Hermafrodit
Jeffrey Eugenides
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14803/bmid_hermafrodit-bYy-14803.jpg
5
260
57
Na jaře roku 1974 začne studentku prestižní dívčí školy na detroitském předměstí Grosse Pointe neodolatelně přitahovat spolužačka. Calliope cítí, že její city jsou opětovány, nicméně o lesbický vztah nejde – Calliope Stephanidesová totiž záhy vycítí, že s ní něco není v pořádku, lépe řečeno že je jiná než ostatní dívky. Vlastně že vůbec není dívka. Vysvětlení její vzácné vývojové poruchy nutno hledat v minulosti, ve zmutovaném genu a též v tajemství, které až do své smrti s pocitem viny střeží Calliopini prarodiče. Příběh zmutovaného genu zavádí čtenáře do malé vesnice v době hroutící se Osmanské říše, řecko-turecké války, jsme svědky vypálení Smyrny, na lodi provázíme řecké emigranty do Ameriky, zažíváme dobu prohibice, velkou hospodářskou krizi, válku, poválečnou konjunkturu, rasové bouře šedesátých let a následně druhou emigraci rodiny Stephanidesových, tentokrát z centrálního Detroitu na poklidné předměstí. Callie je z části dívka, z části chlapec. Gen předávaný generacemi v ní ukončil svou cestu, její vlastní, neméně dobrodružná odysea má teprve začít.... celý text
Přidat komentář
Kniha má hodně stránek, ale kdyby jich bylo dvakrát tolik, stále bych četla.Zaujala mě námětem i zpracováním.
Je nepochybné, že kniha má svou hodnotu. Jen po dočtení nějak nevím, jakou prvořadě. Tematicky je to dílo opravdu výjimečné. Zpracováním rovněž. Knihu tak zaměřenou na detail, kde i autonehoda, trvající zlomky sekund, je rozepsána na několik stran, jsem snad ještě nečetla. Často jsem měla pocit, že se děj nikam neposouvá...a skoro jsem měla obavy, aby se hlavní hrdina stihl do konce díla vůbec narodit. Stihl to. Sice až za polovinou knihy, ale ano. Hermafrodita oceňuji čtyřmi hvězdičkami pro jeho výjimečnost. Navzdory tomu ale vím, že se k němu rozhodně už vracet nebudu.
Nádhera!!! Začátek náročný, nejprve jsem chtěla knihu odložit, ale jsem tak strašně ráda, že jsem to neudělala. Kniha mě úplně dostala, určitě si ji v budoucnu přečtu znovu.
I přes všechny opěvné ódy tu...já se tou knihou prostě neprokousala. Zkoušela jsem to dlouho, ale asi mě právě nyní neoslovilo téma. Kniha je bezesporu úžasně napsaná a třeba si i u mě najde časem své místo.
Navzdory poněkud bulvárnímu českému názvu přináší knížka příběh plný lásky v mnoha podobách, několika generacích a spoustě souvislostí... Jsme tvůrci svých životů a svého štěstí a ne že ne. :-) Doporučuji i těm, kteří si myslí, že Pulitzerova cena ukazuje na knihu patřící jen k povinné školní literatuře. :-)
Kdyby nebylo čtenářské výzvy, asi bych tuto knihu dlouho odkládala. Měla jsem ji v seznamu, že se ji chystám číst, ale pořád jsem se neměla k tomu, abych si ji půjčila. Odrazovala mě její tloušťka, říkala jsem si, o čem může psát na tolika stranách. Pak jsem se začetla a začalo mě to bavit. Nejsnadněji a nejrychleji jsem se přehoupla přes příběh Desdemony a Leftyho, ten mě zaujal nejvíce a pak o dětství Callie, nebo Cala? Každopádně jsem ráda, že jsem si opět něčím obohatila svůj slovník a také mám nad čím přemýšlet.
