Ještě není konec

Líbí se mi filmové zpracování , už jsem to viděla mockrát.Výborně vystihuje atmosféru té doby, léto a horko dýchá a prolíná se spolu se zvukem . Oblečení, účesy, poklid vesnice .
Proto jsem si chtěla přečíst knihu a docela dlouho ji hledala , čekalo se na dotisk. A pak mě chytlo znovu. Zase ta síla vzpomínek , tajemství, strach, dýchlo ze stránek.
Dobře napsané a dobře zfilmované.

Opravdu mě mrzí, že dávám tak nízké hodnocení, ale regulérně musím přiznat, že z prvních třech dílů série je tento nejslabší. Byť je založený na velmi originální zápletce a opět staví na famózní hře s českým jazykem, v porovnání s předchozími díly mu něco schází. Možná lépe propracovaný konec, možná to, že tentokrát napomohla odhalení vraha více náhoda než Velká Sova. Co mě ale nejvíce mrzí, byla brutalita vyšetřované vraždy - popravdě si nedovedu ani představit, s jakými pocity musí tuto knihu číst maminky kojenců...

Před mnoha lety byl cirkulárkou zabit kojenec a nyní po promlčení a odsouzení a sebevraždě matky se pátrá, jak to tehdá vlastně bylo. Vyjde najevo spousta nesrovnalostí tehdejšího vyšetřování v době vlády jedné strany, předvoje dělnictva, rolnictva a pracující inteligence. Také poměry v této postižené rodině jsou kouzelné i po těch letech a vyjdou najevo různé spory a problémy. Vyprávění má spád a napětí a tak snad stojí za přečtení, i když nahozená témata jsou už tak trochu out.

Po dočtení zažívám opět nekritické nadšení. Příběh začíná v roce 1987 na konci prázdnin. Tři puberťačky se straší četbou Erbenovy Kytice a hororem Tichá hrůza. Velmi brzy se projeví rodinné problémy rodiny Třebovických. Vše vyvrcholí otřesnou vraždou půlročního dítěte. Na téhle detektivní sérii mě hodně baví, že autor dává velký prostor soukromí hlavních postav. No a Marie Výrová je velmi sympatická osůbka. Ještě teď cítím na kůži paprsky horkého léta a v uších mi doznívá typický zvuk cirkulárky. Knihu si dávám do oblíbených a už se nemůžu dočkat dalšího případu.
Citace: Vytáhla několik nedotčených svazků Jiráskových spisů z Nejedlého akce a strčila hlavu do útrob knihovny, aby se dostala ke knihám v druhé řadě. Ano - tady - zelená knížečka výrazně očtenější než U nás. Jiráska vrátila na místo a s novým úlovkem přihupkala zase zpátky.
"Holky, tohle je něco," zašeptala, rozsvítila lampičku na nočním stolku a ukázala ostatním ohmatanou obálku.
Tichá hrůza.

Dobrá česká krimi s místy až hororově působícím zločinem. Silnou stránkou knihy je propracovaná atmosféra, zajímavé postavy a postupné odhalování příběhu, které vyústí v nečekaný zvrat. Co mě naopak trochu rušilo, byly rozsáhlé a opakující se pasáže věnované hudebnímu vkusu vyšetřovatelky. Uvítala bych spíše více prostoru pro její soukromý život a osobní příběh. Celkově ale velmi čtivá a povedená detektivka.

Jo, číst se to dá, ale nějak na mě morbidní vražda. Postavy vykresleny dobře, ale prostě mě úplně neoslovily. Moje první setkání s autorem - chyba bude nejspíš ve čtenáři (jakože ve mě), prostě tak.

Já Vám nějak nevím, jasně, čtenářská výzva splněna, ale příběh samotný mě tak nějak moc nebral. Babrat se ve starých záležitostech vždy srazí příčku. Navíc ani jedna postava sympatická, všichni jen lhali a mlžili a ten konec....no a co teď s tím???
65% a ani o cípek hvězdy víc.

Matně si vybavuji filmové zpracování,ale už jsem si nepamatovala kdo byl vrah,takže teď už to konečně vím.
Příběh byl velmi čtivý a napinavý.

Do téhle knížky jsem šla s tím, že už tak nějak vím, o co jde, ale stejně mě dokázala vtáhnout víc, než jsem čekala. Celé se to točí kolem starého případu z konce 80. let, kdy se v jedné rodině stane něco opravdu hrozného. Tehdy se to uzavře, viník je „jasný“ a život jde dál. Jenže po letech se ukáže, že to možná tak jednoduché nebylo a případ se začne znovu otevírat.
Co mě na tom bavilo nejvíc, bylo to postupné skládání – žádné velké skoky, ale drobnosti, vzpomínky, detaily, které najednou začnou dávat jiný smysl. Člověk si u toho říká, jestli to celé nemohlo být úplně jinak už od začátku. Není to knížka, u které byste jen čekali na „kdo to udělal“. Spíš vás to nutí přemýšlet nad tím, co všechno se mohlo pokazit, kdo co přehlédl a jak moc dokáže minulost zamíchat s přítomností.
Četlo se mi to dobře, ale místy to bylo dost nepříjemné – ne kvůli stylu, ale kvůli tomu, jak reálně to působí. Žádné přikrášlování, spíš taková syrovější detektivka.
Za mě určitě stojí za přečtení, pokud máte rádi příběhy, které nejsou jen o napětí, ale i o lidech a jejich rozhodnutích.
Na závěr děkuji nakladatelství Host za laskavé poskytnutí recenzního výtisku.

