Já nevím
Barbara Abel
Zdánlivě obyčejný den a zdánlivě obyčejné osudy lidí, které spolu souvisí víc, než by se mohlo zdát. Školka U pěnkavek vyjíždí na výlet, během stavění lesních domečků se ale ztratí malá Emma. Několik učitelů, včetně nepříliš oblíbené diabetičky Myléne, se ji vydá hledat. Po hrůzostrašné hodině strachu se holčička najde, ale co její učitelka? Myléne zůstala v lese, glykemický index nebezpečně klesá a pětiletá Emma opakuje jediné: „Já nevím“. Je to ale pravda? Ve skutečnosti toho ví víc, než by měla, což si uvědomuje především její matka, která má poměr s otcem zmizelé Myléne. A situace se začíná komplikovat…... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno:
2019
,
XYZ (ČR)
Originální název:
Je sais pas , 2016
více info...
Přidat komentář
Já nevím, nejdřív jsem se musela prokousávat těžkopádným vyjadřováním autorky, kromě toho se mi zdálo těžko uvěřitelné chování Étienna v určité rozhodující situaci a nakonec i ten zvrat k závěru byl těžko uvěřitelný. A Myléne mi přišla taky úplně mimo, nechápu, jak osoba s takovým rozhodováním může dělat učitelku. Z hlavních postav nebyl vlastně normální nikdo.
Rozhodně se ale jedná o psychologický román s detektivní zápletkou, nejde o thriller.
Trochu mne zklamal popis diabetika, vím o čem to je... Proto trochu zavádějící informace a proto si také myslím, že v časovém horizontu to tak nemohlo nebo nemuselo dopadnout!!!
Na tomto příkladu je vidět, jak obyčejný motiv/téma dovedou rozehrát napínavý příběh, a to ani není třeba brutálně zmasakrovaných mrtvol, sériových vrahů a úchylů všeho druhu. Kniha drží své zajeté tempo a s přibývajícími stránkami nepolevuje, snad právě naopak – člověk má kolikrát chuť někým v knize zatřást nebo ho profackovat. Zkrátka typické lidské chování v krizových situacích, kde každý hraje hlavně za sebe.
Konec trochu moc tlačí na pilu a je, dá se říct, i nadbytečný, ale chápu, že se jím autorka snažila určité věci vysvětlit. Od Étienna jsem popravdě čekala trochu víc akce, ale co už... Za mě lepší 3,5*, ale vzhledem k tomu, že mě příběh opravdu vtáhnul a po dlouhé době jsem nechtěla knihu odložit, dávám 4 a dokonce odpustím i občasné překlepy.
Původně jsem knihu chtěla hned odložit, protože mi vadil vypravěčský sloh. Pak jsem se rozhodla jí dát šanci a "přetrpět" způsob psaní. A nelituji. Spíše než detektivní román je to příběh s nevšední a zajímavou zápletkou. Autorka představuje jednu odpornou toxickou rodinku, kdy se opravdu sešli tři dobráci a její propletení s otcem a dcerou, kteří sice moc sympatií také nevyvolávají, ale zde si vytáhli fakt Černého Petra. V zásadě doporučuji, pokud vám nevadí číst o notně pokroucených lidských charakterech.
Parádní čtení, ač pro mě nepochopitelně v modrých číslech. Už jsem se doslova prokousala jinými "trháky" z červenýho chlívku a zdaleka jsem si nechrochtala jako teď. Prostě jako prasátko nad plným žlabem :) Milenec, milenka a jejich děti. Protivný jak noc. Jednoduchý, přímočarý s pár osobami, ze kterých mám trochu naježenou kůži ještě teď.
Psychodrama o vztazích a povahách. Nenapsáno kvůli detektivnímu hledání a napětí, ale pro zamyšlení, že určité povahy nejsou schopné projevovat svou lásku aniž by ubližovaly. Soužití s nimi je zhoubou pro jimi milované. Bylo tomu tak kdysi, je tomu tak nyní a zřejmě se tento vzorec chování bude uplatňovat i v budoucnosti. Doporučuji těm, koho zajímá psychologie vztahů.
