Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá

(SPOILER) Od první kapitoly, kde se setkáme s hlavním triem, to prostě nebyli Harry, Ron a Hermiona, jak je známe. Z mojí nejdražší Hermi (to vymyslel Dráp, ne já) po zbytek knihy povětšinou stala nepříjemná, nudná, dramatická žena. Ron byl za každou cenu popisovaný jako ťulpas, poznámky jako: "Víš, strejda Ron to celkem dobře skrývá, ale začíná mu růst pěkný panděro," nebo "Rebelský vzhled se mu dařil o poznání hůř než Hermioně" mě neskutečně dožíraly. Choval se jako hloupý, trochu srandovní mimoň (jo, jinym slovem to vážně popsat nejde) a spíš než toho energického, vtipného a dobrosrdečného Rona, jak ho všichni známe, se proměnil v takovýho toho tlustýho strejdu, kterej trikama baví malý děcka. A Harry? Pomoc, Harry! To i ten Ron je lepší. Vlastně Harry je takový jeho opak, neustále zachmuřený, dramatický, přecitlivělý malý Brumbál. Ty jeho proslovy a promluvy mě šíleně iritovaly, stal se z něj nějaký přechytřelý hrdina, který teď s Hermionou zřejmě řídí celé ministerstvo. Ten Harry z knížek a filmů je úplně jiný. Vždycky jsem si představovala, jak, až se stane otcem a bude mít opravdovou rodinu, po čemž vždycky toužil, z něj bude takový ten zábavný, milý, milující táta. Asi ne. A prosím, až budete psát knihu a budete vymýšlet přezdívku pro hlavní postavu, nedělejte to jako v Prokletém dítěti. Protože ať už to v originále znělo jakkoli, ALBÍ je jedno z nejhorších slov, co jsem kdy slyšela.
Pokud jste čekali, že tím to končí, tak jste se mýlili.
To s tou paní s jídelním vozíčkem v bradavickém expresu? Říkejte si, co chcete, ale v tomhle já vážně JK nevidím. Ale zrovna tohle mě celkem vytočilo, protože ať si autoři vytvoří vlastní záporáky, když chtějí psát rádoby pokračování HP. (A chudák ta babička co rozvážela dýňový koláčky. Taková milá bábinka a tohle z ní udělali.) Vztah mezi Albusem a Scorpiusem byla taky s prominutím hovadina, protože z vlastních zkušeností - ne, takhle vážně přátelství mezi čtrnáctiletými chlapci nevypadá, jakkoli dojemně a hezky to zní.
A ještě dvě věci: Snape a Harryho hádka s Brumbálem.
Takže. Téma Severus Snape je pro mě citlivou záležitostí, ať už je zmíněný v jakémkoli kontextu. Nikdy jsem si nedokázala vyjasnit svůj názor na něj, okolnosti jsou hrozně protichůdné a já prostě nedokážu říct, jaký k němu mám vztah. Na jednu stranu ho lituju a na druhou nenávidím. Ale jednu věc vím jistě. Snape je výjimečná postava, určitě jedna z těch, co mě kdy nejvíc zasáhly. (Nechci tím říct, že ostatní postavy i z jiných knih jsou oproti němu nezajímavé, jen jeho postava má neuvěřitelnou hloubku a to, jak je napsaná, obdivuju. JK je talent prostě.) A je to postava, se kterou se nezahrává. Severus Snape zemřel. Nebyl žádný důvod ho vrátit do další knihy, i kdyby jen v alternativní minulosti. Navíc to, jak byl tady vykreslený, absolutně neodpovídalo jeho povaze z originálních knih. Snape se vždycky snažil své city skrývat, od Lilyiny smrti se nikdy nikomu neotevřel (možná Brumbálovi trochu) a tady je najednou dojatý a všechno.
A poslední kapka pro mě byla hádka Harryho Pottera a Albuse Brumbála. Harry, který nejmocnějšího kouzelníka všech dob vždycky bezmezně obdivoval, by si v první řadě nikdy nedovolil ho z něčeho obviňovat a hádat se s ním. Jenom proto, že teď už je dospělý a je z něj významný člověk a Brumbál už je vlastně mrtvý, si konečně dovolí si na něm vylít zlost. Vylít si zlost na obraze. Pravda, ta obvinění jsou v podstatě pádná. Harry má právo cítit se dotčeně. Strávil dětství s rodinou sestry své matky, která ho nenáviděla. Ale nebyl Harry v knihách výrazný svou důvěřivostí k lidem, obdivem, kterým zahrnoval Brumbála. I když mu lidé kolem říkali, že ředitel všechno hodil na něj, že o něm nic nevěděl, že ho zraňoval, že Harrymu ani nepomohl... Harry stejně Brumbálovi věřil, i kdyby to cítil, nikdy by ho nenazval "špatným otcem", jak to v PD udělá. Nechal by si to sám pro sebe, protože choval k Brumbálovi příliš velkou úctu a obdiv.

