Hvězdy nad Rajskou zahradou

Přečetla jsem jedním dechem. Krásné a poetické,tak trochu připomínající Všechny krásy světa. Vracíme se do dětského světa Žižkova na začátku století. Its bída je tam popsána s takovou nadsázkou.I to krásné,,Nad všecka města miluji své město rodné. Je to nejkrásnější město na světě. Narodil jsem se na Žižkově "
,,Hle , jaké množství slov Jsem vyplýtval na malicherné a hloupé vyprávění. Čím dále bylo to hloupější. Ale nezapomínejte, že jsem vám vyprávěl nad sklenicí vína a že čas valně pokročil.......Nakonec přijde pan vrchní Smrt a řekne platit... Zaplatíme a půjdeme spát...
A tak nejlépe se čte Seifert se sklenicí vína, pěkně v houpacím křesle u kamen...a čas se tak krásně vleče, když víme, že do placení je ještě daleko