Jak vesmír přišel ke svým skvrnám
Janna Levin
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44673/bmid_jak-vesmir-prisel-ke-svym-skvrnam-d-mt5-44673.jpg
4
19
4
Deník o konečném čase a prostoru. Podle většiny dnešních kosmologů a astronomů je náš vesmír nekonečný. Janna Levinová, jedna z nejvýraznějších osobností soudobé kosmologie, rozvíjí ve své knize opačnou hypotézu: vesmír je prostorově konečný, a to přesto, že nemá žádné hranice. Je v něm tedy sice možno putovat donekonečna "stále dopředu", avšak po jisté době dospějeme do výchozího místa. V takovémto vesmíru mohou být vzdálené objekty ve skutečnosti jen ´zrcadlovými´ obrazy blízkých galaxií, jejichž světlo se kdysi v daleké minulosti vydalo na pouť kolem celého vesmíru. Kromě této hypotézy autorka s nadhledem seznamuje čtenáře se základními myšlenkami Newtonovy teorie gravitace, Einsteinovy teorie relativity, kvantové teorie, ale též se standardní kosmologií, černými dírami, představou vícerozměrných prostorů či fundamentálních strun.... celý text
Literatura naučná Vesmír Přírodní vědy
Vydáno: 2003 , Dokořán , ArgoOriginální název:
How the Universe Got Its Spots , 2002
více info...
Přidat komentář
Kniha sice má své malinkaté "mušky" (pro mne osobně v líčení některých příhod z osobního života, či poněkud odvážným tvrzením a někdy až doslova "vařením z vody" u tématu topologie vesmíru), nicméně autorce rozhodně nelze upřít jedinečný talent pro popularizaci vědy, která je pro běžné laiky (a dokonce i pro matematické antitalenty - jako v mém případě) v oblasti relativistické fyziky obtížně uchopitelná. Také věřím v konečnost vesmíru a děsí mne singularity, nebojím se proto dát pět hvězd :)
Některé kapitoly mi osvítily dost věcí, jinde jsem nerozuměla skoro ničemu, ale i tak se mi kniha líbila. Každopádně ve mně vzbudila spoustu dalších otázek a zájem o věc. Myšlenka konečného vesmíru mi přijde zajímavá.
Před otevřením této knihy jsem byl hluboce přesvědčen, že matematická nekonečna nemají reprezentaci v přírodě, a že nekonečný vesmír je jen jakási chiméra, vědecká halucinace napěchovaná takovými paradoxy, jako např. že vše se musí s nekonečnými obměnami nekonečněkrát opakovat (je nespočetně mnoho našich "já" a "ty" a navlas stejných Zemí apod.). Paradox evidentně absurdní. Přitom nám u nohou leží elegantní řešení: vesmír je konečný, ale nemá hranice. Asi jako povrch koule v dvourozměrné analogii. Ptát se co leží za jeho hranicí je jako ptát se, co leží na sever od severního pólu. Prostě dokonalé nic (a ani to nic vlastně ne). Tato kniha mně způsobila neskonalou radost. Radost z toho, že jsem mohl svoji intuici sdílet s tou částí badatelů, kteří v nekonečný vesmír "nevěří", a kterou zastupovala Janna Levinová. Můj soucit s autorkou a jejími myšlenkovými pochody byl nesmírný. Prostě mi vlastními slovy mluvila z duše a pumpovala do mě životodárnou energii z vědomí, že moje jinak laické kosmologické představy byly pravděpodobně správné. Přeji všem čtenářům, kteří by si nechali tuto knihu doporučit, aby při jejím čtení zažili totéž. Souznění myslí. Souznění intuicí. Souznění duší. Za mě jasných pět hvězd.
Štítky knihy
vesmír přírodní vědy teorie relativity teorie a hypotézy
Autorovy další knížky
| 2003 |  Jak vesmír přišel ke svým skvrnám |
| 2016 |  Vesmírné blues: Černé díry, gravitační vlny a historie epochálního objevu |
Pro mě zmatečné, málo vysvětlující pro laiky. podivné odskoky, zbytečné osobní úvody ze života. Prostě se mi potvrdilo, že mi nesedí ženské pero.. škoda.