Princezna z Marsu

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Při potyčce s indiány se kapitán John Carter dostane do podivného stavu a zjistí, že „neznámá síla táhne ho k Marsu“. Když se probere, leží nahý v nepozemské krajině, která je opravdu Marsem. Vzhledem k tomu, že jeho tělo je navyklé vyšší gravitaci, předčí po fyzické stránce všechny domorodce a působí dojmem pravého supermana. S domorodci se setká záhy – je zajat kmenem zelených čtyřrukých Tharků a v jakémsi volném zajetí se za pomoci Tars Tarkase a Soly naučí marťansky a spoustu jiných užitečných věcí. Jednoho dne dojde ke střetu mezi Tharky a neznámými vzducholoďmi – jedna je sestřelena a vystoupí z ní krásná dívka rudé pleti – Dejah Thoris, princezna z Helia. Potká ji stejný osud jako Cartra, brzy se sblíží a zamilují …...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/26_/26349/princezna-z-marsu-WST-26349.png 4104
Série:

John Carter, pán Marsu (1.)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno:, Paseka
Orig. název:

A Princess of Mars (1917)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (20)

Kniha Princezna z Marsu

Přidat komentář
Alteriol
15. července

Jedna z prvních knižních sérií, do které jsem se na počátku svého čtenářského života pustil. Nepochybuju o tom, že dnes by mě tato četba už příliš nebavila, ale ve 14 letech to pro mě bylo takříkajíc "žrádlo" a moc rád na čas strávený u této a dalších s dobrodružstvími Johna Cartera vzpomínám.

braunerova
25. dubna

Pamatuji se, že z komiksu, který tehdy vyšel v ABC, jsem byl úplně unesen. Už proto nemohu dát méně než 5*. Po mnoha letech jsem si přečetl vydání z roku 1927. Narazil jsem přitom na jednu záhadu - autor uvádí, že na Marsu chodili lidé nazí, ale na obrázcích je Dejah Thoris zabalená od hlavy až k patě do nějakého pláště. Jinak souhlas s komentáři níže. Musím ovšem ocenit jemný humor autora:

"Moje průvodkyně byla dosti hezká, as osm stop vysoká. Její pleť byla slabě nazelenalá se žlutavým nádechem."

Lmslaver
06. března

Před mnoha lety jsem měl komiks Dobrodružství Johna Cartera od Vlastislava Tomana a Jiřího Veškrny, který vyšel sedmdesátém roce jako ABC speciál a tahle knížka byl můj návrat do klukovských let. Duchovní otec Tarzana tu pustil otěže své fantazii a vyslal na Mars pozemšťana Johna Cartera konat odvážné skutky. Hrdina obdařený superschopností překonává skoky velké vzdálenosti, vrhá se po hlavě do dobrodružství motivován intuicí, že se musí zastat slabších a samozřejmě nechybí krásná dívka za kterou by položil i život.
Je to příběh, který byl jistě inspirací pro Moorcockova Kanea (Město šelem), nebo Procházkova Kena Wooda. Ve stylu vyprávění je už poznat, že je to už víc než sto let od zrodu této knihy, kterou ale já řadím mezi fantasy klasiku.

tuommo
04. února

Dobrodružná jednohubka s vcelku rychlým finále a vlastně zbytečnou závěrečnou kapitolou, film se mi líbil o dva chlupy více:-)...

jakub2199
27. ledna

Sáhl jsem po knize, protože se jednalo o oblíbenou četbu mého dědy a tak jsem se rozhodl ji přečíst také. Co jsem si o ni ale mysle? Jako u každé knihy, která má za sebou již tolik let, je těžké ji hodnotit řádně. Jednak proto, že jisté názory či hodnoty již byly překonány a jednak proto, že mnoho autorů bylo inspirováno, proto se určité elementy mohou jevit jako neoriginální. Co musím autorovi pochválit je jeho fantazie, vycházející z tehdy známých poznatků o Marsu. Živé líčení společnosti a kultury cizí planety, vynálezy, mimozemská technologie - to vše překvapovalo svým kouzlem. Přesto nelze odhlédnout od faktu, že o Marsu víme více než autor a tím pádem určité informace v knize podané působí až humorně. Například tvrzení, že Mars je pokryt mechem a není tam skoro žádný prach, že tam prakticky nevanou žádné větry a že žádné pohoří nepřesahuje 4000 stop (1,2 km). Dále není možné přehlédnout, že postavy jsou pouze černo-bíle, myslím tím, že jsou buď veskrze čestné nebo veskrze zkažené. Jako by neexistovaly postavy, které jsou někde mezi. To odebírá knize trochu na uvěřitelnosti, což je škoda protože fantazie a imaginace s kterou byl Barsoom vytvořen rozhodně zasluhuje pochvaly a mohl bych srovnat z raných sci-fi autorů s Julese Vernem. Takže shrnuto, pokud odhlédneme od dobově podmíněných názorů autora reflektovaných v postavách, tak šlo rozhodně o kvalitní příběh. A prakticky nutnost četby pro fanoušky pozdějších autorů, kteří byli inspirování jako například Ray Bradburry, Arthur C. Clarke a Robert Heinlein.

ijcro
13. ledna

Je to knížka mého dětství, četl jsem jí, když mi bylo asi třináct a musím říct, že mě tehdy doslova nadchla, stejně jako Caprona. Četl jsem ji v překladu Jirky Macáka a s původními ilustracemi Václava Čutty, bylo to fakt úžasné.
Jaké ale bylo moje zděšení, když se mi dostala po letech tatáž kniha z nakladatelství Paseka s tím příšerným přebalem! Prostě hrůza, možná pro prvočtenáře zážitek, ale pro mne jen šok. Horší degradaci jsem snad ani nezažil. Možná je jen trendem doby co nejvíc šokovat, ale mě to od čtení odradilo, takže nedokážu ohodnotit úpravy překladu v posledním vydání od Ivana Beránka a možná i křivdím ilustrátorovi Zděňkovi Netopilovi, za což se mu omlouvám.

hanak_v_exilu
30.12.2018

K sérii Johna Cartera jsem se dostal relativně pozdě, až někdy kolem mých dvaceti let. Věděl jsem o ní už dřív, ale nesympatické obálky mě spolehlivě odradily. Netuším jestli je to byla výhoda, nebo škoda, ale když jsem si konečně otevřel první díl, úplně mě pohltil. Tenhle příběh má kouzlo pravověrného dobrodružství. Zápletka v dnešní době pochopitelně neobstojí, něco jako psychologie postav, nebo dokonce komplexnost je mu úplně cizí a některé pasáže by lecjaký horlivec označil za "rasistické" a "kolonialistické". Ne že by mi něco z toho vadilo. Příběh je krásně starosvětsky černobílý a nekomplikovaný. A pekelně čtivý. Bohužel občas až příliš naivní a hlavní hrdina je trochu hloupý.

minirock
07.08.2018

Jako kluk jsem kdysi četl to staré vydání z roku 1927 a samozřejmě se mi to moc líbilo a často jsem na ty knížky vzpomínal. Dnes po mnoha letech jsem tyto příběhy našel ve své čtečce a hned se do nich pustil. Chytlo mě to znova a dobře jsem se bavil.