Jak být ženou

27.04.2017

Tak tohle za mě fakt ne. Při čtení jsem si připadala jako Chandler z Přátel na divadelní hře Why Don't You Like Me? Pro zájemkyně a zájemce o seriózní a skutečně revoluční feministickou knihu doporučuji Eunušku.

26.11.2016

Ke knize jsem se dostala jen kvůli Čtenářské výzvě, protože jsem prostě nemohla najít knihu, která by začínala na písemno "j", kterou jsem nečetla a která by mě zaujala, a tak padla volba na tuto. Kniha se čte skoro sama, ne všechny vtipy sice padnou na úrodnou půdu, protože se tam často hovoří o britských celebritách, které člověk nezná, ale postřehy Caitlin z dospívání a života žen jsou poměrně trefné. Škoda jen, že ženy tráví tolik času nad tím jak vypadají, zda mají super drahou kabelku, zda jsou oblečené v souladu se současným trendem a kdo si co o nich myslí. Kdybychom se od toho odprostily, o kolik více času bychom měly! Díky bohu, že mě "ženské magazíny" plné předražených kousků oblečení, kosmetiky a zaručených rad jak být šťastná přestaly bavit ještě před 20. narozeninami :D

28.10.2016

Velmi,velmi otevřená kniha o věcech,které dělají ženu ženou....Hezky napsáno i popsáno,bez vyumělkovaných výrazů,prostě na rovinu!Kniha se mi moooc líbila.....

19.09.2016

Skvělá a šokující kniha! Jedna z těch, u kterých bych nejraději vyběhla do ulic a její výtisky rozdávala všem na potkání!
Při čtení jsem se bavila nad historkami z autorčina života, občas se hlasitě smála, souhlasně přikyvovala a pochopila, kolik věci je i v dnešní době potřeba řešit (a změnit). Jediný co mi vadilo, byla až přehnaná snaha být vtipná v prvních pár kapitolách knihy - zasmála jsem se a pak mi to začalo být spíše protivné. Jinak moc doporučuji!

27.06.2016

Kniha mě překvapila. Bála jsem se, že kniha bude útočnější vzhledem k tomu, jak byla popularizovaná, protože je to bohužel obecný náhled na feminismus. Moranová se ale drží v mezích a rozhodně na muže neútočí. Občas se začne čertit, ale většinou kvůli věcem, které mi, upřímně vadí také. Na druhou stranu ve spoustě věcech je kniha hodně specifická, takže se s nimi ne vždycky ztotožníte. Kniha je trochu rozpolcená a připadá mi, že Moranová hodně cenzurovala sama sebe, protože často sklouzává k diktování toho, jak by to mělo vypadat, ale na druhou stranu několikrát zdůrazňuje, že žena by prostě měla být taková, jaká chce být. Je tam prostě znát, že je ještě pořád odchovaná na ženských stereotypech, které feminismu nijak nepomáhají.
Na druhou stranu, je tam dost věcí, se kterými nešlo než souhlasit a kniha byla až na posledních pár částí (se kterými prostě ještě nemám zkušenosti) docela vtipná.

03.06.2016

Od knihy jsem měla velká očekávání, která se nenaplnila.
AVŠAK těší mě, že se našla žena, která "mi brala slova z úst" a sepsala to všechno. S většinou věcí souhlasím. Její cit pro hledání souvislosti jsem obdivovala už od začátku. Byla vtipná, rozumná a sprostá. Nevím, proč by si ženy nemohly dovolit být občas sprosté, vyžaduje-li to situace.
Doby se mění. Věřím, že kniha mě bude provázet celým životem a stále v ní budu hledat útechu nebo moudra.
Lekla jsem se, když si začala s tím ignorantem a potěšilo mě, že nakonec si našla mnohonásobně lepšího manžela. Věřím tomu, co píše. Nemám důvod nevěřit. Chtěla bych mít taky manžela, který uzná, že na "bedrech" ženy leží všechny svinstva, na kterých se podílejí oba - muž i žena. Trpí žena. Fyzicky i psychicky.
Prostě jak být ženou doporučuji a nejen ženám i mužům, buď budou znechuceni nebo pobaveni, každopádně zase se o ženách něco doví, což jim bude přičítáno k dobru. Patriarchát odpouštím.

