Hanin kufřík

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Příběh sourozenců Hanky a Jiřího Bradyových, kteří se po deportaci rodičů rázem octli sami v Novém Městě na Moravě. Ovšem po několika měsících i je - desetileté židovské děti odvezli do terezínského ghetta. Jiří nakonec díky mnoha šťastným náhodám válku přežil, v osmačtyřicátém před komunisty utekl do Kanady, kde se postupem času vypracoval na respektovaného podnikatele. O své milované sestře ale nedokázal vypátrat žádné zprávy. Až desítky let po válce ho našla Tuniko Išioka, zakladatelka tokijského centra pro zkoumání holocaustu, které nedal spát tajemný kufr s jménem Hanna. Ta po mnoha letech pátrání našla Jiřího a zrekonstruovala i osud jeho malé sestry....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/19_/191988/hanin-kufrik-191988.jpg 4.5332
Žánr
Literatura naučná, Biografie a memoáry, Pro děti a mládež
Vydáno · Portál
Orig. název

Hana’s Suitcase · 2001

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (90)

Kniha Hanin kufřík

Přidat komentář
kob
17. září

Knížku mi přinesla moje dcera a zapomněla mě upozornit, že u ní budu plakat. Tak jsem si ji vzala do MHD...

HockeyGirl
18. srpna

Hanin kufřík je příběh o Haně Brady, která žila se svou rodinou v Novém Městě na Moravě. Jenže během 2. světové války rodina začala pociťovat válku tím, že museli nosit Davidovu hvězdu. Byli Židé a proto měli různá omezení. Hana a její o tři roky starší bratr Jiří nesnášeli tato omezení. Jako první odvezli do ženského koncentračního tábora Haninu maminku. Po nějaké době odvezli i otce, takže děti zůstaly samy. Jiří se o Hanu staral, protože byl starší, ale oběma chyběli rodiče a stýskalo se jim jak po nich, tak po zábavě venku a po kamarádech. Po nějaké době odvezli i Jiřího a Hana se dostala do Terezína. Když zjistila, že je tam i bratr, scházela se s ním co nejvíc to šlo. Hana byla nakonec poslána do Osvětimi, kde byla hned poslaná do plynové komory. Bylo jí 13 let, když zemřela.
O příběhu Hany se zajímala ředitelka v Tokiu, která měla centrum o holokaustu a chtěla tak učit dětem v Tokiu o hrůzách z války. Dostal se k ní Hanin kufřík a chtěla o Haně zjistit co nejvíce. Psala do všech možných míst, kde by o Haně mohli něco vědět a z Osvětimi jí přišlo pár věcí, které Hana vlastnila. Ředitelka zjistila, že Hanin bratr Jiří přežil a nyní žije v Torontu. Napsala mu o Haně, o kufříku a že by byla moc ráda, aby jí Jiří poslal nějaké fotky Hany. Jiří její žádosti vyhověl a také osobně přiletěl do Tokia.

agatha2
09. srpna

Příběh dívky Hany, které nikdy nebylo umožněno dospět. Příběh jejího staršího bratra Jiřího, který ji nedokázal ochránit. Příběh Japonky Fumiko, která jednoho dne spletla tyto dva příběhy opět dohromady. Již několik let jezdíváme na dovolenou na Vysočinu poblíž Nového města na Moravě. Zde tento příběh započal. Jejich rodný dům dosud stojí na náměstí. Pokaždé se u něj zastavíme a vzpomeneme. Knihu doporučuji hlavně dětem, které se začnou zajímat o holocaust, pro ně je i primárně určena. Je to velmi jemná kniha, která jim pomůže začít se orientovat v jedné z nejtemnějších kapitol našich dějin.

Lizard
07. srpna

Stručný příběh děvčátka, které pocházelo z Nového Města na Moravě, zemřelo v plynové komoře a zbylo po něm po válce jen pár věcí.... kufřík, obrázky, fotografie....
Kniha je čtivá, velmi stručná, příběh není tolik drastický.... myslím, že přesně tímto splňuje svůj účel - zpracování tématu holocaustu pro děti, které takto mohou lépe pochopit minulost než-li pouhou četbou informací v učebnici.
Je obdivuhodné, jak celá kniha vznikla, co stojí za tímto příběhem a jak se jej podařilo dát dohromady. Je podle mě jen škoda, že je kniha vzhledem ke svému účelu pojata velmi stručně, nejde více do hloubky a tak nějak končí vlastně “pozitivně”. Podle mě jsou ke čtení lépe zformulované příběhy s touto tématikou, ale i tak jsem ráda za jeho přečtení.

