Úroboros
Petr K. Procházka
Hic Sunt Dracones série
< 3. díl
Příběh, kterým se dobrodružství lidských a dračích hrdinů i celá trilogie Hic Sunt Dracones uzavírá, se odehrává po 12 letech od konce předchozího příběhu. Spojuje řadu motivů z předchozích dobrodružství a zasazuje je do rámce dávné dračí mytologie – legendy o počátku a konci světa. Jakub je úspěšným hospodářem a moudře panuje rozrůstajícímu se panství, šikovně využívá jeho výhodnou polohu na mořských i suchozemských cestách. Čím víc se ale dostává do soukolí vlády a moci, tím méně má času na svou ženu a děti a postupně se jim odcizuje. V den oslavy 13. narozenin neposedných, vzpurných a věčně odmlouvajících dvojčat je dokonce korunován na krále Poledního království. Soupeř při volbě, sebevědomý kníže Ichtyl, se však s jeho vítězstvím smířit nehodlá a začíná proti němu špinavě intrikovat. Ačkoli dračí ostrov se již v průběhu předchozího dílu potopil a draci se ponořili do staletého spánku, i v posledním pokračování trilogie sehrají klíčovou roli. Nejenom oni: i svérázné sudičky, které stály u kolébky Jakubových dvojčat, se ve snaze pojistit svět proti nevyhnutelnému, zpronevěří zákazu zasahovat do jeho chodu a maličko události popostrčí… a díky jejich nedočkavosti a touze Jakubových dětí mít vlastního draka se z Drakonie ztratí křišťálové vejce, do nějž byla začarována duše nešťastné a po moci toužící saně Agamy… 1. vydání. zdroj: www.legie.info... celý text
Přidat komentář
Kniha úžasná, napínavá čtivá... Ale ten konec je naprostá katastrofá... Jen kvůli němu to nedoporučuji číst, jsem z toho zklamaná kniha byla až do posledních dvou napínavá poutavá čtivá prostě úžasná...
Bohužel styl psaní, který mě rozptyloval v předchozí knize se zde ještě více prohlubuje, příliš krátké úryvky z každé dějové linie jsou příliš nahusto proložené, což značně ruší. Sotva se pěkně začtu, už jsem vytržen a hozen jinam. Je to velká škoda, protože děj je jinak velmi členitý a promyšlený. Závěr se poněkud snažil hrát na city, ale slza neukápla.
Právě jsem knihu dočetla a musím uznat, že z posledních kapitol této knihy mám na krajíčku. Nevím, jestli to je tím jak kniha končí a nebo tím, že skončil tak úžasná příběh o přátelství draků a lidmi, o lásce, která panovala mezi Jakubem, Karolínou a jejich dětmi Ondrou a Luckou.... Nebo že i srdce plné nenávisti může roztát, jako srdce Agamy, sestry Opuncie.... Mrzí mě, že tohle všechno končí.
Trilogii Hic Sunt Dracones mohu jen doporučit všem věkovým kategoriím. Příběh je velmi čtivý, vtáhne vás a není chvíle, kdy nepřemýšlíte nad tím, jak by to mohlo dopadnou, kdyby kníže Ichtyl popravil Jakuba s Karolínu, které zachránila Opuncie, kdyby Agama svrhla svoji sestru Opuncii do propasti ba dokonce, kdyby Jakub nestihl probudit syna slunce Urobora ..... A vlastně... Co by se stalo, kdyby se čas vrátil do doby, kdy byl Jakub pouhým pasáčkem?
Miluji tuto trilogii a určitě se k ní brzy vrátím :)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2008 |  Firfix |
| 2022 |  Stará škola |
| 2012 | Úroboros |
| 2012 | Zlopoustevník Šáchor |
| 2020 | Vorkuta |
Tak třetí díl jsem nakonec přečetla docela rychle a přišel mi o něco lepší než druhý. Konec to vytáhnul i shodil zároveň. Vlastně vůbec nevíme, jak to s kým dopadlo. Byly tam i vtipné momenty. Našel se i nějaký ten dobře schovaný košilatý vtípek pro rodiče (je otázka, jestli je ještě pochopí i rodiče ročníky 90+). Jako třeba:
„Svolává vichřice a sněhové bouře! To bych se na to podíval, kdo z nás dvou bude lepší!" burácel Pán větru Bríza, jehož ramen se upejpavě přidržovala Cecílie; ona seděla jako dobře vychovaná sudička na Brízově vážce bokem – jen věnec z jeřabin ztratila někde nad horami.
Pro děti si tuto trilogii schovávat nebudu. Stejně jako Zlopoustevník Šáchor i Úroboros je na můj vkus přeplácaný. Děje se toho příliš najednou, příběh divoce skáče z jedné linky do druhé a všechno se řeší až moc rychle.