Kalevala

kniha od:


Koupit

Kalevala (1849), nejzralejší plod finského národního obrození a sběratelského i básnického úsilí filologa a folkloristy Eliase Lönnrota, náleží k základním textům světové epiky a nabízí fascinující vhled do světa archaické a žánrově mnohotvárné (ugro)finské lidové slovesnosti. Kniha přináší krom překladu Kalevaly z pera spisovatele Josefa Holečka (1894) i kritický komentář k němu a dále studii o vzniku a stavbě eposu ve světle nových bádání různých oborů. V takto komplexní podobě a s ilustracemi nejvýznamnějšího finského malíře Akseliho Gallen-Kallely vychází Kalevala česky vůbec poprvé....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/219311/big_kalevala-Z78-219311.jpg 4.689
Nahrávám...

Komentáře (20)

Kniha Kalevala

Lawiane
27.05.2021

Úžasně a precizně zpracované vydání s bohatým poznámkovým aparátem a nádherným vizuálním pojetím.

pajaroh
16.06.2020

Na Kalevalu jsem důkladněji narazila při mém toulání se Karélií, kdy jsem po se po několikadenním chození a spaní v dešti ohřívala o hrnek silné (výýýborné) kávy v kavárně v Kuhmo (což je mimochodem jedno z center Lönnrotova putování) a od vedlejšího stolu mě podrobily křížovému výslechu "Odkud? Kudy? Kam? A sama?!" postarší finské dámy ze spolku Kalevaly. Do té doby to byl zapomenutý pojem z přednášek, až tehdy jsem si (se studem) uvědomila, že se zrovna nacházím u kořenů finské literatury.

Kalevala se nečte, Kalevala se studuje a sama dále vytváří nové a nové příběhy. Já už ji s přestávkami studuji několik let a znamená pro mě shrnutí finské mytologie, starých příběhů a také základ pro pochopení této (především starší) kultury, kterou osobně upřednostňuji před tou současnou (kupodivu hůře uchopitelnou).

Výborné vydání Academia 2014 obsahuje mnoho poznámek J.Čermáka, které pro mě byly často zajímavější než samotný text Kalevaly. Osvětlují nejen odchylky v překladu (verš "zdravější se stala spodem" = rozlišení mezi krásou vnější a vnitřním zdravím stromu, "a jež bude chlapce chovat" = v doslovném překladu: vrazím synka každé do klína), uvádějí originál, který mi zní často mnohem lépe než čeština (kylän koirien kuluiksi...) a vůbec se nedivím, že se J. R. R. Tolkien finštinou Kalevaly inspiroval při psaní jazyků bytostí jeho knih. A také vysvětlují místopis, užité názvosloví a reálie finského života (např. Kounoinen se užívá o bytostech, jež je třeba si hýčkat - manželkách, skotu a medvědech).

"Cesta povede do hloubi věků na daleká severní vřesoviště za bájnými hrdiny a obyvateli temné říše Pohjoly, ale i do současnosti, neboť oněch 50 run ovlivňuje finskou kulturu stále". (Vltava, 28.4.2016)


miklaras
26.10.2019

Kniha, bez které bych se neobešla. Vlastně bych už mohla po desítkách přečtení založit Holečkův fanklub.

Messilina
03.04.2019

,,Do Pohjoly mrakotemné, do soumračné Sarioly..." člověk úplně vidí polární záři. Přesto, že je ve střední evropě a venku je červencové odpoledne. Na této knize je sympatické ještě i to, že vznikla v době finského národního obrození. Ostatně dějiny Finska, okupovaného Rusy, nebo Švédy, se velmi podobají dějinám Československa v Rakousku-Uhersku. Jejich boj za nezávislost byl podobný jako náš a skončil ve stejné době, svobodou. I finové si museli znovu objevit jazyk, kulturu, dějiny a zvyky. Kalevala jsou finské Staré pověsti české od Jiráska.