07.05.2016

Ano, Caitlin je prostořeká a občas sprostá, ale má v celé řadě věcí krutou pravdu. A nebojí se jí říct. Třeba cukr jako sedativum pracující třídy: "přejídání si vybírají lidé, kteří se starají o ostatní...je to způsob, jak se odrovnat a zároveň zůstat plně funkční, protože vám nic jiného nezbývá...narozdíl od drog nebo alkoholu se tlustí lidé ničí takovým způsobem, který má ostatním způsobit co nejméně nepříjemností". V knize je spousta věcí pojmenována nově a přesně. Nejsou tu naplňována žádna trapná klišé "feministek" - odpor k mužům, hezkému oblečení či sexu. Naopak - Caitlin podporuje ženy - ať mají cokoliv a jakkoliv, ale hlavně, ať jsou v tom samy sebou. A to mě přesvědčilo.

24.04.2016

Boží, boží, boží!!!
Budete se smát nahlas v tramvaji a bude vám to jedno.
Pokud máte pocit, že vám to jedno nebude, nebudete se humoru Caitlin Moranové smát.

23.02.2016

Svěží kniha, která se surovým humorem popisuje svět žen a jak se cítí. Pro některé muže (ano, opravdu tím myslím osoby s penisem) by to mělo být povinné čtení, aby se jim rozšířil pohled. Autorka o všem píše narovinu. Nic nenaznačuje, jak tomu často v podobných knihách bývá. Přiznávám, že občas jsem z toho byla trochu zaražená, ale velmi brzy si to vykompenzovala něčím dalším.
Někdo v komentářích tu píše, že to bude bavit ženy, které rády kydají na chlapy hnůj, a ženy které jsou schopné se zasmát sami sobě, to s odporem odloží. Pisatelka to asi spletla a napsala obráceně, protože Moranová nic takového nedělá. Nenadává na chlapy (ne víc, než kterákoliv jiná žena). A naopak, ženy které se baví a jsou inteligentní, se pobaví i u této knihy.

10.02.2016

Přemýšlela jsem mezi čtyřkou a pětkou, protože pár míst mě tolik nebralo. Nakonec se přeci jen přikláním k pětce, protože naopak mnohé z míst mě dostaly do kolen, smála jsem se, dusila smích na nevhodných místech, mít koule jako Caitlin Moran, i bych z ní předčítala kolemjdoucím. Ona je neskutečně přímá, dokáže napsat věci, o kterých si jiní jen šeptají (nebo si je pouze myslí). Nepáře se s tím, je sarkastická, trefná i sebeironická. Nesouhlasím stoprocentně se vším, ale v něčem mi sedí neskutečně a obdivuju ji za tu přímost, s kterou píše. Navíc mi maximálně sedí její suchý britský humor. Svěží závan do ponurého února.

09.02.2016

Jsem ráda, že jsem se nakonec nenechala odradit některými komentáři. Moran nenadává na muže o nic víc, než kterákoli průměrná žena, která si v pátek večer vyrazí na víno. Nekritizuje muže, kritizuje systém, ve kterém pořád žijeme a který si samy do značné míry udržujeme (viz. kapitola o tom, jak žena dopadne, když řekne, že nechce děti). Že je místy nechutná? No jo, ženy menstruují, to není tajná informace. Že je sprostá a mluví otevřeně o sexu? Tak to dělá většina dospělých žen. Že pochází z chudé rodiny? I to se stává.
Moranová neříká, spalte podprdy a neholte se, neříká, že muže je nutné nenávidět. Jediné co říká je to, že každý člověk si má vážit sám sebe a dělá to vtipně. A máme stejný názor na zlaté flitry a nedopité flašky, za to bych klidně přidala další hvězdičku....