(SPOILER) Takže. Můžu říct s naprostou jistotou, že HP a Prokleté dítě je jediná přečtená kniha, kterou jsem neohodnotila hvězdičkami. Je to proto, že z ní mám tak rozdílný pocity.
Na jednu stranu, Harry Potter (!!!), tak důležitá věc v mém životě, Hermiona, Ron, prostě mý dětský kamarádi, samozřejmě, že jsem to milovala! Na druhou stranu, ovšem, mám hodně co říct.
(Rada pro fanoušky HP, kteří se chystají číst: Prostě si knihu užijte jako zábavný příběh, nic důležitého, a jestli nechcete zažít stejné rozčarování jako já, udělejte jednoduchou věc. Nepovažujte to za pokračování HP, ale spíš jako alternativní budoucnost postav nebo nejlépe úplně nesouvisející příběh. Dál nečtěte!!)

06.08.2023

Průměrné, zbytečné. S kouzlem původních knih už nemá nic společného. Nevidím důvod proč to číst znovu. Pouze ždímání značky......

29.07.2023

Jako velký fanoušek světa Harryho Pottera musím říct, že návrat do jejich světa mě opět uchvátil. Kniha se čte sama hlavně díky formě scénáře. Nezbývá než poděkovat J. K. Rowling, že nás opět nechala nahlédnout do světa kouzelníků.
Rozhodně doporučuji přečíst tuto nádhernou knihu všem fanouškům, kouzelníkům, motákům i mudlům.

(SPOILER) V momentě kdy jsem zjistila, že LV a BL mají dítě jsem přestala číst. Opravdu, nepovedený fanfiction.

24.07.2023

Přes veškerou kritiku zde musím říct... Mě se kniha líbila. Je důležité si uvědomit, že se jedná o divadelní scénář a tomu odpovídá styl knihy. A když se s tím smíříte, tak si uvědomíte, jak hrozně rádi opět vstupujete do kouzelného světa, potkáváte staré známé a sledujete jejich vývoj.

Mě osobně hrozně potěšilo, kam se posunula postava Draca Malfoye a také jsem si užil, když se alespoň na moment objevil opět Severus (asi jsem byl fanoušek záporáků...). Závěr byl malinko kýčovitý a mohl být dramatičtější, ale Harrymu prostě i po letech člověk odpustí lecco :).

23.06.2023

Paráda. A to jak v roce 2016, kdy pro mě kniha znamenala nečekaný a velmi příjemný návrat do světa Harryho Pottera, tak v roce 2020, kdy jsem si ji jako jednohubku přidal po znovupřečtení základní série. Kdysi pro mě byly první stránky nutným zlem, všechna ta nová jména, úplně jiné tempo a styl, ale jak se člověk zakousne, už ho to nepustí. Zároveň musím uznat, že jako osmý díl čtený bezprostředně po sedmém to funguje ještě lépe. Nová dobrodružství, přímé odkazy a návaznosti na knihy dřívější, příjemně překvapivé zvraty, vše hezky svižné (miluju vynechávání nepodstatného, zde tedy střídání roků) a zároveň plné dramat a emocí, jak je na to správné divadlo potřeba.

Ano, některé věci jsou podivné a chápu ty, kteří tvrdí, že si knížka doopravdy těch pět hvězd nezaslouží, já jsem ale nadmíru spokojen. V roce 2016 jsem se na nového Harryho Pottera těšil, byl jsem připraven na něco slabšího - jde vlastně jen o scénář - ale tempo mi učarovalo. O tři roky později jsem byl znovu učarován a ještě o to víc potěšen, že tomu tento styl opravdu může slušet.

