych ji vůbec byla schopna zhodnotit. Pouze ji okomentuji, převážně proto, že doufám v jakési ucelení myšlenek, kterých mám po dočtení hodně a nevím jak s nimi naložit.
Úplně upřímně kniha se mi nelíbila, vůbec. To na co se ale snažím přijít je proč. To, že mě absolutně vytáčí hlavní hrdina, jeho slovník a překlad je jedna věc, ale asi to co mi vadí nejvíc je, že nevím, co tím chtěl autor říci. Jak si tak pročítám starší komentáře docházím k závěru, že to většina z vás pochopila. Já ale nevím jestli v tom hledám zbytečnou vědu, nebo jestli to čtu v nesprávném věku (18 let), nicméně už dlouho se mi nestalo, že by mě kniha takto (abych použila Holdenovo oblíbené slovo) deprimovala.
Myslím si, že toto není jednoduchá kniha na čtení, přesto si myslím, že je výborně napsaná. Cesta Holdena Caufielda domů, poté co byl vyhozen ze školy, jeho poznávání života, lidí se kterými se setkal a vlastně i sama sebe. Pro mě na jednu stranu smutná, ale na druhou stranu zároveň pohodová a vtipná kniha.
Tuto knihu miluju láskou co nepomine! Poprvé jsem ji četla na střední, byl to zázrak zázraků, v době, kdy člověk, pokud měl tričko s anglickým nápisem, nebo aspoň igelitku, se mohl cítit jako King.
Bylo to jako číst reportáž z jiné planety! Ale vzal to nešť! Nemíním vůbec porovnávat žití Tam a Tady, ani Tehdy a Teď. Není to až tak úplně o tom, tohle není až tak podstatné...
Zkrátka vím, že Hodlen Caulfield a já jedno jsme, on je moje alter ego a já zase jeho. Já a tenhle kluk, kupodivu, ačkoliv vznikl už docela dávno a na druhém konci světa, máme skoro až brutálně dokonale stejné názory a pohledy na věci.
Bezva, zas jsem si po čase připomněla svoji druhou polovinu. Když čtu tuhle knížku, a že to není moc často, ať se mi nepřejí, bavím se náramně!
:-)
Štítky knihy
New York americká literatura dospívání USA (Spojené státy americké) studenti psychologické romány černý humor škola internát pro chlapce
Autorovy další knížky
| 1971 |  Devět povídek |
| 1960 |  Kdo chytá v žitě |
| 1987 | Franny a Zooey |
| 1987 | Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod |
Čitatelia tejto knihy sa rozdeľujú iba na 2 skupiny. Buď ju budete milovať, alebo nenávidieť. Ja sa radím do druhej skupiny.