Jedenáctý bílý kůň
Jan Skácel
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/266368/bmid_jedenacty-bily-kun-266368.jpg
5
74
7
Jan Skácel dal své nové knížce motto: „Chtěl jsem, aby tahle knížka byla trochu veselá, trochu smutná a trochu sentimentální. Nic víc jsem nechtěl." Nejsou to tentokrát básně, ale prozaické miniatury, kurzívky, sloupky, čtení usměvavé, tiše ironické, zamyšlení často poetická. Žánr, který od dob Čapkových u nás téměř vymřel, je tu vzkříšen v nové, přítomné formě. Reakci čtenářů si Skácel vyzkoušel v populární rozhlasové relaci „Na shledanou v sobotu", v novinách a v Hostu do domu. Autor se přiznává, že knížku skládal pro svoje potěšení, pro vlastní radost, tak trochu, aby si ulehčil život, když mu nebylo zrovna nejveseleji. Proto myslí, že je to knížka veselá.... celý text
Přidat komentář
Přistoupíte-li ke knize jako k zábavnému čtení, budete nenaplněni.
Jste-li lidé zádumčiví, můžete v knížečce objevit mnohé radosti.
Pokud rádi vzpomínáte a přemýšlíte o minulosti, nalezte svoji pravou tvář, budete nadšeni a pana Skácela budete glorifikovat.
Sám autor drobných zamyšlení i nepříliš obsáhlých esejí upozornil v kratičkém úvodním slově, že jiné ambice nemá. Učinil tak jistě ze své povahové skromnosti, protože texty jsou velice podařené, i když osobité a vyvážené k jeho básnické podstatě. Nejde o úplně jednoduché čtení, byť by se tak mohlo zdát. Kratičké i delší kurzívky jsou plné náležitostí k daným tématům, hodně se dozvíte a budete vnímat moudrost pana Skácela.
Každý si vybere svoje favority. Svoje oblíbené příběhy. Nazval bych je tak. Jan Skácel umí vyprávět a na malém prostoru zaujme svými znalostmi i citlivými dodatky.
Pro mě osobně je nádherným textem povídání o Sovětském svazu, Lipsku a Karlu Mayovi, některé střípky z dětských světů a něžně prostá zamyšlení nad vnímáním a chodem současného světa.
Básníci píší trochu jinak než prozaici. Zde máte důkaz... Krásný důkaz.
Zvlášť u "malých recenzí", které vycházely v novinách, smekám nad tím, jak jsou všechny texty úžasně vyrovnané, bez kolísání kvality. Čte se sám (totiž kůň), na první dobrou pobaví a když mu dáte šanci, tak Vás donese do kraje, který jste znali, jen možná z jiného konce. A Vy se zamyslíte...
Naprosto perfektní. Jak to, že jsem prožila téměř dvě dekády bez toho, aniž bych věděla o tomto úžasném českém pokladu?
"Ale bylo mi sympatické, že kanárek odmítá zpívat ve tmě. Když přehodíte pře klec šátek, pták zmlkne. Tohoto způsobu tmářství se užívá ve všech rodinách, které vlastní kanárky. A to tenkrát, když se zpěv stává obtížným."
Mám raději Skácelovu poezii, ale i tyto kraťoučké prózy mají něco do sebe. Hlavně jemný humor, poetiku, ironii, sarkasmus. A samozřejmě jinotaj, jak je vidět z ukázky.
Básník nás vždycky překvapí, když nám ukáže věci, které dobře známe. Kdyby to neudělal, ani bychom se na ně nepodívali.
Všechno to krásné Skácelovo povídání obsahuje i jedno čistě soukromé překvapení pro mě: Když jsem si tu přečetl černé na bílém slova "maryáš ostrý jako meč", mého zuřivého puritánského svědomí, brojícího proti všem jazykovým novotám a prohřeškům proti pravopisu, se to ypsilon ve slově maryáš nedotklo ani v nejmenším.
Jan Skácel
JEDENÁCTÝ BÍLÝ KŮŇ
Jednou doopravdy mrzlo a přes naši ulici přecházela tříbarevná
kočička. Zvedala tlapky jako baletka.
Byl jsem za městem a díval jsem se, jak země odpočívá. Hlína
voněla ze sna a všichni ptáci byli černí.
(Nostalgická kurzivka na nový rok)
Autorovy další knížky
| 1965 |  Smuténka |
| 1983 | Uspávanky |
| 2012 | Hodina mezi psem a vlkem |
| 2008 | Básně I |
| 2008 | Básně pro děti |
Kniha Jedenáctý bílý kůň je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 105x |
| Čtenářské výzvě | 6x |
| Doporučených | 9x |
| Knihotéce | 38x |
| Chystám se číst | 25x |
| Chci si koupit | 11x |
Nadčasový klenot, paráda! Jako by to pan Skácel napsal včera, je to všechno stále aktuální.
Super, jsem moc rád , že jsem se k tomu dostal. Knihu jsem našel v knihobudce...nejlepší věci jsou zadarmo.