Hana Benešová

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Podtitul: Neobyčejný příběh manželky druhého československého prezidenta (1885 - 1974). První knižní životopis Hany Benešové popisuje příběh ženy, která je dodnes považována za nedostižný vzor "první dámy". Autor zpracoval velké množství doposud neznámých nebo nevyužitých dokumentů z dvou desítek archivů a mluvil s lidmi, kteří měli k Haně Benešové blízko. Výsledkem je velmi čtivý portrét manželky druhého československého prezidenta, který přináší zcela nová fakta a souvislosti a také vyvrací doposud tradované omyly. Předností knihy je velké množství fotografií z veřejných i soukromých zdrojů, z nichž velká část nebyla nikdy publikována....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/230248/hana-benesova-JFx-230248.jpg 4.446
Nahrávám...

Komentáře (16)

Kniha Hana Benešová

Katka2382
19.05.2020

Moc pěkná a obsáhlá kniha v velkým množství fotografií. Paní Benešová byla noblesní dáma až do konce svého života. Překvapilo mě o kolik moc let svého milovaného manžela přežila.

ddkk
28.10.2019

Hana Benešová byla a pro mnohé dodnes je ikonou. A úkolem ikony je být dokonalá a nedotknutelná. Kniha Petra Zídka popisuje životní dráhu ženy, která v jeho podání působí až nežensky dokonale. Dokonale věrná a oddaná svému "Edkovi", dokonale přizpůsobivá v každé situaci, dokonalá dáma, žena, dokonale konající dobrodiní...kde se ale skrývá ta skutečná Anna Vlčková, resp. Hana Benešová? To jsem se z knihy nedověděla a přesto jsem přesvědčená, že to musela být trochu jiná žena než "pouhá" perfektní souputnice velkého Beneše.

Z dnešního pohledu a dobových fotografií se Hana Benešová nejeví jako oslnivá krasavice. Skoro celý život bojovala s nadváhou, avšak pro leckteré muže měla zřejmě přitažlivost laskavé mámy. Musela mít přirozený intelekt, mimořádně velké společenské ambice, vrozený šarm a obrovské charizma. Dokázala se přizpůsobit každé situaci, naučila se dobře francouzsky i anglicky a byla schopná s kýmkoli společensky konverzovat. O její zálibě v módním oblékání, se toho napsalo hodně. Jen pro zajímavost snad jen jedna historka - Zídek se jen mimochodem - a s pochopením - zmiňuje o jedné společenské události v Sezimově Ústí, kdy Hana dokázala během jednoho odpoledne třikrát vyměnit svou garderobu...

Z knihy Petra Zídka se toho ale o mnoho víc nedovíte. Jen náznakem píše o některých zvláštních situacích, kdy se například Hana raději věnovala svým společenským povinnostem i ve chvíli, kdy jí umírala matka nebo kdy Benešovi při svém útěku před Hitlerem do Anglie nevzali sebou do bezpečí tolik milovaného malého synovce Jiřího Vlčka, byť museli vědět že mu hrozí velké nebezpečí....

Úplnou novinkou pro mne byl popis situace, v níž se Hana ocitla v poúnorovém Československu po Benešově smrti. Její hmotné zabezpečení, kterého se jí od Gottwaldovy vlády dostalo, je překvapivé a pro nás, kdo jsme tato léta zažili, neuvěřitelné (služebnictvo, mimořádně vysoká apanáž, vila, obří byt,..). Ovšem i pochopitelné, vdova po jednom ze zakladatelů první republiky, se opět stala ikonou, na kterou nebylo i z tehdejších politických důvodů radno sahat.

Zídek píše, že měl možnost se s Hanou Benešovou na sklonku jejího života setkávat. A tak mi nezbývá než se domnívat, že i on dokonale podlehl jejímu osobnímu kouzlu a možná i jisté manipulativnosti...

Oceňuji však velké množství dobových fotografií, kterými knihu vybavil i rejstřík a řadu vysvětlivek. Dávám proto za tři, ale k porozumění a pochopení skutečné Hany Benešové doporučuji jiné knihy.


eva5397
22.08.2019

Moc zajímavá a dobře napsaná kniha. Myslím že i čtenářům kteří se tak moc historií nezabývají, má rozhodně co říct o našich dějinách.

