Holky to někdy nemaj lehký
Radkin Honzák , Alena Večeřová-Procházková , Klára Mandausová
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418743/bmid_holky-to-nekdy-nemaj-lehky-0zN-418743.jpg
4
117
34
Říká se, že žena vydrží víc než kůň. A kolik toho vlastně vydrží kůň? Hodně, i když se někdy splaší, začne vyvádět a občas jde dokonce hlavou proti zdi. Ať to stojí, co to stojí. Jak říká v knize Holky to někdy nemaj lehký psychiatr Radkin Honzák, je bláhové si myslet, že náš život řídí rozum. Jsou to emoce, co vedou naše kroky a občas s námi i pořádně lomcují! V rozhovoru s novinářkou Klárou Mandausovou prozrazuje mnoho dalších věcí o lásce, zdraví, vztazích, rodinných vzorcích, výchově, morálce, zkrátka o všem, čím každý den žijeme, z čeho se radujeme nebo s čím zápolíme. Jeho vyprávění je proložené příběhy deseti žen, se kterými život pořádně zacloumal. Měly namířeno k samému dnu, ale když už bylo na dosah, dokázaly sebrat síly, nadechly se a vydaly zpátky. Jejich životní osudy komentuje s laskavým nadhledem psychiatrička Alena Večeřová Procházková: Jak je ovlivnila rodina, co udělaly špatně, co naopak dobře a v čem můžou být příkladem pro ostatní? To všechno se dozvíte. A pozor, i když jsou v názvu holky, není to zdaleka čtení pouze pro ženy. Mužům vstup na stránky téhle knihy nejenže není zakázán, je dokonce velmi žádoucí! Je vám, pánové, přece jasné, že rčení o koni a výdrži, platí i pro vás?... celý text
Přidat komentář
Rychlo psycho poradna. Možná někomu otevře oči nebo něčím malým oduševnělým přispěje. Smutné i šťastnější životní ženské osudy protkané fascinujícím povídáním doktora Honzáka, kterého mohlo být více.
Kniha se mi velmi líbila. Pan Honzák umí pobavit i inspirovat. V poslední době mě hodně zajímají témata seberozvoje, sebelásky, sebepojetí... Proto mě tato kniha velice zaujala. Příběhy 10 žen, které dokáže napsat jen sám život a k tomu zajímavá analýza psychiatričky. Mohu doporučit.
Kniha mě hodně zklamala. Jak už se objevilo v dřívějších komentářích, vypadá to, že pan Honzák byl přidán do knihy jen kvůli prodejnosti a příliš povídání s ním v knize není. Což je škoda, protože pana Honzáka obdivuji a ráda si od něj něco přečtu nebo poslechnu. Komentáře ke každému příběhu byly v podstatě jen omílání toho co už jsem četla na předchozích stránkách a myslím si, že pokud by byl člověk v podobné situaci jako jsou ženy v knize a četl jí, tak mu to rozhodně nepomůže. Rozhovor vedený paní Mandausovou byl také víceméně nezajímavě vedený. A velmi mě zarazilo, že psychiatrička Procházková Večeřová neví co je to bulimie. Knihu rozhodně nedoporučuji, raději si přečtěte nějakou přímo od pana Honzáka :-)
Jsem z té knížky trochu rozpačitá. Příliš mne nezajímaly truchlivé příběhy, jejichž rozbor byl pro mne poutavější než příběhy samotné. Zajímal mě Honzák, a to i přesto, že jeho promluvy jsou pro mne vždycky jako sprcha nejrůznějších znalostí, kterou bych si raději dopřávala po menších dávkách. Zaujala mě Velká pětka (přemýšlela jsem, do kterého modelu osobnosti patřím, a říkala jsem si, že člověk může být třeba i namíchán) a také mě zaujala, a to hodně, meditace sa-ta-na-ma.
Zaujal mě ovšem také komentář od siouxe, tak si brzy budu chtít přečíst knížku Labyrint pohybu.
