Láska je jen slovo
Johannes Mario Simmel
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29779/laska-je-jen-slovo-29779.jpg
4
1508
301
Láska je jen slovo je prvním do češtiny přeloženým Simmelovým dílem, s nímž se naši čtenáři mohou znovu seznámit a posoudit jeho mimořádné hodnoty. Pro svůj příběh si Johannes Mario Simmel zvolil prostředí soukromého školního internátu, kam většinou přicházejí děti z „lepších" rodin z celého světa, na které neměl nikdo čas a které vždycky cítily svou osamělost. Špatná výchova některé pokřivila a zkazila. Páteří celého příběhu je něžná a hluboká láska mladého Olivera ke krásné Vereně, manželce úspěšného bankéře. Láska, která musí zůstat utajena a stane se tak předmětem vydírání. Stále víc se zatahuje smyčka kolem nešťastné dvojice, pro kterou není v daných podmínkách východisko. Román se čte jedním dechem jako strhující drama. Autor dokáže udržet čtenáře v napětí od první do poslední stránky, takže se nedivme ohromným nákladům jeho díla a popularitě, kterou získal v Německu i v mnoha dalších zemích.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1976 , PráceOriginální název:
Liebe ist nur ein Wort , 1962
více info...
Přidat komentář
Láska je jen slovo - krásný název, i když se nás autor celou dobu snaží přesvědčit o opaku. Paradoxně mám radči knížky co nepřečtu hned, takzvaně na jeden zátah, protože se mi stejně rychle vytratí z paměti...raději čtu knížku dýl, premýšlím o tom co se tam děje, jak to asi bude dál a otvírám ji s tím, že se shledám se starými známími - taková byla i tako kniha. A i když každý, kdo přečetl aspoň první kapitolu ví, jak příběh skončí, stojí za přečtení..
,,Svírá se kruh. Štvoucí smečku nic už nezmýlí
blíží se lovci a smrt jak chvíle za chvílí..."
Tento citát, který v knize zazněl, v podstatě celý příběh krásně vystihuje.
Stále nechápu, proč tolik lidí Verenu odsuzuje...kdo zažil bídu a hlad, tak asi dobře ví, že láska je jen slovo, které člověka neuživý, zvlášť když měla ještě malé dítě...
Ta retrospektiva je velmi účinná. musela jsem si nejdřív trochu zvyknout na ten přítomný čas, ale pak už jsem to dala za víkend. Je tam obrovská množství epizodních postav a každá si zasluhuje být tou hlavní. Na mě je to také dost brutální, žádná velká romantika, což by člověk od názvu očekával.
Hodně silný příběh. Podle mě je to jednoduše: skvělá kniha. Vzbudila ve mě velké emoce, které jsem ze sebe ještě dlouho setřepávala. Člověk nad ní musí dlouho přemýšlet. Autora velmi obdivuji za to jaký příběh dokázal vykouzlit. Na tuhle knihu jen tak nezapomenete.
Příběh kluka, co se kvůli lásce přestal ku*vit, a ženy, co na tak riskantní podnik od začátku takříkajíc neměla koule. Takhle bych knížku popsala bezprostředně po přečtení. Nemám té knize prakticky co vytknout. Naivní láska, což vůbec neznamená, že nereálná. Synek nechvalně známého otce. Krásná, životem zklamaná žena, provdaná za vládce zeměkoule. Kupodivu mě právě láska Vereny a Olivera zajímala nejméně. Přesto žasnu, jak mi mohla Láska je jen slovo tak dlouho unikat. Objevila jsem ji až tady, díky četným komentářům. Co jen můžu vytknout? Forma mě oslovila hned na začátku a naprosto mi vyhovovala. Vynikající psychologie postav. Příběh se schovává za prvotinu, i když jí není. Schovává se za deník, a taky to není úplně pravda. Přesto to báječně funguje! Láska, intriky, přetvářka, moc. Neodtrhnete se až do konce. Já zde našla svůj největší čtenářský zážitek letošního roku.
