Jiná Gabriela Koukalová
Martin Moravec , Gabriela Koukalová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/374758/bmid_jina-gabriela-koukalova-mMU-374758.jpg
3
754
220
Zažila slávu, úspěchy, medaile. Ale taky spoustu okamžiků, o kterých dosud nikomu neřekla. O některých proto, že se bála, o dalších proto, že se styděla. Teď je Gabriela Koukalová poprvé odhaluje ve své biografii. Vychází sportovní i osobní zpověď nejlepší biatlonistky naší historie. Mistryně světa, olympijské medailistky, vítězky Světového poháru. Kniha je psaná autenticky v první osobě a odhaluje zákulisí tréninkové dřiny, nejdůležitějších závodů i mysli vrcholové sportovkyně v těch nejvypjatějších momentech. Gabriela jde ve svých pocitech na dřeň. Popisuje nejen velké výhry, ale i to, co se skrývá za nimi. Třeba desítky probrečených nocí, spory s rodiči a trenéry, ne vždy ideální atmosféra v týmu nebo těžká nemoc, kterou před světem dlouho tajila… Součástí knihy jsou i dosud nezveřejněné fotografie.... celý text
Přidat komentář
Na knihu jsem se těšila, neboť znám Gábi jen z televizní obrazovky a neznám ji jako člověka. Upřímně po jejím dočtení nechápu proč se na Gabču strhla taková vlna kritiky. Myslím si, že nemá zapotřebí si něco vymýšlet a věřím tomu, že je napsaná od srdce a tak, jak to Gabča cítila. Líbí se mi že vypráví nejen o biatlonu, ale také o svém dětství, vztazích a pocitech. Za mě rozhodně skvělá četba. A malůvky Gabči na lyžích na skoro každé stránce byly rozhodně příjemným zpestřením, stejně tak jako číslování stránek :-)
Před knihou jsem si myslel, že Gábina je rozmazlený spratek, po knize na ni mám jiný názor. Je to prostě jiná holka - ale jako každý se svými chybami a neduhy, ale s obrovským srdíčkem - a hlavně je svá a upřímná.
Gabča pro mě byla hrozně dlouhou dobu obrovským idolem a spolu s Martinem Fourcadem byli moji nejoblíbenější sportovci a právě díky ní jsem si biatlon zamilovala. Sleduji ho aktivně právě od olympiády v Soči 2014. Bezpochyby díky této ženě se biatlon stal českým fenoménem a ona spolu s dalšími biatlonisty se dostali díky svým úspěchům, tam kde jsou. Knížky jsem se bála, protože už před tím než se mi vůbec dostala do rukou jsem přečetla strašně moc recenzí, které u většiny případů byly dost negativní. Měla jsem strach, že se Gabi v mých očích úplně změní. A bohužel se to stalo. Vždycky jsem ji měla za tu slušnou, milou a mírumilovnou paní, ale kniha z ním v mých očích udělala nezvladatelnou, nafrněnou a emočně vypjatou sportovkyni se kterou to jak rodiče, tak trenéři nikdy neměli jednoduché. Tím že my jako diváci to vše vidíme jen skrze televizi a vše nám přišlo celé ty roky krásné a sluníčkové o to větší zklamání to asi pro nás muselo být, když zjistíme, že to všechno co se povídá, je jedna velká lež. To se člověk potom zamyslí, o čem všem mu v té televizi vlastně lžou. V některých ohledech jsem s Gábinou souhlasila a v některých naopak ne. Převažovali ale ty věci, ve kterých se lišíme.
Tato kniha je opravdu a doslova zpověď. Ona se v knize často až rozpovídala o věcech, které mě udivují, že se odvážila vůbec vypustit do světa (její pochyby o manželství, popis trenérů, to co udělala na veřejnosti před svým manželem apod.). Kniha je autobiografie tudíž se nadá úplně posuzovat z té stránky obsahové (pouze s ní můžeme nebo nemůžeme souhlasit), ale musí se uznat, že forma je moc hezká. Místy je kniha sice zmatečná, ale tak nějak jsem si vždy dokázala opět chytit. Design knihy, drobné ilustrace a na závěr fotografie jsou moc příjemným doplněním.
