Honzlová
Zdena Salivarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533863/bmid_honzlova-65e9eb1238305.jpg
5
526
526
Zpívá svůj sedmikráskový protestsong. Diktatuře proletariátu pod okny. Červenec roku 195* zalil i pražský oblouk Vltavy poblíž Stalinovy sochy vedrem, ale jednadvacetiletá Jana Honzlová si léto neužívá. Zbytek Státního souboru písní a tanců Sedmikrása, kde doteď zpívala světu o lepších zítřcích, se i s papaláši a tajnými odjel družit do Finska, zatímco ona tvrdne v kanclu a očekává průtrž mračen. Tuší, že s ní takzvané lidově demokratické zřízení zúčtuje za prostořekost, s níž se stavěla k budování socialismu. Upřímnost se za onoho času nenosí, a kdo nedrží basu se soudruhy, jde proti nim a hůl se na něj vždycky najde – pokud včas nepodepíše. Zvlášť pokud jde o holku z rodiny vyvlastněného živnostníčka, jejíž kádrový profil nevylepšují ani živel uprchlý do zámoří, ani mukl z lágru, natož umlácená matka rodu, jehož zbytky kolikrát nemají co jíst. Dívka ze zchátralého pavlačového domu v Karlíně by mohla papalášům z ÚV vyprávět, co je to správně podvyživený proletář. Na vlastní kůži cítí, že ji osud nahnal v mizernou dobu na šílené místo, avšak múza Josefa Škvoreckého bravurně vylíčí její vůli zůstat sama sebou: bezmocnosti, udavačství i tragédii navzdory. Výjimečná výpověď o chorobné budovatelské křeči 50. let. Exulant Ferdinand Peroutka dílo označil za nejlepší český román napsaný po druhé světové válce. „Umět skrze řemeslo spisovatelství mluvit v tolika různých a protichůdných rovinách uvnitř každé postavy a mít tuto vrstevnatost v celé stavbě knihy – to znamená umět říct, co je to skutečnost života.“ – Alfréd Radok, 1973. „Honzlová je houževnaté, vzdorné a nepoddajné děvče – a především úplně normální, přirozené až k nevíře. Za nic na světě nechce mít něco společného s něčím nepřirozeným, násilnickým. () Jenže kostky už byly vrženy a zbývá jen čirá, konkrétní, přímo fenomenologická lidská bolest.“ – Svobodné slovo, 1990. „Obraz duchovní bídy, zřetelný v jednání většiny členů souboru, brutálního domovníka, ministerských úředníků aj., přerůstá ve svědectví o fungování totalitního systému, založeného na negativních lidských vlastnostech, kdy se jakékoli vybočení z řady chápalo téměř jako zrada na dělnické třídě.“ – Slovník české literatury . „Honzlová, s tebou se absolutně nedá nic dělat, seš dívčí pásek a pásek zůstaneš.“ Čímž mi poměrně polichotil. Odpověděla jsem mu, že se ještě vynasnažím, jelikož je mi známo, že žádný mladý člověk není pro nás ztracen, a že přestanu nosit ten kosmopolitní účes a kapsy na sukni nebudu už nikdy mít větší než pětkrát pět. Nakonec jsem poznamenala, že pásci ale vždycky byli v každé společnosti progresivní element. „Co je na tobě progresivního,“ zařval, až se mu dláždění od chudého tatínka zaviklalo. „Nemám ráda stojatou vodu, pomluvy, lhaní a krupičnou kaši,“ řekla jsem klidně. „Pročež si myslím, že bych mohla bejt nápomocná při velký proměně světa.“... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2023
,
OneHotBook
Interpreti: Denisa Barešová , Pavel Soukup
více info...
Přidat komentář
Páni, jsem ráda, že se na konci nic nikomu nestalo a všichni skončili šťastně. Protože to tak dopadlo, ne? Ne?????????????
