Nekromant Johannes Cabal
Jonathan L. Howard
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/120162/bmid_johannes-cabal-nekromant-johannes-c-K8O-120162.jpg
4
145
38
Johannes Cabal série
1. díl
Johannes Cabal je brilantní vědec, který před lety upsal duši Ďáblu, aby si osvojil umění nekromancie. Bohužel pro něj se záhy ukázalo, že duše je k jeho výzkumu potřebná – a tak pro ni sestoupil až do ohnivých jam pekelných. Znuděný Lucifer mu pak navrhne sázku: pokud mu Johannes do roka a do dne nepřinese sto duší, přijde o život a zůstane zatracený navždy. A aby byla sázka ještě zajímavější, Satan mu k tomuto účelu zapůjčí kočovný karneval. -- zdroj: legie.info --... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2012 , CooBooOriginální název:
Johannes Cabal the Necromancer , 2009
více info...
Přidat komentář
Čekala jsem od toho více, ale pobavilo. :) Sarkasmus mám ráda, to samé divné postavičky - při popisuju "zaměstnanců" karnevalu si má představivost chrochtala blahem. Ale abych pravdu řekla, občas mi unikali některé souvislosti.
Uf, konečně jsem ho dočetla, dalo mi to teda zabrat. Začátek byl fajn, prostředek jakž takž, koncem jsem se hodně prokousávala. Reálně bych to viděla tak na 3,5 hvězdy. Oceňuji sarkastické vtípky a poznámky.A fandím upírskému bratrovi :o)
Tak nějak jsem se na tuhle knížku těšil. Opravdu těšil. Příběh. Obálka. Díla autora. Scénáře k počítačovým hrám. Tak trochu bezejmenná legenda. A trošku podobné téma jako u Prokletí od Palahniuka. Ale...začátek...nadchnul, prostředek...nudil a konec...kýčovité kliše? Nicméně 3 z 5 dávám kvůli vtipným detailům a typickému potvrzování lidských vlastností.
"Hele, dej si bacha!" Vyštěkl Al Capone, který zrovna zápolil s tvrdými a měkkými "i" ve slově "syfilis", když ho Cabal překročil.
V této ďábelsky vychytané knížce nepoznávám Pratchetta, Gaimana ani Bradburyho. Avšak bylo mi potěšením poznat Jonathana L. Howarda. Jen doufám, že "Jeho Ctihodnost" nemá v kapse taky všechny nakladatele.
Cabal se díval na dveře ještě pár vteřin poté, co je za sebou starosta zavřel. "Ano", pronesl nakonec. "Nu, jestli někdy utrpím poškození mozku, aspoň vím, že na mě vždycky čeká kariéra v obecní politice."
Podle mě to bylo skvělý. Líbil se mi příběh i styl psaní, i když autor rozhodně nebyl tak vražedně vtipný, jak říká knižní obálka. Atmosféra ďábelského karnevalu (pouti, cirkusu) mi připomínala film Imaginárium doktora Parnase, i když tam šlo, tuším, o obrácený princim (získávání dušiček pro Boha). Fajnová fantasy, těším se na další díly.
Přiznávám, že prvních pár stránek mi nesedlo. Ten styl humoru jsem pokládal za poněkud laciný a k vtipnosti to mělo opravdu daleko. Tyto pocity však naštěstí neměly dlouhého trvání a za chvíli jsem byl strhnut vírem nečekaného děje. Nakladatel neváhá a přirovnává Howardovo dílo k takovým velikánům fantastiky jako je Burton, Pratchett, Gaiman nebo Bradbury. Je to samozřejmě jen reklamní fráze, pokud k nim má být tento nadějný britský autor jednou řazen, bude muset prokázat, že v jeho hlavě se skrývá mnohem více originálních nápadů. Ale zpět ke knize samotné. Autor využívá k úspěchu funkčních propriet jako je tajemná pouť ve svém nejklasičtějším smyslu, jasně vyhraněné postavy a zejména mysteriózní zápletku, čímž si samozřejmě usnadňuje práci, jak jen to jde. Nic z toho není originální, což ovšem neznamená, že to nefunguje. Atmosféra dýchá z každé stránky a rok, během kterého se celá zápletka odehrává, uteče nečekaně rychle. A to, i přestože v závěru, kdy dochází k lacinějšímu poučování, této mašině trochu dochází pára. Je to prostě taková kniha-atrakce a ne každý se na ni správně naladí.
