Kaligrafie zlomu

Kaligrafie zlomu https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/487647/bmid_kaligrafie-zlomu-CjD-487647.jpeg 4 81 29

Jakou cenu musí mladá Japonka zaplatit, aby mohla žít podle svých vlastních pravidel? Mizuki je matka v domácnosti. Má pohledného, pracovitého manžela, dvě rozkošné děti a krásný byt v Tokiu. Na první pohled dokonalý život, a přesto někdy přemýšlí, jestli se raději nevrhnout z balkonu než přetrpět další večer doma a věšet vyprané spodky manželovi, který s ní ani nepromluví. Tíživá rutina ubíjí a dusí poslední zbytky svobodomyslné, zcestovalé ženy, jíž kdysi bývala. A pak jednoho deštivého večera potká úspěšného restauratéra Kijošiho a spolu s ním znovu objeví svobodu, přátelství, vlastní hlas, chutě, vůně a elektrizující tep svého milovaného města. Život opět nabývá jasných barev a splnění dávných snů se najednou nezdá nemožné. Jenže s každým dalším dnem se Mizuki víc a víc otřásá půda pod nohama a je jasné, že až přijde zemětřesení, nezůstane kámen na kameni.... celý text

Literatura světová Romány
Vydáno: , Host
Originální název:

Fault Lines , 2021


více info...

Přidat komentář

intelektuálka
02.09.2022 4 z 5

Zajímavá studie ze života japonské ženy ....

Zdá se, že Mizuki nic nechybí .... ale ona nemá zájem o rutinní život a vzpomíná na dobu, kdy byla svobodná a rozhodovala sama o sobě ....

Najde rozptýlení ve vztahu s Kijošim .... a tak lépe snáší pocit inventáře ve své domácnosti ....

Jenže má závazky .... a život jí je připomene ....

" Žiju ve dvou světech a moje děti mohou být součástí pouze jednoho z nich ...."

Japonské autorky často píší o postavení ženy ve společnosti .... a tato prvotina určitě zaujme ....doporučím.

Greenfingers
20.08.2022 5 z 5

Kniha se mi moc líbila. Poukázala na problém, který je v Japonsku tradiční - postavení ženy v rodině a ve společnosti. Mluvit o nějaké rovnoprávnosti ve vztahu k mužům je čirá fantasmagorie.
Autorka také se zaujetím a láskou popsala prostředí Tokia, včetně různých tradic a zvyklostí jeho obyvatel. Hodně jsem se také dozvěděl o povaze Japonců.


Njangu
15.08.2022 5 z 5

Od zjištění, že tahle knížka má vyjít jsem se na ní moc těšila. Obálka je fantastická a děj knihy? Zpočátku jsem si říkala, že to nebude úplně to pravé ořechové. Asi záleží v jakém rozpoložení tuhle knížku čtete. Je to takové zamyšlení nad životem. O tom jak nás ubíjejí stereotypy všedního života a o úniku z reality. Nakonec jsem ráda, že jsem knížku dočetla. Hodně mně tam chyběla přímá řeč a přímý děj. Je to spíš takové vyprávění. Což ubírá knížce na zajímavosti a spádu. Jinak je to moc hezky napsané.

petrucha86
13.08.2022 3 z 5

Co k tomu říct? Na knihu jsem se moc těšila - krásná obálka (ta byla prvním podnětem, proč sem po ní sáhla), japonské prostředí (díky Murakamimu pro něj mám slabost) a podle anotace atraktivní příběh…a nakonec musím přiznat, že největší dojem ve mě nechává ta obálka. Nečetlo se to špatně, to určitě ne, ale čekala jsem trochu hlubší vhled do japonské společnosti, ne jen tajný románek vdané, věčně nespokojené ženy. Ale jako takovéto lehké prázdninové čtení to funguje.

Elerrina
31.07.2022 3 z 5

Místy docela vtipné, místy trochu popisné co se reálií týče, jednou či dvakrát i trochu dojemné. Ano, není to nic víc, než letmý pohled do života emocionálně nestabilní hrdinky, která se právě ocitla na určitém životním scestí a občas se pohybuje nebezpečně blízko hranice, za níž už by byla za blbou krávu. Ale jako lehké zábavné čtení na letní odpoledne je to vyhovující.