Poslední dobou mám obrovské štěstí na audioknihy (ano, velkou roli v tom hrajou tipy od @zanicenyknihkupec :)).
Jedním z takových tipů byla i Honzlová. A panebože, to bylo skvělý.
Román se odehrává v Česku v období těžkého komunismu. Hlavní hrdinka Jana Honzlová tráví osamocené léto v Praze. Osamocené proto, že jako jediná členka souboru písní a tanců Sedmikrása nemohla odjet do zahraničí, jelikož není členkou strany a nedostala tak propustku.
Na příběhu mladé dívky je zde zobrazeno, jak moc ovlivňovalo budování socialismu životy lidí. Autorka Zdena Salivarová do románu vnesla autobiografické prvky, knihu rozepsala ještě během života v Praze a dokončila ji po emigraci v Torontu.
Audioknižní verze je skvělá! Přechody mezi kapitolami obohacují úryvky lidových písní podtrhující text. Interpretace Denisy Barešové nemá chybu.
Asi první audiokniha v mém životě, která způsobila, že jsem šla během poslechu po ulici s otevřenou pusou - tak moc jsem byla šokovaná věcmi, které se v knize odehrávaly.
Drsné, surové, bolavé, fascinující.
(SPOILER)
Posloucháno jako audiokniha v podání skvělé Denisy Barešové.
Málem mě tato kniha minula. Aplikace mi ji neustále doporučovala, ale upřímně... 50. léta, soubor lidových písní... Čula jsem jakýsi patos, na který jsem neměla náladu. To podporovala obálka audioknihy s tou papírovou loutkou... Ale nakonec jsem si řekla, že tomu dám šanci, a musím říct, že jde o jednu z nejlepších knih, kterou jsem v poslední době četla. S hlavní hrdinkou Janou se osud nemazal - chudičká rodina, otec za hranicemi, aniž by jim z toho plynul nějaký prospěch, bratři v lágrech. O tom, co teprve přijde v knize, ani nemluvě. Salivarová však tento příběh podává s neuvěřitelným humorem, že jsem se kolikrát musela těm absurditám smát. Konec je poněkud otevřený, ale není to na škodu, naopak to ukazuje celkovou nejistotu té doby.
Žert nebo Honzlová, efekt rozpaků vyjde různými přístupy nastejno. Jedno intelektuálně zasmrádlé, druhé placatě naivní. V hlavní roli vztahovační ukřivděnci, kterým by ubližoval každý režim. Už se těším na pořádnou vyfabulovanou detektivku! 11/24
"Lepší však sprosté slovo než násilný čin a kriminál."
"Jelikož jí pobuřují výrazy, nikoli skutky."
"Tenorů je málo jako kněží."
"Pro mě je momentálně největší libido přidat matce na žrádlo."
To je taková nádhera! Naprosto kouzelná poetika a humor; protkáno totálně, na milimetr přesně zapadajícími vulgaritami a mnohosmysly. Tak realistický příběh se vším všudy! Včetně kněžské reality ;o)
Tolik pohledů na bídu , bolest, bezvýchodnost a všechno to o čem se potom dočtete v doslovu, jehož se mistrně zhostil Pavel Soukup.
Celkově příběh ještě povýšila úžasná Denisa Barešová svým luxusním hlasovým zpracováním a zpěvem!
Zprvu jsem si říkala "nic moc" a "zase totalita stokrát jinak"...
Jak obrovský omyl !
Audioknihu bych nechala poslouchat všechny studenty na hodinách nejen literatury, ale i občanské výchovy nebo základů společenských věd.
Paní Zdena byla génius a taky si myslím, že pan Škvorecký by to takhle lehkým perem se svěžím humorem v tolika vrstevách nedokázal :o)
Proč jsem se téhle knize doposud vyhýbala?
Děkuji soupik2012 !
_________________________
SPOJLER pod čarou - v realitě by asi Janu mrzelo, že Krůno nepokřtil i Hugáče . . .