...a stejně jako před třemi roky jsem stále opravdu zvědavý na to, jak Prokleté dítě vypadá na jevišti. U nás se asi nikdy hrát nebude, ale třeba jednou vyjde návštěva v Londýně, nebo se záznam dostane do televize. Už jen ta magie, střídání scén a času. Musí to být nezapomenutelný zážitek.

04.06.2023

Sérii o Harrym Potterovi jsem objevila až ve svém dospělém věku a naprosto mě nadchla. Proto jsem si nemohla nechat ujít pokračování. Vůbec mi nevadilo, že je kniha psaná jako scénář, pár divadelních her jsem již přečetla. Scénář sice nedosahuje kvalit původních knih, ale umožnil mi alespoň částečný návrat do světa čarodějů. Myslím, že představení muselo být hezké. Bavilo mě to.

07.05.2023

Jak mě nadchla velgá sága HP pro svou vtipnost, napínavost a mnoho dalšího, byl jsem z této divadelní hry zklamán. Mně osobně příběh připadá nijaký a zbytečný.

30.04.2023

Bylo to jako vrátit se do Bradavic. Svižný děj, dobře se to četlo (co asi čekat jiného od scénáře), zápletka dost zamotaná, ale to mě bavilo.

27.04.2023

Kniha jejíž kvalita se velmi blíží původní předloze od paní Rowlingové. Je to kvalitně napsáno se zajímavými zápletkami a funguje i nostalgie po čtení původních knih. Samozřejmě se to nemůže rovnat příběhům o Harrym, Ronovi a Hermioně ani se o to nesnaží, je to přece jen scénář. Každopádně jsem se do úžasného světa kouzel díky této knize rád vrátil. Určitě více, než knihám typu Bajky Barda Beedleho, Fantastických zvířat apod.

25.04.2023

Ať si kdo chce co chce říká, ať si mamka slzy utírá...je to pořád příběh Harryho Pottera, Bradavické školy, světa plného magie a zázraků, kterému zůstanu do smrti věrná.

19.03.2023

Příběh bez duše, svět Harryho Pottera jak koupený z Wishe.
Zklamání...

Za svůj život jsem přečetl mnohé. Četl jsem fantasy a četl jsem sci-fy, četl jsem historické romány i literaturu faktu, četl jsem braky a veledíla, četl jsem detektivky, četl jsem klasiku, četl jsem rudou knihovnu, četl jsem knihy dětské, young adult i plně dospělácké knihy, četl jsem fanfikce, četl jsem amatérské překlady, amatérské překlady fanfikcí i anglické knihy se slovníkem při ruce, dokonce jsem přečetl dvě encyklopedie, nikdy jsem ale nečetl nic, co by mě tak dokonale zhnusilo, jako tahle bezatmosférická, téměř nečitelná slátanina bez jakékoli vnitřní logiky, se zprasenými postavami, s nanic příběhem...

Vyhněte se jí.

09.03.2023

Skvela

26.02.2023

Veškerý fanfic, co jsem kdy četla, bylo lepší než tahle splácanina. Nemůžu uvěřit, že J.K. na něco takovýho nechala napsat svoje jméno.

21.02.2023

Vím, že Prokleté dítě není u fanoušků ságy moc oblíbené...já mám ale tento díl ráda, jako každý jiný. Příběh má zajímavou myšlenku, kam by se mohla budoucnost Harryho a ostatních odvíjet dál.

Odporna nechutnost, hodlam predstirat, ze nikdy nevznikla! Trestuhodne.

15.02.2023

Keď som ju čítala prvýkrát, prišlo mi to ako zle napísaná fanfikcia. Ako keby niekto dal dokopy to najhoršie z fanfikcií, čo sa dalo nájsť. S odstupom času sa na to pozerám trochu inak, ale stále si stojím za tým, že je to blbosť a rozhodne to nepovažujem za kánon. (Pre mňa HP séria končí 7. dielom.) Veľa udalostí odporuje kánonu, resp. nasilu vypĺňajú "hluché miesta" v deji, cestovanie v čase je úplne pritiahnuté za vlasy a niektoré postavy sa odrazu správali úplne inak, prosto mi to prišlo dosť mimo kánonu...