Kandidát smrti
Zinovij Jurjev (p)
Jurjevův román Kandidát smrti je na rozhraní utopického a detektivního žánru. Uvádí nás do společnosti vyspělého technického pokroku, do společnosti, kde je tento pokrok zneužíván třídou, která ovládla jak výrobu, tak státní moc a patologicky ji zneužívá ve svůj prospěch. Tato společnost je řízena zdánlivě neosobní spravedlností, v jejímž pozadí stojí geniální profesor Lamont, který uměle konstruuje justiční vraždy na základě rafinovaně zfalšovaných indicií. Obětí se stává i jeho osobní nepřítel Guerrero, který je nevinně nařčen z vraždy. Případu se ujímá advokát Randall. Po sérii Lamontových pokusů o donucivání, zkorumpování a fyzickou likvidaci Randalla se advokát dopátrá pravdy, ale společnost je již na takovém stupni demoralizace, že jeho úsilí o spravedlnost vyzní naprázdno. Jurjevův román není jen napínavou četbou plnou originálních nápadů, ale i výstrahou před zneužitím technického pokroku v kapitalistické společnosti.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Sci-fi
Vydáno: 1984 , MelantrichOriginální název:
Polnaja preďelka , 1979
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie utopie běloruská literatura sci-fi
Autorovy další knížky
| 1980 |  Jantarové sny |
| 1984 |  Kandidát smrti |
| 1983 | Kassandrina ruka |
| 1987 | Hodiny bez pera |
Kniha Kandidát smrti je v
| Přečtených | 9x |
| Knihotéce | 23x |
| Chystám se číst | 1x |
| Chci si koupit | 1x |
Se Zinovijem Jurjevem jsem se doposud setkal pouze jednou, a to ve sborníku sci-fi povídek Zajatci velikého mozku, kam přispěl titulní povídkou. Kandidát smrti měl podle synopse stát na rozhraní utopického a detektivního žánru a se zahanbením přiznávám, že jsem byl při otevírání knihy více než skeptický, cože se mi to dostalo do rukou. Jenže pozor! Jurjev není žádný příštipkář a rozhodně se nekrčí někde v koutku. Jeho Kandidát smrti dokáže strhnout a pořádně provětrat čtenářovu dechovou soustavu. Byť se občas objeví náznaky kritiky „ohavné“ kapitalistické společnosti, ani v nejmenším nedochází k nerušení dramatické dějové linky. Jurjev se s cenzurou evidentně popasoval více než skvěle, a tak je možné užít si jeho vyprávění bez pardonu a zatnutých pěstí. A že to stojí za to, je bez debat. Příběh ani na chvíli neztrácí elektrizující napětí a očekávání finálního rozuzlení táhne čtenáře vpřed jako včelu květ. Upřímně přiznávám, že mě Jurjev překvapil a jeho Kandidáta smrti jsem si užil.