Pro mě toto rozhodně nebylo nějaké snadné čtení. Nemám příliš v oblibě rozsáhlé rodinné ságy, protože mi vě většině případů připadají příliš rozvleklé a ani toto pro mě nebyla úplně výjimka. Zpočátku jsem od knihy očekávala něco úplně jiného, takže jsem byla z knihy taková rozpačitá, postupně jsem ale čtení přišla na chuť. Kniha je velmi krásně napsaná a příběh je také velmi zajímavý a neotřelý, takže učitě můžu doporučit, i když za mě mohla být kniha kratší.
Pokud se stejně jako já bojíte knihy s názvem Hermafrodit, proto, že by byla vulgární a nemístná, tak Vás mohu ujistit, že Vám kniha nabízí krásný popis, skoro až ságu řecké rodiny. Příběh je psaný mile, s citem, s vtipem. Člověk má u čtení až pocit, že se to opravdu muselo stát. Nemůžu se ubránit tomu, že nejvíce mne zajímal a bavil příběh Desdemony a Leftyho. Po jeho skončení jsem se musela do dočtení přinutit. Každopádně děkuji Čtenářské výzvě, bez ní bych se Hermafroditovi určitě velkým obloukem vyhla.
Moc nemusím, tenhle typ vleklých a táhlých popisů krajiny a podobně, ale musím říct, že v Hermafroditovi mi nijak výrazně nevadily. Zajímavý pohled na několik generací, které mělo spád, takže jsem se od Desdemony a Leftyho postupně přes Miltona a Tessie propracovala ke Callie a Článku jedenáct, tak přirozeně, že mi kniha přišla jakoby byla napsána podle skutečné události. Příjemný styl vyprávění se mi zamlouval, tak určitě bude následovat i Smrt panen.
Tuto knihu jsem si namátkově vybrala skrzevá Výzvu roku 2017 (Pullitzerova cena) a nelitovala jsem. Skvělá kniha ! Na to kolik má stránek jsem ji měla přečtenou asi za 5 dní. Strhující příběh, nádherně vykreslené postavy, místy vtipné, jindy vážné. Jsem ráda, že jsem na ní narazila.
bezvadná kniha. moc dobře se mi četla. opravdu jsem se bavila při popisu života babičky a dědy ve staré vlasti i pak, kdy přijeli do Ameriky jako emigranti. vyloženě můj šálek kávy všem mohu naprosto doporučit
Mám úplně opačný názor než Sparkling (dodávám, že Hermafrodita jsem naopak četla jako první, Sebevraždy panen hned poté). Přijde mi, jakoby knihy ani nepsal tentýž autor. U Hermafrodita najdeme propracovanou psychologii postav, přehršel děje, vyprávění má spád. Sebevraždy panen mi plynuly poněkud bezcílně, co se odehrává v hlavách dívek, to čtenáři zůstávalo nepříjemně skryto a pointa vyšuměla do ztracena. Co se Hermafrodita týče, Jeffrey Eugenides se předvedl jako profesionální vypravěč. Dokáže čtenáře s naprostou lehkostí vést spletitým příběhem odlišných generací, historických období, národností a pohlaví. Přitom vše plyne naprosto přirozeně, s humorem a nadto místy čtenář narazí na pasáže, kdy si říká, že "hmatatelněji" by se to jednoduše vyjádřit nedalo. Jako například popis vlasů babičky Desdemony zamlada, jehož citaci prostě musím uvést: "Černé vlasy nosila svázané do copů sepnutých jehlicí pod šátkem. Ty copy nebyly jemné, jak je nosí malé dívky, ale těžké, ženské, vyzařovala z nich přirozená síla, asi jako z bobřího ocasu. V těch copech byla obsažena celá léta, roční období, změny počasí. A když si je před spaním rozvázala, spadly jí vlasy až k pasu."
Tak já nevím...
