Guy Mannering

včera

Duši povznášející román! Tak jako to vpravdě platí o většině Scottových děl. Ačkoliv je Waverley autorovým prvním románem a dodnes slavnějším, troufám si tvrdit, že Guy Mannering svého předchůdce v mnohém převyšuje a je neprávem opomíjeným, neřku-li zapomenutým, příběhem. Alespoň v mém pohledu, protože povídkou (tak krásně o svém díle Scott hovoří v překladu z roku 1929 - jako o pouhé povídce) vyprávějící události okolo Ellangowanského zámku jsem se nechal skutečně strhnout. 600 stran za 24 hodin četby mohlo by být podporujícím důkazem. K tomu, abych byl naprosto uchvácen, přispělo nespočet aspektů Walterova mistrovství, z nichž některé se pokusím nadále zmínit.

Na předním místě jednoznačně stojí popis skotského prostředí se všemi hvozdy, horami, údolími, nebezpečnými lesy, ještě hrozivějšími pobřežími. Přičemž každé zákoutí má svůj odraz a vliv na samotný děj. Procházet se takovým prostorem pomocí Scottových popisů čtenáře nejenom vtáhne a probudí představivost, nýbrž vyvolá i touhu spatřit to na vlastní oči, pocítit onu sílu a dějiny Skotska. Vskutku není divu, že Walter Scott prokázal své rodné zemi naprosto neocenitelnou službu.

Guy Mannering samozřejmě není přírodopisným dílem, nýbrž příběhem lidským. A velmi povedeným. Byť autor svým čtenářům nahodí tolik vodítek, že přímo s šokem "prokouknou" jednotlivé zásadní kameny zápletky, nemohou se odtrhnout od toho, jak příběh Scott povede, rozvede. Na jedné straně se příběh odehrává na docela malém prostoru s malým počtem postav. Zároveň to znamená, že se v malém prostředí velkého světa odehrává velkolepý příběh. Čemuž dopomohou ony postavy z barevné palety.

Ačkoliv příběh rozehraje Guy Mannering svým horoskopem, předním hybatelem osudů je tajemná, pohádková, ďábelská, trochu šílená a přesto mocná cikánka Meg Merrilies. Originální svým cikánským původem je jakýmsi divadelním prvkem konceptu příběhu. Vždy svým objevením určuje zlomové okamžiky a červená nit jejích předzvěstí se vine příběhem jako je ohromující její vysoká postava v červených šatech, vlasy barvy havraních per a respekt po sousedstvu.

Její role je přesto vedlejší. Příběh se točí okolo Ellangowanu a pohnutý osud rodiny Bertramů vepsaný do snahy vyřešit tragické zmizení posledního dědice. Walter Scott příběh rozvine do několika vyprávění, které se postupně blíží ke společnému rozuzlení. Naprosto fantasticky je vrcholí setkáním a poznáním v hale zámku Woodburne. Bravo! Mohu zmínit samotného Manneringa, který se z hvězdopravce stal velitelem vojska a po návratu se snaží pomoci již zesnulému příteli a jeho rodině. A jak už to bývá u románů tohoto období, jeho jméno v titulu není tak zcela určující. Kolorit doplňuje naprosto svérázného a rázný farmář Dandie Dinmont, kterýžto typ nesmí ve Scottových příbězích chybět podobně jako podivínský, dobrosrdečný a věrný Sampson. Pašerák Hattaraick a právník Glossin jsou pak z opačné strany, z ranku zlosynů, přičemž jejich konec není pro citlivé povahy.

Nakonec si musím nechat právníka Pleydella. Protože právníci ve světě Waltera Scotta pochopitelně zaujímají specifickou pozici. A není tomu tady jinak. Až si říkám, že by stálo za studii, jaká byla skutečná role právníků v anglofonním světě 18. a 19. století. Protože to oni jsou těmi, kdo případy aktivně řeší, vyšetřují a přebírají roli pozdějších kriminalistů a detektivů. Pleydell vyšetřuje místo vraždy. To on vede zásadní výslechy. A je to on, kdo uvede vskutku brilantně vystavěný příběh do finále.

Byla radost tento příběh číst, ba dokonce prožít. Ať už se jednalo o popisy, akční stránky, překvapivé zvraty či jednotlivé dialogy. Ba i přepisy dopisů Julie Manneringové měly svoje místo.