10/10
Na styl jsem si chvíli musela zvykat, ale pak jsem to zhltla jedním dechem. Žádnej sladkej happyend. Konec jen podrthl celkové ne příliš veselé vyznění knihy.
Hlavní hrdinkou knihy, jak už název napovídá, je Jana Honzlová. Mladá talentovaná dívka, členka souboru Sedmikráska. Je však politicky nespolehlivá. Nelehká doba 50. let v Československu, autorka ji líčí syrovou mluvou, a hlavně do příběhu přidává vlastní vzpomínky.
Knihy z období naší historie, kdy tu vládli komunisté, mám moc ráda, ač se nejedná o lehké čtení. Honzlová je opět jedna z knih, která skvěle popisuje to, co se u nás dělo, ale je uchopena a napsána trošku jinak, originálně.
Ze začátku jsem měla problém zvyknout si na styl. Kniha je psána ich formou a chvílemi působila jako dlouhý monolog. Jakmile jsem se začetla, už jsem knihu nemohla odložit, ponořila jsem se do příběhu a prožívala jsem s Janou zdánlivě obyčejné léto, trable v rodině i v práci. Chvílemi jsem měla pocit, že sedím s kamarádkou u kávy a ona mi vypráví o svém životě.
Je zde skvěle vylíčena doba padesátých let, jak to tu chodilo, jak si žili lidé v různém postavení, jak nikde a před nikým nebylo bezpečno. Je tu i úžasně popsána Praha, jak vypadala, kam se mladí chodili koupat, kam bavit.
Ač jsem si myslela, že vím, kam se kniha bude ubírat, autorka přidala pár nečekaných událostí a díky nim ve mně bude příběh doznívat ještě spoustu dní po dočtení
Suverénní vypravěčství a nádherná práce s češtinou. Lze jen litovat, že toho Zdena Salivarová nenapsala víc. Honzlová je znamenitá kniha, kterou je třeba stále doporučovat, protože mám pocit, že tak jako je její autorka ne úplně doceněná, tak i její nejlepší kniha není tak připomínána, jak by měla. Jedna z knih, při jejímž hodnocení se shodují literární kritik i běžný čtenář.
Na Honzlovou jsem cetla chvalu a tak jsem se tesila, co to bude za "pecku". Trvalo mi se zacist, autorky sloh je narocnejsi na cetbu a nekdy jsem se ztracela mezi myslenkama, vzpominkama, predstavama a realitou.
Ale pokud pominu svou obcasnou neschopnost se plne soustedit, tak kniha byla naprosto skvela, vtipna, smutna, realisticka a dokole me prenesla do beznadejnosti doby.
Lidská tragédie odehrávající se v tehdejším Československu v 50. letech minulého století. Kniha je napsána v ich-formě a takové já mám všeobecně nejraději. Tento způsob vyprávění, umožňuje pohled do vypravěčova nitra a díky tomu se mi daří pokaždé sžít s jeho osudem. Mám ráda vlastní monology plné myšlenek a nevyřčených citů. Mladá zpěvačka se musí vnitřně vypořádat s tím, že se nenarodila do doby, ve které o úspěchu rozhoduje talent a píle. Paní Salivarová dokázala takřka bravurně vystihnout atmosféru tehdejší doby. Byla to doba plná strachu a nespravedlnosti. Doba ve které správný názor byl víc než skutečné schopnosti. Byla to doba, kterou bych opravdu žít nechtěla. Je to téměř ostuda, že jsem tuto knihu před tím vůbec neznala. Když vidím jak málo má ohlasů, tak v tom nejsem ani zdaleka sama. Pokusím se tento nedostatek částečně napravit tím, že si tuto knihu s velikou chutí zařadím na seznam těch, které doporučuji. Audioknihu naprosto fantasticky načetla paní Denisa Barešová. Doslov načetl pan Pavel Soukup.