Celá kniha na mě ale celou dobu, co jsem ji četla působila hrozně smutným dojem, tudíž i takový můj dojem na závěr je smutný.
mně se kniha moc líbila, dobře napsaná, pěkně čtivá, ze začátku jsem si říkala, že je a byla Gábina pěkný spratek, ale není to tak, je to člověk se srdcem na správném místě :). Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, protože se mi do ní nejdříve vůbec nechtělo.
Můj zájem o přečtení Gábininy biografie vznikl hlavně z důvodu negativní kritiky knihy, které byl v té době plný internet. Že vytváří lži o poměrech ve vrcholovém sportu atd. A také kvůli tomu, proč tak najednou zmizela z biatlonového vrcholu. Mě kniha až tak kritická nepřišla. Vnímal jsem to spíš jako zpověď malé rozmazlené holky, která občas neví, co chce. Trochu mi vadilo, že se kniha ne vždy drží časové linie, ale občas jsou do sebe zapleteny věci, co se udály s velkým časovým rozestupem. Jakoby stylem, že teď sice píšu o tomto, ale ještě jsem si vzpomněla tam na tamto.. Jinak je ale kniha plná zajímavých informací z prostředí profi sportu. Ať už těch negativních, o kterých se normální člověk nemusí dozvědět, tak i těch pozitivních. A nakonec jsem se dozvěděl i to, jak to bylo s tím ukončením kariéry.
Tak já jsem tady asi jediná , kdo čte knihu o sportovkyni a sportu, který vůbec nezná. Že existuje biatlon jsem okrajově věděla, ale to je vše. Gábinu jsem neznala a znám ji až teď z této knížky. Možná budu hodnotit z jiného pohledu.
Mě se líbilo , že je knížka pojatá od útlého dětství. Že Gábina byla dítě jako každé jiné , puberťačka jak vyšitá, taky umělecká škola jí sedla, možná by i v tomto směru hodně dokázala.
Příhody tréninků a závodů převažují a někdy mě to moc nebavilo.
Že pochybovala o manželství je možná lepší než , když jde do něj člověk zaslepeně a potom se nestačí divit.
Docela mě překvapily jaké jsou rozdíly v příjmech u některých sportů, nepřipadá mně to fér.
A pozor spojler: to že 120 lidí vybralo na svatbě jen 40 tisíc Kč, když nedávali žádné dary, to mě zarazilo. Běžně se dává 1000Kč na osobu i mezi námi méně majetnými.....
Pokud si chcete uchovat vzpomínky na Gábinu, kterou znáte z biatlonových závodů, nečtěte její vzpomínky.
První třetina - cca do 15. kapitoly jsou pubertální bulvaroidní výlevy. Nechápu, že zkušený novinář Martin Moravec začne kapitolu větou: "Byla jsem šťastná a nešťastná zároveň." (s. 84)
Po "vyzvracení" "hrdinského" činu, který Gabriela "zvládla" na rozlučce se svobodou, u mě klesla na naprosté dno a dál jsem nechtěl číst.
Naštěstí další třetina se věnuje vtipným patáliím, které Gábina přitahovala i při závodech. Poslední třetina pak mapuje loňský rok (vítězství ve SP, nemoc v rodině, problémy s lýtky). Problémy s příjmem potravy jsou zmíněny okrajově.
Potěšil mě vztah k rodnému jazyku.
"Do kamery nebo do diktafonů se většinou snažím vyjadřovat spisovněji, než to dělám třeba doma. Někdo si myslí, že přeháním, jsem až moc strojená a je to celé póza. Ale mně se zkrátka nelíbí, když někdo třeba v televizních zprávách mluví hovorově. Máme přece krásný jazyk, a i když ho neumím používat, jak bych chtěla, aspoň se o to snažím." (s. 225 - 226)
K nepřesvědčivému výsledku přispívá skákání z jednoho tématu na druhé, časové nejasnosti.
Gábina je skutečně jiná. Je celkem ufňukaná, je neadaptabilní. Působí rozdvojeně.
PS: Stále věřím, že ji jednou uvidím stát ještě na startu...
Kniha nema dobre hodnoceni, takze jsem nebyla pripravena na velmi ctivou biografii. Je psana velmi podrobne. Zhruba do tretiny se zabyva zacatky kariery, zbyvajici cast popisuje prubehy zavodu a nasledne narustajici zdravotni problemy. Malo platne, at uz ji nekteri vice ci mene zatracuji, neco dokazala. Profesionalni sport je velmi narocny. V knize je krome osobnich a zavodnich peripetii popsan vyvoj popularity biatlonu, ktery v dobe jejich sportovnich zacatku nebyl zdaleka tak zajimavy jako dnes. Vzrustajici popularita s sebou samozrejme nese posun ve financnich prijmech z reklam. Ale nese s sebou vetsi odpovednost pri zavodech. Doporucuji.
