Bílý oceán
Roy Jacobsen
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/286750/mid_bily-ocean-KCS-286750.png
4
86
30
Ingrid Barrøy série
< 2. díl >
V Bílém oceánu se ocitáme znovu na severonorském ostrově Barroy, jehož obyvatelé byli hrdiny románu Ostrov. Tentokrát však ostrov není oázou drsného, byť klidně plynoucího života v bezčasí řízeném jen přírodou. Končí druhá světová válka a svým vývojem krutě zasahuje i sem. Pětatřicetiletá Ingrid není na ostrově sama, jak se domnívá. Oceán vyplaví záhadné návštěvníky a na skalnatém ostrově se odehrává nečekaná a dramatická love story. V Jacobsenově střízlivém podání ovšem působí naprosto nesentimentálně, o to však věrohodněji. Přestože se zpočátku zdá, že se na ostrově příliš nezměnilo, válka zažene Ingrid do situací mnohem náročnějších, než je "pouhé" přežití mezi živly, jak tomu bylo za dnů líčených v Ostrovu. V hrdinčině příběhu se prolíná její osobní zkouška, s dramaty lidí, kteří se ocitli bez domova, vyhnáni na drsný okraj kontinentu. Chaotická situace hned po válce, jejíž poslední fáze byla zvláště těžká a tragická pro obyvatele nejsevernějšího kraje Finnmarka, přivede nazpět i ostatní členy Ingridiny rodiny. A oceán, rozprostírající se kolem ostrova, zároveň překážka, ale i obranný val, je bouřlivý a divoký, zpěněný a neklidný. Skončila válka a na Barroy míří náhle lidí víc než dost. Je to však happy end?... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2016 , Pistorius & OlšanskáOriginální název:
Hvitt Hav , 2015
více info...
Přidat komentář
„Až zatoužíte, v kteroukoli hodinu,
ke mně – mám otevřené dveře.
Nedbejte na to, že mám v okně tmu,
co tváří se, že neotevře.
Neptejte se mě, proč je u mě tma,
zda spím či nespím. Tlučte na dveře!
I když spí naděje, bdí starost má,
a ta vám vždycky ráda otevře.“
HAMO SAHJAN, arménský básník (Noc tisící druhá, 1976)
Dnes jsem si náhodně přečetla verše, pro mě neznámého, arménského básníka a jako bych téměř okamžitě viděla osobu, která tahle slova říká. Před očima se mi objevilo moře ... a jinak nic ... jen malý ostrov Barrøy ztracený uprostřed studeného nehostinného oceánu, skalní stěny a severní ledový vítr ... tma. Uprostřed té tmy jediný dům na ostrově a v něm Ingrid. To ona volá tahle slova ... to ona touží, aby někdo vstoupil ... to u ní spí naděje :-).
Ona totiž pochopila, ... že není nikdo, na koho by se mohla spolehnout, ani na lidi, které zná celý život, jako by všichni ... byli z jiného ostrova.
„Majáky vysílají na moře světlo a připomínají uspávající víření, nejasné a mihotavé obrazy a první strach, který Ingrid pocítila, a který vycházel z ní samé, její osobní jed, který se podařilo skrývat – až do téhle chvíle, kdy leží na zádech v posteli rodičů v Jižním sále, tvář v dlaních ...“
Barrøy je totiž „ostrov mlčení, kde dospělí dětem nevysvětlují, co mají dělat, jen ukazují a děti napodobují ... jeho obyvatelé jsou lidé mála slov a velké moudrosti v rukou a nohou“ ... a tak, když se zeptáte, proč se něco musí udělat, na otázku nedostanete žádnou odpověď, prostě se to udělat musí.“
Máte v rukou krásný příběh ... o lidech z pobřeží a ostrovů v chladném moři ... o lidech, ke kterým „Bůh nepociťuje takovou náklonnost, jako k lidem ve vnitrozemí a ve městech; na celá dlouhá období na ně úplně zapomene ... a oni zapomenou na něj.“
Ani Ingrid nevolá děkovná slova ... přesto v sobě má poznání ... že jestli vůbec něco má smysl, pak je to jako blesk ... naděje z čistého nebe :-).