Liberi
20.03.2018

V případě vydání od nakladatele Academia z roku 2014 nejde o "pouhý" finský epos. K původnímu překladu zde najdeme i jeho opravy (Holeček například některé verše zřejmě neúmyslně opomněl nebo téměř pozměnil jejich význam a zvuk), mnoho praktických, důležitých a dopodrobna rozepsaných poznámek k textu, které umožní lépe pochopit text samotný, některé hrubozrné metafory a původ toho či onoho, třeba jmen a vznik samotných protagonistů či kupu mytologických vedlejších postav.
Kromě výše zmíněných artiklů se dozvíme mnoho i o samotném autorovi, stručnou historii Finska, můžeme porovnat Novou Kalevalu se Starou a Pra-Kalevalou a ještě mnohem více, přičemž je kniha s více něž tisíci stranami provázena nádhernými ilustracemi...
Samotný příběh je skvělý a je symbolikou národní hrdosti. Ale spolu s tím, co jej v knize předchází a doprovází jde o dílo perfektní ve všech směrech.
Vzdávám čest autorovi, lidovým písním starých Finů, všem, kteří se podíleli na revizi jeho vydání z roku 2014, i původnímu překladateli. Dokonaleji zpracovanou knihu jsem v rukou nedržel...

Peleus
25.02.2018

Vzpomněl jsem si na scénu z filmu Roming (2007, ČR/SR/Rum):
(Roman dává k přečtení Jurovi svůj deníček.)
Jura: Co to je?
Roman: Víš, já teď hodně přemejšlím. O nás. O Romech. A jak ti jednou přemejšlím, běží v televizi takovej film. Povídací. A tam říkali, že každej národ, jako skutečnej národ, má nějakej ten velkopříběh. Třeba Němci mají Prsten Niebelungů. Angličani mají Artuše krále. Finové mají Kala..., Kala..., Kala... . To jsem si nestačil napsat. A Rusové mají byliny, nebo co.

Příběhy z Kalevaly mě občas dost pobavily. Jeden je zvyklý, že se stateční rekové nejprve navzájem urazí, pak si pomačkají plechy, zlomí o sebe několik kopí, mečů, palcátů a po pár stránkách zjišťujeme, že pravdu měl přeživší. Takové středo/západoevropské. Klasika.
Ve Finsku se naproti tomu potkají dva rekové a místo držkové se začnou předhánět ve výmluvnosti. Když je to nakonec omrzí a jeden se těší na rozuzlení, zjišťuje, že poražený, místo důstojné smrti, nabízí svoji krásnou sestru coby trofej pro vítěze. Zajímavé.

S krásnými sestrami, dcerami a celkově hezčí polovičkou lidstva je to ostatně ve Finsku lepší, než s jídlem, tudíž hrdinové mají vcelku slušnou šanci na nějakou natrefit, případně dostat darem. Žádná velká romantika a plnění předsvatebních výzev. Bohužel pro ně, tedy hrdiny, emancipace byla ve Skandinávií už tenkrát na vysoké úrovni, pročež lecjaká slečna se radši utopí (štěstí, že vodních ploch je v okolí dostatek), než aby rekovi doživotně odvšivovala kožich.

Posmutnělý nositel jazykolamu místo jména (uvažte sami Väinämöinen, Lemminkäinen či podobný -nen), se tedy musí poohlédnout po jiné, zaručeně krásné, panně, avšak jsa poučen skutečností, že co je zadarmo, za tolik také stojí, do budoucnosti investuje. Třeba takový mlýnek sampo, který svému majiteli naděluje mouku, sůl a zlato a dokáže získat pár bodů k dobru. Proč by se vlastník podobného zázraku vůbec chtěl ženit, bohužel runa nevysvětluje.

Přítomna je i severská lstivost známá z vikingských příběhů a to o tom, kterak se tři rekové rozhodnou ukrást sampo, přičemž se hrozně diví, že jsou majitelé výrazně proti. Každopádně jednou jsou to hrdinové a ochrana osobního vlastnictví je zajímat nemusí. Tady už se čtenář začíná trochu orientovat, neboť privatizace cizích pokladů není pro středo a západoevropské příběhy žádná terra incognita.

Každopádně Elias Lönnrot pospojováním 50 run poněkud uměle, avšak úspěšně, vytvořil dílo, jež se zapsalo do historie. Za mě osobně z hlediska příběhu nebo poučení nejde o žádný nadčasový výtvor. 4* tudíž dostává za svoji neurážející specifičnost a hlavně překlad Josefa Holečka.

Atanone
05.06.2017

Ke knize mě přivedlo to,že jsem si po střední začala dopisovat se stejně starou dívkou z Finska a chtěla jsem se alespoň trochu orientovat v jejich pověstech. Dodnes mě mrzí,že jsem si ji knihu po přečtení nenechala,měla krásné ilustrace. Mám ji sice v PDF,ale není to ono..třeba se s ní ještě někdy někde potkám

egona
05.06.2017

Holečkův překlad je ve své roztomilosti nedostižný a nelze jinak, než jej milovat. Navíc Kalevala je prostě srdeční záležitost :)

1