klimbim343
12.08.2019

Podle Zítka Vlčková neměla do svých 25 let vztah s žádným mužem a byla pannou. Ale historik Jan Berwid-Buquoy uvádí, že první opravdový sexuální poměr prožívá jako školačka s manželem své učitelky, historikem, universitním profesorem Václavem Novotným. Tento styk však pro ní měl celoživotní nedozírné následky. V roce 1889 se s panem profesorem dostává do jiného stavu. Je jí teprve 14 let. Má strach a svěřuje se své tetě, nevlastní sestře svého otce, Evě Šulcové. Ta zařídí potrat. Zákrok je proveden neodborně, Anna se stane neplodnou a zůstává u nevlastní tety Šulcové, která si jí adoptuje – tolik Berwid-Buquoy. Další známost měla mít Vlčková v Paříži s českým stomatologem Rudolfem Maxou, což se do Zítkova příběhu o nadmíru počestné Vlčkové – Benešové také nehodí a navíc, podle Maxova svědectví, pracovala v nějakém pařížském baru a následně byla, zřejmě s nějakou pohlavní chorobou hospitalizována, což vztah s Maxou ukončilo.
Krásnopisec české historie Zídek „krmí“, bez ohledu svou pověst. Mnohé, co píše se nestalo, stát nemohlo nebo se stalo jinak.
Podle Beneše v Londýně roku 1940, jak to sdělil svému životopisci E. B. Hitchcockovi - „Beneš přijel z Kožlan do Paříže v srpnu 1905. Měl prostředky na cestu a 30 Franků na počáteční výdaje“.
Historik Klimek: - „Ubytoval se v jedné místnosti bývalého kláštera a živil se chlebem s marmeládou“.
Podle Zítka, byly dívky Benešem „okouzleny“. Beneš v Paříži plné lesku a elegance, vypadal v omšelém ustrojení na první pohled hůře, než mnohý tamní bezdomovec. Se svou zakrslou postavou, prořídlými vlasy, nazrzlým knírem a huhlavým hlasem mohl vzbuzovat snad soucit. V očích dívek to byl ubožák, nebyl to prototyp muže, o kterém by snily nebo je „okouzlil“, ale světe div se, podle Zítka oni prý vytvořily s Benešem „čtyřlístek“ a „Od této chvíle chodil tento čtyřlístek společně, pořádal výlety do okolí Paříže, vycházky do galerií, navštěvoval divadla“. Zídek nepíše, kdo zcela nesolventnímu Benešovi platil vstupné do divadel a galerií, cestovné na výlety, jestli s sebou nosil svůj chléb s marmeládou nebo mu Oličová oběd zaplatila.
Na okraj: Z. píše o sestřenici Oličové – „Šmolíkové“, ale ta se jmenovala Smolíková, měla vážnou známost se Švihovským a ta snad jezdila s Benešem na výlety a chodila do divadel, nebo šla raději se Švihovským do kavárny a restaurace.

Jana283
31.07.2019

Osud charizmatické ženy zcela podřízený necharizmatickému muži....

Lenka4
15.04.2019

Osud Haně Benešové nachystal život plný zvratů a náročných situací. Naštěstí měla velkou oporu v přátelích, především v Oličových. Její příběh se velmi dobře čte a pěkně ho ilustrují vybrané fotografie.

klimbim343
11.08.2019

Mnohé, co tento autor ve své knize napsal, je v rozporu s výpovědí samotného Beneše, tak jak to v Londýně roku 1940 sdělil svému životopisci E. B. Hitchcockovi (dále zkratka Beneš/Hitchcock – B/H.) vydané v Praze roku 1947 pod názvem „Zasvětil jsem život míru“. I dobová svědectví nejsou v souladu s tím, co píše Zídek a jemu podobní „výtvarníci“ českých dějin. O intimním životě Vlčkové - Benešové se Zídek nezmiňuje, pouze píše, „že přesto, že se léčila, nemohla mít děti“, z čehož lze usoudit, že pohlavní orgán této jinak zdravé ženy utrpěl nějakou újmu a podle Zítka tahle pěkná, urostlá vesnická holka, později vyspělá žena nikdy neměla žádný vztah s nějakým mužem a podle toho, šla ve svých 25 letech do manželství s Benešem jako panna. Jedno důvěryhodné svědectví je však o tom, že Vlčková měla v Paříži, předtím než tam údajně poznala Beneše (za 1. rep. se ve školách učilo, že se seznámili ve Švýcarsku), známost s českým stomatologem MUDr. Rudolfem Maxou, což se do Zítkova příběhu o nadmíru počestné Anně Vlčkové nehodilo. Při odchodu tehdejší „první dámy“ do exilu roku 1938 ji český tisk hodnotil jako "poživačnou blondýnu“, která měla "chorobnou zálibu v diamantech, kožiších, maršálovi Vorošilovovi a nedemokratickém chování". Sestřenice Oličové „Šmolíková" Se jmenovala Smolíková.

ArwenAragorn
07.07.2019

Jedná se o vůbec první rozsáhlejší životopis Hany Benešové. Autor zpracoval velké množství dosud neznámých nebo nevyužitých dokumentů a mluvil s lidmi, kteří měli k Haně Benešové blízko. Kniha tak přináší i zcela nová fakta a souvislosti a vyvrací dosud tradované omyly. Je také doplněna velkým množstvím fotografií z veřejných a soukromých archivů.

"Tichá, jemná a krásná; trpělivá a skromná; krajně sebezapíravá, vedle muže tak přetíženého prací, jako vždy byl ministr Beneš. Dokonalá dáma ve smyslu osobní kultury a obětavé služby rodinné i společenské."
Karel Čapek, 1936

Mně se kniha moc líbila a doporučuji ji.

1