Drsnější pokračování Ostrova, ze kterého se vytratil dětský pohled a vstoupil do něj pach války. Události i příroda jsou opět popsané stručnějším stylem, který skvěle nese severský nádech, a jediná věta je výstižnější než půl stránky popisů. Připomíná mi to starou černobílou fotografii, která má svou "duši" a ve které naleznete mnohem více osobitosti a příběhů než na přeplácané barevné fotce.
pokračování Ostrova.Tato kniha je psaná maličko odlišným stylem,jakoby autor byl nucen psát.Ale to je možná zdání protože v této útlé knížce se to hemží novými jmény a příběhy osudů.Čtenář se v tom při troše nepozornosti může i ztrácet protože jména jsou dosti neobvyklá
Pro mě snad nejlepší kniha od tohoto autora.....Ostrov byl výborný, ale Bílý oceán (pro mě) ještě lepší :-)
Bílý oceán neni revival Mukovy kapely s Landou v čele, ale volné pokračování Ostrova, kterej česky vyšel minulej rok a kterýmu sem dal 10/10 - a ani teď Jacobsen nezklamal. Šestnáct let po konci ostrova, se zase vrací na ostrov, aby vyprávěl o životě na ostrově. Ostrov. Potom co sem si po sobě přečet, co sem právě napsal, zjišťuji, že sem toto slovo použil velmi často. A ani jednou slovo tank.
Oproti prvnímu dílu do chodu ostrova na severu Norska zasahuje mnohem víc událostí a děj je tak mnohem květnatější než Květa Fialová a odehrává se i mimo ostrov. Což je bohužel na škodu, protože právě díky izolovanosti děje byl Ostrov tak geniální. I tak ale jedna z literárních událostí letoška. Hned po Ovčáčkovi na twitteru samozřejmě.
Jacobsen mimochodem napsal přesně to, o co se Katja Kettu snažila na konci Porodní báby. Ale možná se plettu. Tentokrát 9/10.
Výborná kniha. Pokračování příběhu Ingrid z ostrova Barroy během 2.světové války. Zajímavý,místy až zkratkovitý jazyk bez dlouhých popisů,a přesto velmi silně působivý.
Je to pokračování knihy Ostrov a hlavní hrdinkou je opět Ingrid, které je nyní něco přes 30 let. Zažívá dramatické situace, pomáhá trpícím a dokazuje opět svoji sílu, odvahu. Začátek příběhu je dost drsný, těžko představitelný, ale jistě možný. Není to jednoduché vyprávění, často jsem se podivila nad některými činy i slovy postav (a že tam té přímé řeči mnoho není). Jako u Ostrova mě ale uchvátilo všechno, co souviselo s prostou obživou a překonáváním překážek na pevnině, na ostrově, na lodi. Ale pár otázek autorovi (nebo postavám) mne během čtení tedy napadalo - jak píšu, není to jednoduché, připravte se na to a taky na studené moře, ryby, kajky, lidi... - a určitě nejdříve čtěte Ostrov.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) norská literatura psychologické romány člověk a příroda poválečná doba severská literatura ságy zakázaná láska
Kniha Bílý oceán je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 109x |
| Čtenářské výzvě | 13x |
| Doporučených | 8x |
| Knihotéce | 57x |
| Chystám se číst | 53x |
| Chci si koupit | 7x |
| dalších seznamech | 2x |
Návrat na ostrov Barroy, tentokrát především s Ingrid, která na konci války zůstala na ostrově úplně sama. Možná ne tak úplně sama, přesto nesmírně osamělá, přesto tak odvážná, odhodlaná a nezlomná.
Jacobsen si mne opět zcela podmanil svým drsným strohým stylem psaní, kdy v jedné větě dokáže obsáhnout celý lidský život a v jednom odstavci celý svět. Stylem, který mi i přes svou nesentimentálnost a úspornost dokáže vehnat slzy do očí i rozdrásat srdce. Styl, který je jako krystalky ledu, jenž na kůži současně mrazí i pálí.
Jsem si jistá, že se na Ostrov i k Bílému oceánu nejednou znovu a ráda vrátím.