Damato
22. června

Příběhy dívek, které se nevrátily je mnoho, každý je jiný, jen závěr je tak moc krutě stejný. Knihu jsem četla již před pár lety, nedávno, při informaci, že zemřel Hanin bratr jsem se ke knize vrátila a znovu žasla nad cestou kufříku a nad tím, jak se japonské žákyně dostaly k majitelce- potažmo k jejímu bratrovi. Nacisté měli perfektně vedené kartotéky, proč na tohle přišly japonské studentky, když v Osvětimi jsou plné sály těchto kufříků- honilo se mi hlavou. Možná ale dobře. Jen ať ty sály jsou plné kufříků, nedopsaných příběhů, botiček dětí, které nedošly k cíli zvaném smrt až v ten čas, kdy měly dojít. Jen ať nad námi ty sály dále stojí. Ať stojí -jako memento doby, kdy ne každý člověk mohl žít jako člověk, ne každý člověk se jako člověk choval . Ač jsem v Osvětimi chvilku nadávala na to, jak z tohoto pietního místa poláci udělali místo, kde se dá zpeněžit smutek,( ne za vstup, ale za okolní restaurace a kiosky s nevkusnými památkami) přeci jen mi po prohlídce mráz přecházel a na rampě došla řeč. A to jsem se tam jen jela podívat, v teplý podzimní den a vyhřátým autobusem s plným žaludkem a s kávou v ruce, s otázkami a s hlavou na bezpečném rameni partnera jsem jela domů...nikdo na mě nepouštěl psy,nikdo na mě neřval, jen jsem myslela na tisíce lidí, kteří cestou do sprch- do plynu- viděli zapadat slunce, přesně v těch místech, kde jsem ho v teplý listopadový den viděla zapadat i já. Na rozdíl od nich, já viděla druhý den i východ a jsem za to životu moc a moc vděčná......

Ainyska
10. června

Popravdě řečeno očekávala jsem od knihy víc. Co se týče zpracování knihy, vadily mi jisté nesrovnalosti. Například: v Československu se ve 20. století na Nový rok opravdu krocan a nádivka nejedli (pokud ano, prosím o odkaz na příslušnou literaturu), dále mi vadily chyby v i/y (v knihách je to kapku ostuda), v knize se píše, že Hana a její rodina jezdila na výlety autem, ale na místo, odkud probíhala deportace, jeli koňským povozem, dále v knize autorka jednou používá sestřenice, podruhé sestra, přitom se o rodinného příslušníka nejedná.

Co se týče příběhu, je to rekonstrukce života Hany, ale podaná jako pohádka pro děti (respektive jako by to psalo dítě). Z knihy to přímo čiší. Příběh krásný a obdivuji vedoucí centra za její vůli dotáhnout vyšetřování do konce. Ovšem ze stylu, jakým je kniha podaná čtenářům a to i těm dětským, jsem velmi zklamaná. Za příběh 5*, za zpracování 1,5*.

Mateo67
08. června

Současnost a minulost. Tři životní osudy. Tři světadíly. A spojnicí je malý dětský kufřík. Je úžasné, že o osudu malé české Židovky Hany se dozvídáme díky nekonečné vytrvalosti jedné japonské historičky. Téměř detektivní příběh odkrývá sice velkou ztrátu a je jedním z mnoha důkazů pošlapání největšího práva člověka, a to práva na život, ale končí nadějí, že zlo není neporazitelné a závisí na každém jednom z nás, jak velikou moc mu umožníme. Rozhodně si přečtěte. Tolik lásky, síly a nadéje na tak malém prostoru!

Maevie
03. června

Skrovná knížečka, která vyvolá hodně pocitů. Otevřeně nečelíme hrůzám holocaustu, protižidovská opatření jsou popisována tak, jak je muselo vidět každé dítě - jako něco nepochopitelného a nespravedlivého. Možná proto se příběh malé dívky, která nakonec přichází úplně o všechno, dotkne srdce každého čtenáře. Druhá dějová linka ze současnosti by měla především upozornit, jak důležité je nezapomínat a neustále učit nové generace, aby se historie nikdy neopakovala.