První strany a kniha málem letěla, nemám ráda popisy milostných hnutí aktérů rozepsaných na několik stran,nevyhledávám takové knihy a u této jsme to nečekala, navíc hned na začátku. Příběh je tak silně překonspirován, jako by se autorka snažila tak urputně zaujmout, až čtenáře otráví, mě tedy ano. Přemýšlela jsem, kdo je vlastně hlavní hrdinka/ka, a nějak jsem na to nepřišla, vlastně je to kniha o obětech, ale ne těch opravdových,ale vztahových. Knihu jsem dočetla jen proto,abych se dozvěděla, co je závěr, a i ten mne zklamal. Označení thriller mi nepříjde úplně správné.
Já nevím, ale mně se kniha docela líbila. Je to dobrý psychologický román s detektivní zápletkou. Všechny postavy v tomto příběhu byly zcela nesympatické, ale to mi vůbec nevadilo. Byl to kapku jinak napsaný příběh, nezvyklý, ale docela probudil mou zvědavost a chtěla jsem číst dál. Já nevím je mrazivým příběhem jedné zvrácené a šílené rodiny !
Dobre sa to citalo, ale chvilami sa mi zastaval rozum nad konanim hlavnych predstavitelov knihy napr ucitelka,ktora bez rozmyslu skoci do jamy za ziackou, namiesto aby zavolala daku pomoc .Tu malu som mala sto chuti vyfliaskat a jej mamku uz ani nehovorim.Napriek vsetkemu sa to lahko citalo, lebo som chcela vediet ako to skonci.
Kniha mě hodně bavila, ale určitý okamžik v chování Etiena, který nechci prozradit těm, co budou číst, byl podle mého nepravděpodobný, přehnaný a proto dávám jen tři hvězdičky. Jinak mám knihy tohoto typu ráda, je tam vidět běžný život běžných lidí, bylo to i napínavé, hrdinové nebyli pouze hodní a zlí, ale obyčejní chybující lidé, jen ta chvilička s Etienem mě nějak nesedla.
Tak za mě teda nic moc..
Knihu jsem dočetla, protože jsem furt čekala na nějaký wau! rozuzlení.. A ono prd. A navíc jsem neměla n čtení nic jinýho :)
Odehrává se to během 3 dnů a já měla pocit že se to táhne tak týden nebo víc.
Malá Emma mě neskutečně vytáčela. Ale její rodiče mnohem víc. Těm bych každýmu břinkla z jedné strany. Vychovali tak rozmazlenýho haranta že to není možný.
A otec zmizelé učitelky? To by bylo taky na dýl..Chápu, že se mu ztratila dcera, ale...
Co se týče stylu psaní.. Tak to šlo, četlo se dobře. Jen bohužel obsah pokulhával..
Jednoho dne se při školkové akci ztratí v lese pětiletá Emma. Všichni ji hledají, mezi nimi i její učitelka Myléne. Když se po nějaké době malá Emma najde, všichni si oddechnou. Ovšem jen na chvíli. Brzy zjistí, že se nyní postrádá Myléne. Vše nasvědčuje tomu, že se Myléne s Emmou v lese musely potkat - Emma má ruku ovázanou učitelčiným šátkem. Když se jí policie a rodiče ptají, zda se s učitelkou setkala, holčička odpoví:"Já nevím."
Čas neúprosně běží. Myléne je diabetička, která u sebe nemá inzulínové pero. Bez inzulínu má šanci na přežití max. dva dny.
Policie začíná pomalu skládat střípky událostí, které bezprostředně předcházely této tragédii. Stejně tak je skládá Emmina matka, která moc dobře ví, že její dcera něco tají....
Kniha se velmi dobře četla. Na knihy, kde není žádný z hrdinů sympatický, jsem si už zvykla a nevadí mi. Ovšem tady to byl pro mě extrém. S trochou nadsázky mohu říci, že to tu byl jeden psychopat vedle druhého. Ani s jedním z nich, malou Emmu nevyjímaje, bych se potkat nechtěla.
Z malé Emmy mi šel chvílemi i mráz po zádech. Šílená rodina. Drsný příběh, ale četlo se jedním dechem.
Boze, toto je strasna stupidita. Same nesympaticke postavy, vratane patrocneho satana, ktore konaju mimo akejkolvek logiky. Mater, ktora rozmysla ci jej 5rocne decko nie je nahodou pravne zodpovedne? Cele zle, strata casu. To aj politici su uveritelnejsi.
Kniha se mi libila, dobre se cetla, velmi zajimavy pribeh se smutnym koncem