Knihu jsem si toužila přečíst a udělat si na ni vlastní názor, ale teď nějak nevím, jak ji zhodnotit. Z první poloviny knihy mám rozpolcené pocity, zvlášť, když pochybuje o tom, zda udělala dobře, že se vdala, to mě hodně zarazilo. Druhá polovina, kdy píše o závodech, o svých pocitech během nich a tak, mě bavila daleko více. Myslím si, že pravda bude někde tak na půl cesty. Rozhodně zajímavý pohled do zákulisí biatlonu a do jejího života s ním. Biatlon mám velmi ráda a Gábi jsem vždy velice fandila, přeji jí, aby byla se svým životem spokojená a našla správnou cestu, po které se vydat. Jen mě mrzí, co se během jejího ukončení kariéry a knihy semlelo.
Mám velmi rada biatlon, z toho důvodu jsem knihu chtěla přečíst, i když jsem slychavala spíše negativní recenze, a díky tomu neměla žádná očekávání. Což bylo asi dobře , jelikož kniha mě vlastně docela bavila. Tři hvězdy dávám kvůli tomu, ze mediální humbuk před vydáním knihy pro podporu prodejnosti mi přišel přehnaný a kvůli stylu psaní a přeskakování z jedné věci na druhou.
Mnoho lidí knize vyčítá, jaký mediální humbuk kolem ní byl. Ale ten humbuk je i kolem jiných knížek. Kdo se pohybuje v prostředí profi sportu ví, že i takové věci se tam dějí a kdo nepřišel do styku s lidmi, kteří trpí poruchou příjmu potravy, tak asi také nedokážou plně pochopit, že to Gábina dokázala tajit 10 let. Za mě se kniha četla dobře (2dny). To že někdo říká, jak může hanit rodiče a pak jim poděkovat. To je prostě láska a hlavně kniha je psaná z jejího pohledu. Takže koho baví závodní prostředí, toho si kniha najde. A pro mě je to první biografie, která mne vtáhla do děje a neměla jsem potřebu ji odkládat. Proto 4*
Knihu jsem přečetla za den a půl. Jak již někdo zmínil ten úvod je psaný opravdu jak dívkou v pubertě. Dále už je to zajímavější a Gábina se zabývá již více sportem a konkrétními závody. Pro mě to bylo zajímavé čtení. Pohled do zákulisí biatlonu a samotného Gábinina života byl velmi čtivý a ne vždy veselý. Myslím že kolem knihy se nadělal zbytečný humbuk. Nepřijde mi že by někoho napadla, pomlouvala nebo nějak bezdůvodně očerňovala. Tak trochu tuším, že muži knihu možná nedocení nebo ji u odloží a budou ji mít za slepičí tlachaní, za mě ovšem paní Koukalová obnažila v knize svou duši a nebála se popsat svoje neúspěchy, slabá místa a své nejhorší životní chvíle a to chtělo velkou odvahu.
Bezprostřední pohled do světa současného dění ve vrcholovém sportu a zároveň duše naší velké reprezentantky. Čtivé, poutavé, příjemně se prolínající.
Knihu jsem vzala do ruky hned z několika důvodů: občas si ráda přečtu nějakou autobiografii, biatlon sleduji celkem pravidelně, líbí se mi jak Gábi dokáže dorazit na start upravená a převážně kvůli tomu, jaký kniha udělala mediální poprask.
Můj názor: začátek (prvních 100str.) takový pelmel, připomíná deníček najivní puberťačky, která vlastně neví co chce. Pak už to začíná být zajímavé a každému problému je věnována jedna kapitola, občas jsem měla pocit, že některé věci jsou zde už podruhé. Škoda, že fotky nejsou v průběhu celé knihy, ale až nakonci. Knize chybí nejen lepší strukturovanost, ale hlavně nadhled, možná ji chtělo napsat s větším odstupem. Jinak nic tak kontroverzního jsem v ní nenašla.