Začalo to dobře, probíhalo trochu hůř, ale jak kniha skončila nemám tušení. Nedočteno - nehodnoceno.

08.12.2015

První část mě vůbec nezaujala, druhá stála za přečtení.

Myslím, že takhle by se na náš svět dívala dobrosrdečná a svobodná Pipi Dlouhá Punčocha, kdyby jí bylo dáno dožít se třicítky ve 21. století.

Ukázky:

Naši kolegové flirtují s nadřízenými neustále. Běžné pracoviště je plné bratříčkování, vzájemného chválení a plácání po ramenou. To je vlastně podstata mužského sbližování – flirtování. Flirtují spolu, když hrají golf, flirtují, když jdou na fotbal, flirtují, když si povídají u pisoárů, a bohužel – flirtují spolu, i když vyrážejí po večerech do strip klubů a hospod. Sbližují se spolu na základě biologických podobností.

A tak se učím flirtovat. Ne kvůli práci – jen pro radost. Bože, jak je to zrádné! Zatím jsem flirtovala jen s puberťáky, kteří to v polovině případů ani nepoznali, bůh jim žehnej! Když nad tím tak přemýšlím, musela to být vlastně víc než polovina případů, vzhledem k tomu, že jsem ještě panna. Evidentně to vůbec nepobrali.
...
O deset vteřin později se líbáme. Vráží mi jazyk do krku, jako bych držela hladovku a on mě musel násilím krmit trubičkou, a já se pokouším jeho jazyk nevydávit. Jsem v euforii. Bože! Kdo mohl tušit, že je to tak snadné? Že si prostě řeknete o nějaký sexuální kontakt – a dostanete ho? Teď chápu, že moje taktika ve Wolverhamptonu – poflakovat se v blízkosti kluků a doufat, že zakopnou, spadnou na mě, a když už tam budou, tak k něčemu dojde – byla zoufale amatérská. Takhle se to má dělat – objednáte si polibek a dostanete ho, jako v zásilkovém obchodě.

Následující dny jsou velmi objevné. Nezbývá mi než kariéru dočasně postavit na druhou kolej a věnovat se líbání.
...
Zároveň ale chápu, proč jsem se v redakci stala tak vděčným terčem fórků. Po pravdě se chovám jako nadržená holčičí verze Pac-Mana – pobíhám okolo s otevřenou pusou a vypadám, že chci spolknout co nejvíc chlapů. Jenže ty vtipy neznějí jako záminka k pobavení. Doprovází je podivný nádech, mají v sobě něco bodavého, kousavého, nehezkého. Mají v sobě jakýsi likvidační prvek. Tyhle žertíky jako by přicházely z nějakého temného místa. Je to nepříjemná temnota.

Nedočteno odloženo :-(

Nedočteno. Nesnáším feministky.

Ženský, který potřebují kydat na chlapy a házet na ně všechno zlo světa, to bavit bude.
Ty, který žijí s humorem a nepodělají se z každý reklamy vnucující nám samoopalováky, holítka nebo nutnost být vždy a všude skvělá, to znechutí a řeknou si o autorce, že je to nána, protože psát o tom, jak říkají svému přirození a být vulgární, není ve své knize skutečně potřeba.

16.06.2015

Jediné, čeho ohledně zakoupení a přečtění téhle knížky lituju, je, že jsem si jí nemohla přečíst o spoustu let dřív, protože by mi to ušetřilo spoustu nesmyslných starostí, obav a problémů. Jak už zde bylo nasáno, není to "bible feminismu", a ani se o to nesnaží. Je to prostě jen vtipná knížka, u které si určitě aspoň jednou řeknete "Přesně tak! Konečně to někdo napsal!" :)

28.05.2015

Spíše pro ty, které zajímá, "jak být feministkou", i vzhledem k tomu, že v knize s názvem "Jak být ženou", "nelze" opomenout kapitolu Jsem feministka, plná předpotopních klišé, která opakují už asi 50 let. To vše rádobyvtipně ve stylu Sexu ve městě.