Hvězdy jedna po druhé hasnou
Roman Szpuk
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/481099/bmid_hvezdy-jedna-po-druhe-hasnou-iSj-481099.jpg
4
4
2
Silná autobiografická výpověď Romana Szpuka, básníka, meteorologa, jednoho ze samotářů z knihy Raději zešílet v divočině. Soubor veršů ze třinácti plodných let doprovází autor téměř 40 ilustracemi malovanými přírodním uhlem. Celkem 11 oddílů odhaluje intenzivní básníkova životní období, často inspirované jeho pobytem na Šumavě. Podobně jako u většiny Szpukových děl i zde platí, že se s touto knihou budete muset vyrovnat. Vstupujete totiž někomu do duše. Najednou dýcháte chladný šumavský vzduch, vydechujete páru, došlapujete mezi byliny, z nichž každá nese jméno, hledíte na vrchy, jež básník umí pojmenovat česky, německy i lokálním slangem, ocitnete se uprostřed milostného poryvu i ve vánici, anebo jen v přítomném okamžiku bezelstně vnímáte přírodu a život kolem. Někdy si po třetím čtení řeknete: „Heuréka, přišel jsem na to!“ a jindy hned na první dotek verše víte: „Ano, je to silné a přesné.“... celý text
Přidat komentář
Dobrá sbírka, krásná kniha jako taková s pěknými autorovými kresbami. Jinak samotné básně mě zas až tak neoslovili, nedokázal jsem se na ně úplně naladit. Kdybych měl hodnotit práci se slovy a s rýmem a takový ty věci okolo, tak je to za plný počet, ale samotné vyznění těch veršů bylo často takové klopotné a vlastně až na pár výjimek mě to minulo. Ale i tak doporučuji. Především tuláci ji jistě ocení.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Míjím se s měsícem |
| 2016 | A zavaž si tkaničky |
| 2018 | Klika byla vysoko |
| 2020 | Šálek dál hřeje dlaně |
| 2013 | Chraplavé chorály |
Kniha Hvězdy jedna po druhé hasnou je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 3x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 2x |
| Chystám se číst | 5x |
Introspektivní a šumavská záležitost par excellence. Podobně jako jiná autorova tvorba sice kvalitativně poněkud nevyrovnaná (což je zde navíc umocněno, že jde o výběr veršů z dosti dlouhého údobí), ale pro mě osobně je to kompenzováno několika různými činiteli:
1) měl jsem to štěstí zúčastnit se teď na podzim komorní besedy s autorem a všecko - přednes, následné povídání a celkové naladění - bylo velice srdečné a působivé, přičemž lze obecně říci, že subjektivita a jistá autorova osobní záruka, jeho příběh a postoj zvyšují účinek jeho díla, které bych nejspíš bez této znalosti a vědomí hodnotil níže;
2) tematika, motivika a lokalizace většiny básní je mi blízká, takže autorovi odpouštím bez většího sebezapření různá jazyková klopýtnutí, často zjevně záměrná, šarády a podivnosti;
3) znám i některé jeho předchozí sbírky a autobiografické prózy, samozřejmě vedle jeho rozhovoru a angažmá, pokud jde o Palánovy "šumavské samotáře", a cením si, že tak trochu demlovsky píše celou dobu jedinou velikou "životní" knihu, přirozeně se všemi úskalími typu občasné upovídanosti, dosebezahleděnosti, rozmělněnosti, zbrklého opojení atp.;
4) nápad s vysvětlivkami k básním, nerušivě umístěnými vždy na téže stránce je skvělý a plodně poodhaluje to, co by čtenářům jinak nejspíš zůstalo skryto (platí i pro krátký autorský komentář v závěru knihy);
5) knížka je moc pěkně graficky vyvedená a vhodně ji doplňují i autorovy kresby, jakkoli občas na hranici kýče (pro mě místy i za ní).
Jako nejsilnější se mi jeví jednak řada převážně šumavských miniatur, vynalézavě pracujících s jazykem a vycházejících formálně z nejlepších tradic českého básnictví a atmosférou zas z největších "šumavopisců" s Klostermannem v čele, např.:
NESTIHNU VRÁTIT SE
Ke bdění lampa není třeba,
došel mi olej dřímoty,
jak nemocné dítě můj dech se zvedá,
nestihnu vrátit se loukami.
nebo:
PŘIPOUTÁN VE VÁNICI
Uprostřed zavátých niv
svítí jediné zarudlé okno.
Dívenka pláče. Uklízí pokojík.
Hošíka nepustili hrát si pod krov.
Otřásají tmou výkřiky rodičky.
On kolem kmene omotaný
jak švihem biče, nadlidsky
opuštěn zůstal s ozvěnami.
Silné a věrohodné, jakkoli na to bezpochyby zapůsobilo i autorovo uvedení okolností vzniku, jsou i některé básně ze závěrečných oddílů (IX, X) napsaných během psychiatrické terapie v Českých Budějovicích a Lnářích, mj.:
5.
Stezku, která stezkou není,
pod ochranou tísně nalézám.
Odpusť temnotu zadřenou za rozedněním,
v úkrytu svých jizev nech mě zrát.
Mlčení ti kladu do mlčení
a není bludiště, kde níž už neklesá
koleno v prachu pod Umučeným.
Až ze dna rokle hučí nebesa.