Knížka mě bavila, ale čekala jsem od ní víc. Napsaná je skvěle, uculovala jsem se prakticky od začátku do konce, ale děj chvílemi pokulhával a na konci jsem byla kompletně zmatená. Možná je to jen můj problém, ale rozhodně to není knížka, ke které bych se ráda vracela...
vzhledem k některým zdejším komentářům jsem měla trochu obavu, co z knížky nakonec vyleze, ale líbila se mi moc :) Právě pro to, jak je psaná :)
Na knížku jsem se těšila, ale dost mě zklamala. Nedokázala jsem se do ní začíst, možná jsem měla ještě vydržet, ale ani jsem knížku nedočetla.
Jako film to možná bude super, ale moje pozornost vnímala až za větší půlkou knihy
trochu pomalejší a nucenější začátek, pak se ale kniha rozjede a určitě se jedná o pěkné pohodové čtení
Komentář čtenářky Elfos už snad nemůže být výstižnější. Skutečná lahůdka umocněná výborným překladem. Takový koktejl chytrých zápletek, šarmantních postav, inteligentního humoru, nadsázky, cynismu a jazykových hříček si ráda nechám líbit. A už se moc těším na další rundu! ;-))
Jedním slovem: zklamání.
Moje dojmy víceméně vystihuje komentář od Vironey, byť bych asi nebyl osobně až tak příkrý. Rozhodně budu souhlasit, že text na zadní straně obálky je pustý marketing, protože do Pratchetta má Howard skutečně hooodně daleko (byť jsou ty věčné pokusy o imitaci pratchettova stylu někdy až úsměvné), Gaiman je úplně jinde, Bradbury je zmíněn, doufám, omylem (nebo možná proto, že ho má rád autor, ale tím to tak končí) a Burton dělá poslední dobu jednu větší srágoru za druhou, takže dejme tomu.
Pominu, že celý úvod s vyobrazením pekla a předpeklí je opravdu velká vykrádačka Pratchetta (jmenovitě Erika a povídky Kšeft v Hádesu, kterou Pratchett napsal asi v třinácti a je lepší než úvod Cabala) a že ani když beru celou zápletku jako parodii na faustovské téma, nedá se tomu při nejlepší vůli jakkoliv smát - a s tím cpaním vtipných prupovídek kam je to jen možné opět platí, že méně by někdy bylo více...
Nejvíc ovšem zamrzí zmíněná plochost postav, ale bohužel i prostředí by si zasloužilo lepší prokres. Naproti tomu epizodky vprostřed knihy mohly být s klidem vypuštěny, neb je neshledávám ani zábavnými, ani jakkoliv zásadně dějotvornými... Pointa šokující není, neboť se dá vytušit již s nějakým čtyřicetistránkovým předstihem, ale závěr, resp. poslední čtvrtina knihy působí konečně už zajímavě a dramaticky a zbývá si jen povzdechnout, proč takový není i zbytek.
Shrnuto: škoda. Téma skvělé, ladění dobré, styl mizerný. Kdyby to tak zoufale nevypadalo jako pratchettovsko burtonovská vynípávačka a autor si šel vlastní cestou, mohlo to být zajímavé. Takhle je to takové lehké žánrové počtení na chatku, když venku leje...
A mně se Nekromant líbil. Tak zvláštní kniha.... Ironie, černý humor, báječně propracovaný styl... a tolik postav, které dělají všechno proto, aby si je čtenář neoblíbil :) Konec mě dostal, proto i přes kolísavou kvalitu příběhu (jako by autorovi sem tam došel dech, a pak zase chytil takový nádech, že mě až rozbolela bránice) musím dát pět hvězdiček a těším se na pokračování. Ale pozor, porovnávání s Pratchettem je poněkud scestné. Podobnost najdete možná ve stylistice, ale pokud hledáte "novou" Zeměplochu, budete zklamaní. Právě v tom nejspíš vězí prapůvod tolika rozdílných hodnocení. Kdo má rád cynické hlavní hrdiny, charismatické vedlejší role, humor, horor i nadsázku, tomu se líbit bude.