Knihu jsem zvládla za den a nečetla se špatně. Co k tomu říct... Gábina je výborná sportovkyně, která má za sebou výsledky. Určitě by bylo lepší, kdyby se věnovala biatlonu, který by přinesl určitě větší přínos, než psaní knihy. Vzhledem k tomu, že zdraví neslouží, tak musela zaplácnout nějak čas a nezůstat v zapomnění. Kniha se mi nezdála některými pasážemi taková, jak ji média prezentovala. Prostě řekla svůj názor a pocity, i když se dotčeným nemusí líbit. Popsání soukromého i sportovního života bylo fajn. Trošku mi nejde do hlavy, že se svými dlouhodobými problémy s příjmem potravy mohla být vrcholová sportovkyně a dostávat se na nejvyšší stupně.
Když to shrnu, tak mi čtení chvílemi přišlo, že sedí vedle mě a vypráví mi to. Kdo nechce být ovlivněn jen médii, doporučuji si knihu přečíst.
Kniha vzbudila velký mediální ohlas a jelikož ráda sleduji biatlon, fandím Gábině a mám již přečtenou knihu od jejího muže, který je mi sympatický, tak to byl můj must read. Myslím si, že si v knize Gábi na nic nehraje a je upřímná. Rozhodně nesouhlasím s tím, že by v knize jen kritizovala. Začíná se svým životem, s biatlonem a o většině lidí mluví víceméně pozitivně. Až ke konci se dostává k věcem, které ji trápí/trápili spousty let a knihu beru jako formu její terapie. Neshody panují ve všech sférách, ne vždy si s každým rozumíte stoprocentně, to ale neznamená, že si lidí nevážíte. V knize je prostě Gábi jen dle mého názoru upřímná, na což není spousta lidí zvyklých, ale já ji za to obdivuji, že odvahu našla a promluvila.
A proč nenapsat knihu....? Klobouk dolů.
Kniha je velice čtivá. A jako fanda biatlonu už z dob kdy ještě Gábina nejezdila, mě pohled do zákulisí velice bavil. Je to jen jeden pohled,názor ale i tak to stoji určitě za přečtení.
Děkuji za upřímnost, Gábi. Za to, jak jsi mi ukázala svoji pravdu a svůj pohled na, nejen, biatlonový svět.
Knihu jsem přečetla za tři dny, pořád jsem totiž doufala na nějaké vyvrcholení a vysvětlení, ale ono houby. Ve finále vůbec nevím, co knihou chtěla říct; neustále skákala od jedné události ke druhé, kapitoly na sebe skoro vůbec nenavazovaly a to, co se odehrálo ve třetí kapitole, se pak jednou větou vrátilo v třicáté. Gabrielu mám ráda a z knihy na mě působí jako pipinka, ale můj pohled na její sportovní výkony to určitě nezmění. Celkově knihu hodnotím 3/5 a to ještě přivírám oči. Promiň, Gábi, třeba příště.
Štítky knihy
sport anorexie bulimie čeští sportovci autobiografie biatlon Gabriela Koukalová, 1989
Kniha Jiná Gabriela Koukalová je v
| Právě čtených | 9x |
| Přečtených | 1 071x |
| Čtenářské výzvě | 300x |
| Doporučených | 27x |
| Knihotéce | 212x |
| Chystám se číst | 160x |
| Chci si koupit | 34x |
| dalších seznamech | 5x |
Knihu jsem nechal na období, až pomine okolní humbuk a musím říct, že jsem s ní strávil velmi příjemné chvíle. Pro milovníky perliček jde o dokonalé dílo, na mě bylo některých Gábiných detailů ze soukromého a biatlonového života příliš, přesto autobiografii dávám nejvyšší hodnocení díky pěknému zpracování. Pracoval jsem jako sportovní novinář, takže vím, jak nemilosrdně funguje dnešní vrcholový sport a dokážu se vcítit do kůže Gabči. Tato křehká duše a mimořádně srdečná osoba z mého pohledu do tohoto světa nepatřila. Oceňuji, že se v knize za nic neschovávala, psala ji upřímně, a to i za cenu toho, že si u spousty lidí svůj obraz pošramotí. Nebýt některých zbytečných detailů na adresu lidí v biatlonu, které už mohla ve svých zpovědích spolknout, měl bych ji za hrdinku a vzor. Na druhou stranu kniha není špinící, jak vykreslila média a různí lidé. Výpovědi jsou v kontextu a převažují hezké věci, takže fakt nechápu averzi vůči Gabriele Koukalové, resp. její autobiografii.