Chyba zřejmě byla číst jako první Sebevraždy panen, které jsou mi námětem i stylem psaní velice blízké, vybrat jako první sázku na jistotu. V doslovu knihy Hermafrodit se píše, že autorova druhá kniha bývá nejhorší, ale že u Hermafrodita tomu tak není. No, Hra o manželství mě teprv čeká, ale musím říct, že Hermafrodit mě opravdu nijak nenadchl. Jistě, některé pasáže si zachovávají jemný a přesto působivý styl psaní, který mě uchvátil u knihy Sebevraždy panen... Jenže knize něco chybí. Možná je to tím, že je moc dlouhá, a proto často sklouzává k (pro mě) příliš plytkým řečem. Já osobně miluju knihy, nad kterými se člověk často musí pozastavit a zamyslet se nad tím, co se právě přelilo ze stránek knihy do jeho mysli. Nebo je to snad tím, že příběh je pro mě příliš ,vycucaný z prstu´-některé zápletky (už ta hlavní, že) působí velice nevěrohodně, což by se dalo odpustit, pokud by se tak nedělo v každé kapitole. Incestní svazky, lidé mizející a vracející se v nejneočekávanějších chvílích, noční kluby plné genetických odchylek, automobilové honičky s tragickými konci... Knize chybí ona tajemnost Sebevražd panen, detaily skryté mezi řádky, možnost objevovat nové a nové významy slov a odstavců, která žijí vlastním životem.
Doufám, že mě Hra o manželství nadchne víc. A pokud ne, Eugenides pro mě i tak zůstane milovaným autorem už jen za to, že dal světu Sebevraždy panen.
„Dánská dívka“ trochu jinak… Musím říct, že tady jsem jako čtenář procházela určitým vývojem. Poté, co jsem se prokousala k 170sáté stránce …, přes vypálení Bursy, řeckou mytologii, migraci řeckého obyvatelstva do Ameriky, rozkvět průmyslu, rasové nepokoje 1967 …, okupaci Kypru Tureckem.. ( mám historii ráda, jen mi to přišlo občas příliš zeširoka podáno) , začala mít knížka větší spád, podařilo se mi začíst a příběh mě víc a víc bavil. Velkou zásluhu má určitě i zdařilý překlad. Přesto, že knížka se místy líně vleče a čtení mi šlo někdy trochu ztuha, je příběh zajímavý a sem tam i poměrně humorný.
Knížka, která vtáhne do děje a člověk se sžije s hlavní postavou. Mám ráda tlustý knížky u kterých se i přes dlouhé čtení nenudíte a pořád je co číst.
Je neuvěřitelné, jak vyprávění, které zahrnuje tolik událostí, postav a odborných lékařských termínů může být tak intimní a niterné. A je neuvěřitelné, jak vyprávění, které obsahuje tolik tajemství, strachu a předsudků může být tak dojemné a jímavé. Eugenides tedy opět nezklamal a po dvou krutých sondách do americké společnosti se mu podařil epos jak od Homéra. Musím ocenit, jak krásně se knížka četla, i když autor šetřil s přímou řečí. Příběh nebyl tak pronikavý jak u Sebevražd panen, ale i přesto se zapíše hluboko do čtenářovy mysli a (říkám to nerada, zvlášť když Eugenides nepoužíval žádná klišé ani vyděračské emoce) srdce. Jo a pokud můžu doporučit, v angličtině má Hermafrodit tak nějak větší váhu..:)
Štítky knihy
homosexualita americká literatura transsexualita, změna pohlaví Pulitzerova cena intersexualita (hermafroditismus) LGBT, queer, LGBT+ hysterický realismus
Autorovy další knížky
| 2009 |  Hermafrodit |
| 2013 |  Sebevraždy panen |
| 2012 | Hra o manželství |
| 2018 | Z první ruky |
Popravdě není to můj šálek kávy. Nebýt Čtenářské výzvy, tak po knize vůbec nesáhnu. Čtení zajímavé, ale dle mého názoru jde autor zbytečně moc do minulosti, kde se zbytečně rozepisuje do detailů.