SgtTračník
31.07.2022 1 z 5

Knihu jsem ve třetině vzdal. Sledujeme hrdinku žijící úplně normální život matky dvou dětí a ještě k tomu poměrně nudně popsané. Ani japonských reálií moc není.

DominaCZ
24.07.2022 1 z 5

Je znát že to napsal člověk západu.

Ve svý podstatě nevim o co go...co by za to naše baby daly, kdyby si mohly bezstarostně žít, chlap věčně pryč co nepřekáží ale přitom vydělává takže ona si může žít v luxus věžáku a chodit do skleněný posilky...jenže rozežrankyně v Tokiu, co rostly na západě, holt chtějí víc. Chtějí pozornost a tak na chlapa ječí a čekají že tím pozná, že ho vlastně potřebuje a chce s ním být. Jenže kdo by byl s hysterkou že? Takže když se chlap logicky odtahuje a odcizí, jsou nas.raný zas...někdy se fakt stydím že jsem ženská twl.

Nevím, mně to přijde jako enorm snaha o západ. Pravá Tokijačka by se s něčím takovým nes.ala a byla vůbec ráda že má, co má. V Asii se zájmem, 4K videi a zprávami pohybuju kolem 13 let takže tak nějak vím jak se to tam má.
Tohle je znuděnej západní vzor, proto zklamání.
Na jednu stranu ho chce, na druhou chce být dobrou matkou úžasnou a mít jen svý děcka, takže je 90% knihy o tom jestli zvolí mezi .ukačkou s cizím nebo svýma děckama.
Čili kniha dneška, klasika. Furt dokola, rozežranost nuda a nevědět co dřív.

Já chtěla JAPONSKEJ vzor. Jejich život a zvyklosti, ne západní kur.ení se znuděných matek v zajištěný domácnosti takže pro mě tohle jsou fňuky rozežrané slepice, která rostla na západě.

Kdo se o Asii zajímá tak ví, že pro asijské matky a hlavně Japonky, mají-li lepší podmínky toho bydlení, je rodinný život a hlavně mateřství číslo jedna a svatbou se tomu muži zapřísahají takže tam vzhledem k tradicím tak nějak moc nelze po zápaďácku někoho potkat a vydrbávat se s ním jen pro požitek. To by ji brzo bavit taky přestalo a pak co? Zase fňuky po děckách, že vlastně ty jsou nej jejího života?? Ne takhle to tam nechodí, jsou oddány tomu až fanaticky (vemte si jen každodenní krabičky pro všechny se svačinkama jak maj vymakaný a dělaj to s chutí protože to je jejich prestiž, machrovačka jedna před druhou) proto mi to přišlo směšný.

A ten překlad?? Cunami, prací prášek proti zácpě...

lena.o.knihach
20.07.2022 5 z 5

Kaligrafie zlomu mě na první pohled zaujala svou obálkou, ze které je hned jasné, s jakou kulturou se v knize setkáme.
Japonsko je jedna z mých oblíbených zemí, i když jsem ji nikdy nenavštívila. Ale po přečtení tohoto románu, jako bych tam byla.

Mizuki je žena v domácnosti. Má dvě děti, pracovitého manžela, byt v Tokiu a zdá se, že vede dokonalý život. Jenže večer uléhá do postele k manželovi, který se na ni ani nepodívá, funguje jako automat (vaří, pere, uklízí)…
Občas ji napadne, že by přelezla zábradlí balkonu a skočila.
A pak ji osud do cesty zavane Kijošiho. A Mizuki zas objeví kouzlo lásky, svobody, Tokia a svůj vlastní hlas.

Emily Itami popisuje Zemi vycházejícího slunce kouzelně - barvy města, staré a nové tradice, davy lidí, rozkvetlé sakury. Vyhledávala jsem si fotografie všech zmíněných míst a čtení jsem si moc užívala, i když ne vždy bylo veselé.

Mizuki i další postavy působily neskutečně reálně. Všechno to bylo opravdové, upřímné a na autorčinu prvotinu obdivuhodné.

Arsi
26.06.2022 3 z 5

Neurazí, nenadchne. Chvílemi vtipná, ale z větší části smutná kniha.