Hruškadóttir

27.09.2017

Hezky napsané, zvlášť jako prvotinu to musím ocenit.
Veronika žije svůj obyčejný příběh, když ji do života vstoupí cizí rodina. Jelikož se nejspíš nic neděje náhodou, oni ji spoustu věcí naučí a ona později naučí spoustu věcí je. Dokonalé puzzle.
Hvězdičku ubírám proto, že jsem čekala ještě nějakou hlubší zápletku, ale toto je příběh opravdu poměrně prostý.
Není to oddechovka a nesmí vám vadit melancholie, ale v určitých těžkých životních situacích může i pomoci, myslím.

07.09.2017

Malá knížka o velkých věcech. O citech a pocitech dospívající ženy, o lásce a přátelství, o věcech v životě důležitých, o ztrátách a vlastně i o kráse přírody. To vše psáno krásným jazykem, v náznacích a tak nějak klidně.

20.07.2017

Kniha o tom, jak v životě najdete něco úžasného. Něco, o čem jste ani netušili, jak moc vám chybí a téměř vzápětí to ztratíte. Kniha o tom jak se se ztrátou, každý člověk vyrovnává po svém. O touze, o odpuštění, o lásce v různých podobách.
Útlounká knížka, o které jsem si myslela, že ji budu mít přečtenou během dvou dnů. Jak jsem se mýlila. Četba to rozhodně není odpočinková.

16.06.2017

Tuhle knížku přímo zbožňuju. Četla jsem ji několikrát a pokaždé v ní našla něco nového, pokaždé se orientovala na jiny příběh, na jiné postavy podle toho, v jakém rozpoložení a životním etapě jsem v tu danou dobu byla. Neskutečně napsané vyprávění, pocity, které se Janě podařilo tak výborně popsat a které zná snad každý, ale nikdy by pro ně nenašel vhodná slova. Jsem nesmírně ráda, že Hruškadóttir vznikla. Je to jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec.

14.03.2017

Tato kniha je skutečně kulturním zážitkem. Pokud jste ji ještě nečetli, sáhněte po ní. Jana Šrámková nabízí neskutečný jazyk a vcelku jednoduchý, lež jímavý příběh vyprávěný zcela nevšedně. Třešinka na dortu pro literární nadšence.

18.01.2017

Čtivé, se zajímavým pnutím, které kolikrát ani nevytane na povrch. Občas mi však přišlo trochu naivní v přístupu k ,,nesmrtelnému přátelství" mezi hrdinkou a Madlou. Nebo je to možná tím, že jsem chlap a pro mě je představa dobrého přátelství úplně jiná než pro dámy, kdo ví.

29.10.2016

Jako pavučinka. Nebo krajky. Nebo pohlazení.

28.09.2016

Dávám pět hvězd spíše za styl a formu než za příběh. Některá přirovnání (asociace a obraty) mi přišla strašně trefná. Kniha se mě spíš než dějem dotkla právě těmi hrdinčinými úvahami o životě, asi proto, že je téměř moje vrstevnice.

31.07.2016

Podobný pocit jako u Hruškadóttir jsem měl při čtení Cit slečny Smilly pro sníh. Napsáno hezky, hlavní hrdinka je sympatická, krásně melancholická a přemýšlivá. Fandil jsem jí a soucítil. Nicméně mě svět a okolí, ve kterém se pohybuje přišel dosti uměle vystavěný a úplně o ničem. Ve výsledku jsem se spíš ztotožňoval s hlavní hrdinkou a prožíval s ní její emoce, zatímco Madla, Tomanovi, Šimon, hrušeň a jiné aspekty příběhu šly jakoby mimo mě. Na konci jsem už vážně nevěděl ani, proč byla v tom Polsku a o co jí vlastně celou dobu šlo. Vyrovnávat se ztrátou a s pocitem osamělosti? Inu, možná. Tady opět forma zvítězila nad obsahem a já mám rád barvitě a kouzelně vystavěné prostředí ve kterém se postavy pohybují. Možná proto už čtu jen prakticky sci-fi a fantasy, páč mi tohle dnešní reálná próza nemůže anebo neumí poskytnout.

13.06.2016

Asi jsem od knihy moc očekávala.. trochu nuda a příliš melancholické.

07.05.2016

Ať jsem se snažila sebevíc, myšlenkovým pochodům hlavní hrdinky jsem neporozuměla. Asi to bylo hluboké, a já se v hlubinách potácím ráda, ale tohle byly pro mně fakt neznámé vody.

22.04.2016

„Všichni buď umřeli, nebo začali žít. A já zůstala sama.“
Veronika, dcera hrušně, uzavírá jednu z krátkých kapitolek svého příběhu těmito slovy. A Jana Šrámková naznačuje, črtá, jemně se dotýká určitých míst jejího života, aby je vytáhla na světlo, představila z těch citlivých a zvláštních stránek a nechala zase volně splynout s proudem skutečnosti.
Veronika - Hanele, která si najde místo své nefunkční rodiny jinou, pohádkovou, krásnou, aby o ni opět přišla. Veronika osamělá, žijící svým pomalým tempem, vnímající atmosféru a neobyčejné detaily dnů.
Hruškadóttir byl pro mě čtenářský bonbonek, něco závažného a přitom lehce plujícího kolem, malá knížečka přečtená najednou a zážitek, který přetrval.

20.03.2016

Neskutečně silný příběh, který chytí za srdce a nepustí po celou dobu čtení. Prolínání minulosti se současností je chvilkami zmatečné, ale čtenář se do toho dostane celkem snadno. Smutné, moc smutné a zároveň tak lidské, pravdivé a ze života.

12.03.2016

Krásný styl psaní, zvláštní nálada, promyšleně stavěný příběh. Prožijeme strachy i naděje, poznáme nitro a to jak osud věci komplikuje a zamotává. Každý chce někam a k někomu patřit...Někdy člověk přesně ví, jaký by chtěl mít život, ale nejde nic udělat nebo není síla... Ani vlastně nevím, co o knize napsat, těžko se hledají slova, raději si ji přečtěte.

23.02.2016

Hruškadóttir je krásný křehký příběh, který mě bavil hlavně tím, jak opravdový a skutečný byl. Jana Šrámková píše bez jakýchkoli příkras, úplně obyčejně, a to je na téhle novelce to nejlepší. Na nic si nehraje. Je to prosté vyprávění o jedné tragédii a několika lidských osudech. Nečekejte žádná dramata, na těch pár stránkách pro ně ani není prostor a je to dobře. Čekala jsem od téhle knížky hodně a ani trošku mě nezklamala.

06.02.2016

Docela čtivá kniha, ale asi jsem čekala trochu víc...

25.10.2015

Knížka vskutku s trochu nezvyklým nádechem. Výborná lyričnost vyprávění smutného příběhu, která mi však v některých momentech připadala už trochu moc (avšak to možná způsobuje i fakt, že jsem knížku přečetla celou za jedno odpoledne a navyknout si na určitý styl psaní během 110 stran není nejjednodušší), avšak vrcholící pointa na koncích kapitol, jako poslední verše u sonetů, to na mě velmi zapůsobilo. Knížka se mi líbila, rozhodně se mnou v několika pasážích hodně zalomcovala.

16.09.2014

Milá knížka, smutná, k zamyšlení.

30.07.2014

Autorka bezesporu umí vládnout slovem, přesto mě kniha moc neoslovila a ač je tak kratičká, pohrávala jsem si i s myšlenkou ji odložit. Připadá mi odtažitá a zvláštně studená, ač téma by svádělo k větším emocím. Nenadchlo.