Hinduizmus

25.08.2022

Definovat základy hinduismu, navíc v knížečce o 160 stranách vlastního textu, je nevděčný úkol. Myslím, že Stephen Cross se ho zhostil obdivuhodně dobře: srozumitelně, a přitom jistě s hlubokým vhledem.

Jak anglický název edice (Elements of...) nasvědčuje, hodně věcí musejí autoři svazků ponechat stranou. V tomhle případě padly za oběť stručnosti „jevové“ stránky náboženství: obřady, svátky, umění, mýty, většina bohů atd. Prof. Cross se rozhodl knížku pojmout esencialisticky. Zabývá se tedy jednotlivými školami a jejich přístupem k mókše (osvobození): prostřednictvím rozumového poznání, činů nebo mystiky. Nevěnuje však všem stejnou pozornost. Velkou část textu tvoří výklad hinduistické ontologie a gnoseologie, naopak třeba o etice se nedozvíme skoro nic. /Nestěžuji si, konstatuji./

Zjistila jsem, že všechno, co jsme se o hinduismu učili na SŠ, byly bludy a západní desinterpretace (např. hinduismus není striktně vzato polyteistický, existuje zásadní rozdíl mezi kastou a varnou atd.). Taky mě odteď ještě víc dráždí okcidentální vulgarizace různých hinduistických prvků, jako je jóga. Ne že bych chtěla být politicky korektní (chraň bůh :D), ale způsob, jakým se stavíme k těm několika komponentám, jež se nám z východních náboženství „hodí“, opravdu působí jako výsměch - výsměch jejich kontextu, smyslu a celé kultuře, z které pocházejí.

Četla jsem knížku proto, že hinduismus mám na seznamu náboženství, ke kterým si umím představit konverzi (imponuje mi mimo jiné ahimsá, ústřední role krav a systém varen). Zatímco kniha o konfuciánství mě loni přesvědčila, že konfuciánem být nechci, hinduismus na seznamu zůstává. :) Navíc bylo jaksi prazákladně osvěžující vrátit se s prací prof. Crosse k árijským (= indoevropským) kořenům naší civilisace - měla jsem pocit příchodu domů. A jako bonus jsem si zařadila do kontextu řadu informací, na něž jsem narazila, když jsem jednomu nakladateli pomáhala připravit k vydání text hindské autorky. Takže celkově super.