Homo Faber

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Vyvrcholení Frischova celoživotního tématu, jímž je selhávání technicky vzdělané civilizace a jejích příslušníků v mezilidských vazbách, citech a v lásce. Hlavní hrdina, cynický architekt, se skrze milostný vztah dostává do víru událostí, jejichž podivuhodný vývoj jako by byl ovládán osudem, podobně jako v antických dramatech (obzvláště v Sofoklově Oidipovi). Tato zkušenost vytrhává inženýra z jeho technicistního vnímání světa, ovšem za vysokou cenu....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/16_/168113/homo-faber-gkW-168113.png 3.965
Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Odeon
Orig. název:

Homo faber (1957)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (7)

Kniha Homo Faber

Přidat komentář
vendy246
25.09.2018

Kniha se mi četla dobře, líbilo se mi zachycení myšlenek strohými větami, tak jak člověka opravdu napadají. Samé myšlenky, až jsem měla pocit, že se kniha vleče, přitom se tam toho tolik událo. Anglické věty do textu přirozeně zapadaly. Silný příběh, který špatně začal a taky špatně skončil... Muž, který žil svou prací a vzpomínal na první lásku, v 50 potkal druhou.

saruse
18.07.2018

Znovu bych to nečetla, ale jako nová čtenářská zkušenost díky výzvě (kniha, o které se mluví v jiné knize - psala o ní Hanišová v Houbařce) to bylo fajn. Náhodou se mi to trefilo do depresivnějšího životního období, tak mi to docela spolu souznělo. A naštěstí mě to nedorazilo. :-)

Hanka_Bohmova
29.11.2017

"Často jsem si kladl otázku, co tím lidé vlastně myslí, když o něčem řeknou: To byl zážitek. Jsem technik a jsem zvyklý vidět věci takové, jaké jsou."
Svět a život v něm je pro Waltera Fabera něco, co lze vypočítat, rozebrat a zase složit, objekt ovládnutý nebo ovládnutelný, vydaný technikově vůli.

Ale stejně jako nelze udržet hráz proti citům neporušenou ("Zjistil jsem, že city jsou projev únavy, nic jiného, alespoň u mne. Člověk ochabne!"), nelze ani svět udržet bezpečně v područí. Jednou všechny přehrady a ohrady selžou a svébytnost světa se projeví nezvladatelnou silou (osud?, ne nadarmo se krize příběhu odehrává v Řecku), naplno vtrhne do vyprázdněného a střeženého života hlavního hrdiny, jemuž doposud opravdu záleželo vlastně jen na fungujícím holicím strojku ("životní standard jako náhrada za životní smysl").
Donucen k prožitku.

Závěr se mi spojil s krátce předcházející pasáží, v níž hrdina z letadla pozoruje vrcholky hor - "světlo, které horolezec nikdy nezastihne, protože musí dříve sestoupit, světlo, za které by musel zaplatit smrtí, ale velmi krásné, jen okamžik, pak mraky".

cessy
26.06.2014

Text zachytáva osobnostnú premenu hlavnej postavy. Z človeka pragmatického, citovo otupeného sa stáva jeho pravý opak. Tejto premene sa prispôsobuje aj text - postupne sa mení jeho celkový tón, voľba výrazových prostriedkov. Avšak účelová odťažitosť úvodu textu, zastupujúca práve to pragmatické myslenie, vo mne neplánovane a celkom podvedome zostala až do konca čítania. Od samého začiatku som s ňou bojovala, no knihe som chcela dať šancu v očakávaní, že sa to zmení a napokon ma „chytí“. V znamení očakávania sa nakoniec nieslo celé čítanie a napriek tomu, že k zmene skutočne došlo (osobnostnej i na úrovni textu), niečo vo mne sa odmietlo prepnúť, preladiť. Uvažovala som, kde sa stala chyba. Asi je naozaj len vo mne, lebo ak si odmyslím pocit z čítaného, textu nemám veľmi čo vytknúť. Námet je dobrý, možno povedať, že jeho potenciál využitý bol, snaha o zachytenie premeny sa celkovo vydarila, príbehy a osudy jednotlivých postáv ako také aj v kontexte hlavnej línie príbehu ma zaujali, ale akosi sa ma to nedotklo, odťažitosť si vybrala svoju daň. Nebyť spomínaného pocitu, text si zaslúži jasné štyri hviezdy. Ten pocit tu však je a s týmto faktom je potrebné vysporiadať sa, preto nakoniec 3/5. Kniha sama o sebe nie je zlá, rozhodne to nie je žiaden brak a napriek rozporuplnému celkovému pocitu ju nepokladám za stratu času. Vyskúšajte, možno vám „sadne" viac.

Okřídlená li
21.01.2013

Homo Faber je moje první kniha od Frische a rozhodně nelituju času, který jsem strávila jeho čtením. Vypráví o Švýcarovi Walterovi Faberovi, který je muž techniky, ale v mezilidských vztazích tápe. Od chvíle, co museli s jeho letadlem nouzově přistát v jakési mexické poušti se jeho život změní. Zjistí, že celou dobu vedle něj seděl bratr jeho nejlepšího kamaráda z mládí a rozhodne se za ním vydat do Guatemaly. Později se také setkává se svou dcerou aniž by věděl, kdo to je a začne se chovat od základů jinak. Kvůli ní se potlouká po Louvru, protože ví, že zbožňuje umění i přesto, že on ho vidí jako něco neužitečného, a cítí k ní zvláštní pouto, které nedokáže určit - jiní ovšem vidí tu podobnost mezi nimi.
Faber je ztělesnění všeho, čím dnešní svět je. Místo, kde je důležitá věda, technika, funkčnost, racionalita a není místo pro "slabochy" zabývající se emocemi, uměním a dalšími zbytečnosti. Frisch nastiňuje tuto sociální "slepotu" a upozorňuje na ní velkými vykřičníky. K čemu nám budou dokonalé mašinky, když na sklonku života poznáme, že o nás nikdo nestojí a umíráme sami bez někoho, kdo by nás oplakal.
Frischovo vyjadřování mi nebylo vždy dobře čitelné. Někdy jsem nevěděla, kdo mluví, a neumět francouzsky a anglicky, tak mi uniká i smysl některých výroků. I přesto můžu každému doporučit, jedná se o silnou knihu s těsnou návazností na řeckou tragédii a ze všeho nejlepší na tom je, že by se mohla týkat úplně každého z nás.

sachista
21.06.2012

O téhle knize jsem psal esej do předmětu Švýcarská literatura. Za svoji práci jsem byl hodně kritizován, protože jsem si dovolil srovnání Frische s jinou švýcarskou modlou Durrenmattem. U mě vítězí na celé čáře Durrenmatt, ale Frische nezatracuji, třeba si od něj ještě něco přečtu.

Amaranta
21.03.2012

Dobrý je i film, doporučuji.