Hovory lidí
Bohumil Hrabal
Pouhé dvě povídky - Setkání a Večerní Praha jsou vůbec první , tiskem vydané Hrabalovy prózy, obě, zejména ta druhá (později s názvem Večerní kurz) jsou chronicky známy. Toto vydání - stejně jako 1.vydání v roce 1956 - vydal Památník národního písemnictví - Spolek českých bibliofilů v počtu 3000 výtisků tentokrát k 75. Hrabalovým narozeninám a současně jako projev hrdosti nad vydavatelským počinem svých předchůdců.... celý text
Přidat komentář
Moje první od Hrabala. A jeho čeština mě velmi nadchla. Trochu jsem protrpěla povídku Taneční hodiny pro starší a pokročilé, ale jinak paráda.
K vydání z r.1989:
Nedá se vlastně ani mluvit o knize, těchhle 12 volných listů je zajímavých především tím, že jde o reedici původního Hrabalova literárního debutu ( který vyšel v roce 1956 jako příloha výroční Zprávy Spolku českých bibliofilů v počtu 250 číslovaných výtisků), tentokrát želbohu bez Lhotákových kreseb. Ty povídky jsou ale skvělé, strejda tramvaják a těžký grand tatínek ... ti vždycky potěší.
Část díla
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Roztahané a upovídané mírně nad míru. Ale se spoustou perliček na dně jako obvykle.
75 % (17 hodnotících, průměr 85 %).
... „Ale kdepák!“ rozčiloval se pomocník, „když jsem vojákoval v Jeseníkách, tak se v těch zasněženejch horách ztratila baba na lyžích. Tak jsme ji šli hledat se dvěma bernardýnama. A pod Pradědem se nám ztratil praporčík a na ty bernardýny se nalípal tak sníh, že jsme je museli nýst v dekách. A každý to hovado vážilo metrák a dvacet kil rampouchů navíc. Snášeli jsme je jak piana tím sněhem. A v kasárnách doktoři museli dávat těm psům obklady, jak dostali horečku. Ale praporčíka jsme už nenašli nikdy. A ta baba, co se ztratila, ta se vrátila ráno, táhla za sebou lyže a bylo jí hodně přes šedesát… prej si jen tak vyšla na procházku na Praděd…“