Také se Vám někdy stalo, že jste si přesně vzpomněli, kde a kdy jste určitou knihu četli? Já málokdy, Honzlová je čestná výjimka. Byly tenkrát "bláznivé" devadesátky, prázdniny, s mamkou, ségrou a se všemi čtyřmi našimi dětmi (moje nejmladší byla v té době ještě dlouho na "houbách":-)) jsme byly na chatě. Já ležela na trávě na dece, natřená indulonou:-)) a četla tuto knihu. Teď jsem si ji vybrala do čtenářské výzvy, abych srovnala dojmy a musím říct, že nemohou být více jak rozdílné. Tenkrát se mi kniha vůbec nezdála tak tragicky bezvýchodná, nevím, možná tehdy ještě ta vůně svobody nebyla tak opojná a tu dobu budování socialismu jsme měli více v sobě a tolik mě to čtení nešokovalo, možná mládí více snese, nevím. Nyní, po třiceti letech, jsem nemohla udělat lepší volbu než se ke knize vrátit. Ta beznaděj, to, že člověk byl jen nástrojem her, ke kterým neznal pravidla, jestli vůbec nějaká měla. Slušnost se nenosila, spíše byla problém. A k tomu ten pocit beznaděje, okoralosti a prázdnoty a strachu, ano, tak jsme žili. Těžké čtení, ale díky za něj. Abychom nezapomínali, protože vůně svobody je opojná. A to až tak, že před ní někdy přivíráme oči. Děkuji, ČV, za toto připomenutí. Doporučuji.
Lidský příběh. Hrozná doba, kdy téměř každý donášel na kde koho.
Smutný příběh Jany a na konci jsem přímo bulela.
Ani po více než padesáti letech neztratila kniha nic na svém půvabu. Silný příběh, nádherná práce s jazykem, to střídání různých poloh a stylů mluvy, které hlavní hrdinka Jana používala! Je to literární poklad 20. století, který (doufám) bude jednou zařazen do zlatého fondu.
(SPOILER) Koupila jsem si ji na DK a jsem ráda, protože mě uchvátila. Už jsme zapomněli, jaký to bylo za komančů šílený. Příběh mladý holky, která nikdy nikomu nic neuděla, jen se narodila otci, kterej zdrhnul za kopečky. Celá rodina tím byla šikanovaná. Konec hodně smutnej. Dala bych ji jako povinnou četbu.
Štítky knihy
komunismus autobiografické prvky socialismus udavačství
Autorovy další knížky
| 2001 |  Honzlová |
| 1991 |  Nebe, peklo, ráj |
| 1991 | Samožerbuch - Autofestšrift |
| 1999 | Krátké setkání, s vraždou |
| 1994 | Hnůj země |
Tahle doba musela být naprosto otřesná, člověk pykal za chyby ostatních, nemohl se jakkoliv bránit, protože to bylo akorát horší. I kdyby s Vámi měl někdo dobré úmysly, tak to nepoznáte a jistotou byla jedině podezíravost a nedůvěra.
Zdena Salivarová je osobnost se zajímavým životem a do Honzlové zakomponovala spoustu autobiografických prvků ze svého mládí. V roce 1968 poté utekla se svým manželem Josefem Škvoreckým do exilu, a v Torontu založili nakladatelství 68 Publishers, které vydávalo české i anglické překlady československých knih, v té době u nás zakázaných.
Tahle knížka je sakra dobře napsaná, ten bohatý jazyk, hovorová čeština, vulgarismy a humor jsou geniální kombinací, která vytváří nezapomenutelný zážitek. Nechápu, že jsem o knížce nikdy neslyšela. Vlastně ani o autorce, jejíž jméno je nejspíš schované ve stínu jejího manžela.
Přečtěte si to a šiřte povědomí o téhle knížce a o její autorce!
4,5*/5*
IG: @cotaholkacte