Hamburská dramaturgie

Četla jsem osmnáctiletá, především ze zvědavosti: jelikož ji napsal můj milý Lessing a jelikož jsem o ní dlouho slýchala. Bohužel na mě byla Dramaturgie příliš složitá. Potřebovala bych nesrovnatelně větší zkušenosti s divadlem a znalost starších her, z nichž mnohé od Lessingovy doby upadly v zapomenutí, abych si ji mohla vychutnat. (Autor totiž ani nenaznačuje obsah kusů, o nichž referuje.) Mea culpa.
Přesto knížka obsahuje duchaplné, vtipné a dobově charakteristické úvahy, jež mě dokázaly zaujmout. Jako kritik nebyl Lessing nikdy nespravedlivý, to spíš hodný a starostlivý, otecký k našemu německému divadlu.

* "... Ale u nás? Máme je (= jídlo), a tím je to odbyto. Naši velcí se učí přežvykovat především a šťáva z francouzského románu je ovšem chutnější a stravitelnější. Zostří-li se jejich chrup a zesílí-li jim mozek a naučí-li se zatím německy, přečtou si snad jednou i -- Agathona." (recenzovaná hra)
* "Cožpak si někdo dovede představit, že by Němec zatím myslil, že by sám v sobě našel odvahu zapochybovat o výtečnosti nějakého Francouze?" (ironicky)
*"Ten dobromyslný nápad, opatřit Němcům národní divadlo, zatímco my Němci ještě žádným národem nejsme! Nemluvím o politickém zřízení, nýbrž jen o mravním charakteru. Mělo by se skoro říci, že záleží v tom, že nechceme mít žádný vlastní charakter. Jsme ještě stálými zapřisáhlými napodobiteli všeho cizího, a zvlášť jsme ještě stále nejoddanějšími obdivovateli nikdy dost neobdivovaných Francouzů. Vše, co k nám přichází z druhého břehu Rýna, je krásné, rozkošné, nejmilejší, božské; raději zapřeme zrak a sluch, než abychom na to měli pohlížet jinak; raději přijímáme neotesanost za nenucenost, drzost za grácii, grimasu za výraz, cinkot rýmů za poesii, skučení za hudbu, než abychom zapochybovali v nejmenším o převaze ve všem, co je dobré a krásné a vznešené a slušné, která uchránila tento obdivuhodný národ, tento první národ světa, jak se často sám velmi skromně nazývá, před spravedlivým osudem."