Tuhle knihu jsem si dávkovala po kouskách a nechala si každý příběh pěkně promyslet a projít hlavou. Doporučuji k přečtení, hlavně závěrečný čtvrtý rozhovor S panem doktorem o zdraví duševním i fyzickém.
Kniha mě velice bavila , dobře se četla . Myslím , že si v ní každý najde své . Moc pěkná kniha .
Tak mně se kniha líbila a splnila má očekávání. Rozhovory s dr. Honzákem byly určitě dva. Na začátku i konci a byly přínosné. V úvodním rozhovoru mě dokonce pan prof. přivodil dva záchvaty smíchu: zn. "Pajdoslav Honzák" :-)) a další, jak mohli rodiče pojmenovat princeznu Ladu po malíři J. Ladovi :-))
Je pravda, že příběhy žen nebyly radostné, ale to můžete z názvu a anotace knihy čekat.
Takže negativní komentáře níže mě překvapily i docela mrzí.
Byla jsem zklamaná. Čekala jsem víc. Absolutně nechápu, proč tam ten krátký rozhovor s panem Honzákem (kterého jinak velice obdivuji) je. Možná aby se kniha dobře prodávala?
Některé příběhy byly fajn, některé mi přišly zase hrozné (cítila jsem pokusy o vyvolání soucitu, snahu o dramatizaci). Nicméně komentáře paní psychiatričky Večeřové Procházkové mě mile překvapily svou laskavostí, něhou.
Pan Honzák je pro mě Bůh a prezident a chlap se sexy mozkem :-)
Ale v podstatě mi přišlo, že tuhle knihu jen zaštítil svojí fotkou a jménem, aby se prodávala. Na jednu stranu oceňuji, že slabším povahám může pomoci, na druhou nelze nepoznamenat, když je vám v životě fakt na houby, stejně se z toho musíte vyhrabat sami.
Dost bych si dovolila protestovat proti použití výrazu spurný... V hovorové řeči kdykoli, ale v písemném projevu preferuji vzpurného :-)
Velmi dobře napsaná kniha popisující, co se může stát, když si toho člověk nechává na sebe naložit moc, je poslušný, tzv. hodný. A nejde jen o holky. Skvělé jsou komentáře paní psychoterapeutky ke každému příběhu i podnětné rozhovory pana doktora Honzáka s paní Mandausovou.
Nevím, zda je to pro holky, jak má kniha v názvu, ale pro mě to byla slátanina. Příběhy paní psychiatričky jsem vynechával, to mě vůbec nebavilo. Rozhovor s panem Honzákem jsem zkoušel číst, ale bylo to takové divné. Co jde říci jednoduše, tak bylo řečeno složitě a co bylo složité, tak bylo řečeno ještě složitěji. Jinak spousta vaty typu kdo se v dětství koukal na jakou pohádku a tak. Myslím, že pan Honzák podává v jiných knihách lepší výkon. Nedávno jsem četl Labyrint pohybu, také kniha formou rozhovoru, v tomto případě s dr. Kolářem, ale to bylo o několik levelů výše, jak otázky, tak odpovědi.
Štítky knihy
pro ženy psychologie verbální (slovní) komunikace kariéra
Kniha Holky to někdy nemaj lehký je v
| Právě čtených | 9x |
| Přečtených | 191x |
| Čtenářské výzvě | 50x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 76x |
| Chystám se číst | 55x |
| Chci si koupit | 13x |
| dalších seznamech | 1x |
Lepší, než jsem podle komentářů čekala. I když se příběhy ilustrující název chvílemi moc těžko čtou. A natož ty, v kterých se poznáte, ojoj..! Ale bavily mě pasáže pana doktora a většinou i druhých autorek, i když u paní Procházkové to věčné „rychle, musíme najít mužský vzor!“ mě tahalo za nervy, jinak bych hodnotila ještě líp. Přesto myslím, že jsem ji nečetla naposled.