Co napsat, silný příběh. Láska je jen slovo, málokterá láska může být šťastná, málokterá naplněná. Naráží se zde na věčný problém této společnosti, kde málokterá duše a srdce najde lásku. Příběh je emotivní. Verena a Oliver jsou literární postavy, které naplnili příběh o zlomeném srdci a zrazené lásce.
Výborná kniha, velmi silný příběh, nikdy na něj nezapomenu. Jak už tu někdo napsal, ještě tři dny jsem nad tím přemýšlela.
Dobře napsaný román, který si uchovává napětí do poslední stránky, ikdyž čtenář už na začátku tuší jak asi dopadne.
Tuto knihu mi zapůjčil otec. Je má nejoblíbenější. Je to jediná kniha, ke které se praktický vracím a prožívám jí tak, jako kdybych jí četla po prvé. :-)
Dávam 5 hviezdičiek,lebo nad tou knihou som po jej dočítaní ešte potom rozmýšlala tri dni:)
Simmel je výborný vypravěč a popis vážně umí. Ale možná až moc. Kniha je neuvěřitelně rozvláčná, mnohokrát jsem měla chuť pasáž prostě přeskočit. Dejte mi do ruky tužku a po seškrtání vznikne něco, co má mnohem větší švih. Potom bych uvažovala o té poslední hvězdičce.
Jinak je příběh zajímavý a konec realističtější, než by nabídl prostý happyend. Důvody vzájemné lásky hlavních protagonistů mi ale od začátku přišly poněkud plytké a dá se tak říct, že pokud by oba měli v závěru odejít do zapadajícího slunce, nějakou zvláštní radost bych z toho neměla.
Poslední věc, co mě tak trochu mrzí, je Simmelova zjevná inspirace Saganové knihou Máte ráda Brahmse? (1959), spíš tedy pak Bergmannovým filmem podle ní - Goodbye again (1961). V tomto filmu také zaznívá Verenina nejoblíbenější píseň Love is just a word.
I tak ale beru v úvahu, že kniha je napsaná slušně a tři hvězdičky by byly nespravedlivým ohodnocením. Za přečtení stojí.
Láska je jen slovo.Už jen v této větě je cítit hořkost, která se prolíná prakticky celým příběhem.I když už hned zpočátku čtenář ví, jak to všechno dopadne, zůstávají stále nezodpovězené otázky.Proč? Jak k tomu všemu došlo?Výborná psychologie postav a to i těch vedlejších, realistický popis života v internátu...Simmelovo stěžejní dílo.
Jasně, je to především příběh o lásce, ale skvěle vykreslené mi přišly hlavně vztahy mezi dětmi z internátu, takhle nějak to vážně chodí. Navzdory báječnému Oliverovi jsem si zamilovala předvším Rašida. Jediné mínus vidím v tom, že to místy bylo na můj vkus přeněžnělé.
Zatím asi nejlepší kniha, kterou jsem kdy četla! Doporučuju naprosto všem si ji přečíst.
Četla jsem ji dlouho, poměrně. Ale nebylo to tím, že by mě nebavila nebo nudila. Naopak jsem si prodlužovala zábavu a oddalovala tragický konec. Moc se mi to líbilo.
Štítky knihy
láska zfilmováno Německo 60. léta 20. století internát zakázaná láska
Autorovy další knížky
| 1976 |  Láska je jen slovo |
| 1998 | Všichni lidé bratry jsou |
| 1992 | Nemusí být vždycky kaviár |
| 2001 | Svůj kalich hořkosti |
| 2007 |  A s klauny přišly slzy |
K dílu jsem bohužel přistupovala jako ke klasice typu Tři kamarádi. Celou dobu jsem v ní hledala to Ono, co knihu pasuje na nadčasové dílo a nenechala jsem jí unést do oné radosti prostého čtení. Neříkám, že tato kniha brzy zanikne, jen prostě nemá na to překlenout století. Pořád ale musím pochválit, jak lehce se četla, navzdory tloušťce jsem ji přelouskala za pár dní a určitě se chystám a těším na další autorovy knihy.