První byla minisérie Vodník , poté hned nutnost si opatřit i knihu . Bohužel dlouho byla z kategorie nesehnatelných a povedlo se mi to až letos . Upřímně , knížka se čte jinak , když už víte , kdo je vrah , ale nebyla špatná .

Skvělá kniha, super příběh!

Dynamická, napínavá a čtivá detektivka s motivem "odloženého" či spíše po letech přezkoumávaného případu. Moje první setkání s autorem a opravdu mě bavilo.

Sýkora je skvělý vypravěč. Výborná detektivka a krásná čeština. Přestože jsem viděla televizní minisérii, vychutnala jsem si i knížku.

Viděla jsem kdysi film natočený podle tohoto dílu a tímto jsem si ho připomněla. Kniha se mi, ostatně jako obvykle v případě film podle knihy, líbila více, ale ani ten nebyl špatný. Využila jsem jméno autora, které se hodilo do letošní výzvy a jsem spokojená. Hrozná událost, kterou si ani při troše dobré vůle nedokážu představit a složité rozplétání po letech, ale dobrá detektivka!

Tak tohle je opravdová hrůza. Myslím tím zločin a jeho provedení. Detektivka je skvělá.

Výborně napsané detektivní drama, které líčí minulost jednoho srpnového dne roku 1987. Příběh má velmi dobrou atmosféru, kterou zpočátku uvede čtení Erbena a dalších strašidelných knih v posteli ve staré chalupě. K příběhu jsem se po letech od zhlédnutí dostal náhodou, protože knížka je v podstatě k nesehnání. Musím říct, že je to opravdu skvěle napsané, z popisu těch srpnových dnů a situace v domě s malým ubrečeným kloučkem, máte chvílemi pocit, že tam jste a sedíte pod smuteční vrbou na dvoře. Velká Sova (Marie) se jako policejní komisařka po letech vydává po stopách hrozného zločinu a její hledání je krušné, smutné a vytahuje okolnosti o zcela rozložené rodině, kterou tragédie stála všechno. V roli komisařky se mi v televizním podání moc líbila Klára Melíšková, která se uměla vcítit do tragédie všech aktérů příběhu a přijít na to jak to ve skutečnosti bylo. Kniha se hodně věnuje psychologii jednotlivých postav, co prožívali tehdy, a co prožívají, když se případ znovu otevře, takže čtenář se do toho opravdu úplně vtáhne. Já si tuhle knihu a ten příběh vždycky vybavím, když je vedro k zalknutí, sedím někde na vesnici u starého domu a pokradmu se ke mě dostane atmosféra skutečného Vodníka, který se plíží pod starou smuteční vrbou. Líto mi bylo vlastně většiny těch, které ten den do konce života poznamenal. Dlouho potom co seriál skončil jsem slyšel tu podmanivou hudbu a cítil tu atmosféru toho místa a času. Příběh, který v člověku zůstane.

S tuzemskými autory je to vždycky tak trochu sázka do loterie. Některým jdou začátky, některým prostředky, některým konce, některým vůbec nic. A taky bývají dost nekonzistentní knihu po knize. U Sýkory je to moje třetí detektivka (nečtu to popořadě) a zatím je to pro mě jeden z nejlépe píšících současných autorů detektivního žánru u nás.
Nejatraktivnějším rysem Michalovy tvorby je normálnost. Bere běžné reálie, zalidní je nemnoha vypilovanými postavami a navzájem to celé solidně proplete. Takhle nějak by se to mohlo stát, není to psané na efekt. I ti policajti jsou tu v rovnováze, jak dobří, tak špatní, prostě ze života. Naneštěstí Michalovi moc nejdou ty konce, tam bych očekával nějakou exponenciálu, zvrat, překvapení. Ale zase to dopadne tak nějak normálně, ze života, nevzrušivě. Celkový dojem tak posledních pár stránek shodí. Ne moc. Trochu. Ale šlo to ukončit i jinak, napadají mě hned dva alternativní závěry, které by z toho udělaly 100% příběh...

Podle mě výborná česká detektivka. Moc doporučuji. Já jsem poslechla audio a moc mi sedí jak to namluvil pan Norbert Lichý.

Horké léto 1987, bezčasí líně se převalujícího vzduchu srpnové výhně a zvuk cirkulárky...bžum.
Mistrovské. Děsí mě to, jen na to pomyslím. Výborné je i televizní zpracování.