Obrovské zklamání, kniha se na obalu ohání čtenáři Terryho Pratchetta, Neila Gaimana a Raye Bradburyho a fanoušky filmové tvorby Tima Burtona - patřím mezi všechny čtyři, takže vás s klidným svědomím mohu ujistit, že ani jednomu z těchto čtyř rozhodně není kniha určena. Plytký příběh s rozverně komickými postavičkami, které jsou stejně rozverné jako ploché a prázdné. Celý příběh ve mně budil dojem "surrealistického leporela" (autorův výraz, asi jediný skutečně vtipný), kde celek rozhodně není víc než suma částí. Některé prvky tohoto slepence jsou samy o sobě poměrně podařené - sem tam vtipná hláška, bizarní situace, rozdovádění zombíci - ovšem celek působí naprosto lacině a nesourodě jako by ho dávalo dohromady rozjívené dítě, které neví co dřív, tak to nahustí všechno na jednu obří hromadu. Přímočarý a ve své podstatě těžce neoriginální příběh ovšem není důvodem k takto nízkému hodnocení, jsem si jista, že i z takového příběhu by šlo vytvořit podařenou knihu. Hlavním důvodem, proč hodnotím takto, je absence jakékoliv psychologie postav, respektive zde chybí plastické vykreslení charakteru - to, že autor napíše, že daná postava ja taková a maková a lidé se jí bojí, mi tedy k vystižení podstaty charakteru vážně nestačí. Všechny postavy jsou jako ti přísloveční prázdní zombíci, kterým je vkládána do úst jedna hláška za druhou a kteří jsou naprosto zaměnitelní. Osobně mě také neskutečně nasírala autorova až hysterická snaha o vtipnost a rozdováděnost - působilo to tak falešně a křečovitě, že jsem chvílemi uvažovala, že tuhle eklektickou slátaninu snad ani nedočtu. S trochu cynickým úšklebkem lze konstatovat, že knize něco důležitého chybí, že by duše?
Jedním slovem: lahůdka. K neuvěření, že se jedná o prvotinu. A navíc má tato kniha (a hlavně její autor - na rozdíl od např. norského detektivkáře Torkila Damhauga) to štěstí, že se jí dostalo skvostného překladu vynikajícího překladatele Viktora Janiše.
Neodolám, a přidám pár vět z knihy - kterou srdečně doporučuji a těším se na její pokračování.
Vrána příšerně zfušovala přistání a teď ke Cabalovi plna naděje hopsala přes trávu. Pohlédl na ni bez sebemenší náklonnosti.
„Proč jsi nemohla být něco stylovějšího?“ zeptal se jí. „Třeba krkavec. Nebo havran.“
„Kronk!“
„Nebo tučňák. Vážně bych si nevybíral.“ Zadíval se na vránu a vrána se s očekáváním zadívala na něj. „No tak dobře,“ řekl nakonec a poklepal si na rameno.
Komentář bude trochu nesourodý asi jako samotná kniha. Vlastně jsem na rozpacích, jaké dát hodnocení. Tři hvězdy mi připadají málo, ale zase si nejsem jistá, jestli to v konkurenci dalších mnou hodnocených knih může být za čtyři. Takže asi tak - začátek skvělý, základní zápletka perfektně vtáhne do děje, je to vtipné, žene dál. Postava Johannese Cabala baví i tím, jak není zrovna sympatická (a o to sympatičtější je jeho bratr-upír). Satan a jeho pohůnci také zábavní. Co je blbé, že příběh posléze trochu ztrácí dech, vtip, na který je člověk natěšený, není taky častý, jak by se očekávalo. Občas jsem měla co dělat, abych se ke knížce vrátila. O to víc mi spravil náladu konec, který je napínavý a svižný. Jak kdyby měl autor napsaný začátek a konec knížky, který vevnitř vycpal vatou - a možná víc, než bylo nutno. Nebylo to vůbec zlé, ale trochu šťávy chybělo. I přesto jsem na další příběhy Johannese Cabala velice zvědavá.
Nekromant Johannes Cabal
Skvělá kniha se zajímavým závěrem a výbornými postavami.