Gott: Československý příběh
Pavel Klusák
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/487580/bmid_gott-ceskoslovensky-pribeh-vQe-487580.png
4
175
57
Hvězda, mýty — a skutečnost. Největší popovou hvězdou v Československu byl Karel Gott — a v jistém smyslu jí v Česku zůstává dodnes. Jeho příběh však není tradičním vyprávěním o hudebním velikánovi. Gottův osud totiž nelze oddělit od dějin zdejší společnosti a politiky. V šedesátých letech se mladý zpěvák stal jednou z tváří kulturního uvolnění, zatímco v těch sedmdesátých souzněl s obdobím cenzury a ztráty historické paměti. Pozdější éra trhu a demokracie pak zacházela s jeho legendou, aniž se ptala na stíny u jejích kořenů. Gottova sláva a jeho hvězdná image jsou přitom vše, jen ne samozřejmé: po celou dobu svého života zůstal Gott vypravěčem a zároveň strážcem vlastního příběhu. A tím pádem i příběhu o Československu, hudebním průmyslu, vyjednávání ve zdejší kultuře, mocenských bojích a síle médií. Nezávislý portrét Karla Gotta od hudebního publicisty Pavla Klusáka tento příběh vypráví s důrazem na ověřená, nová a málo známá fakta. Kniha Gott proniká za léta šířené mýty a zaplňuje bílá místa v událostech kolem Las Vegas, „cvičné emigrace“ a Anticharty. Také líčí vývoj tuzemského showbyznysu i společnosti. Osudy Karla Gotta jsou totiž tak trochu historií nás všech.... celý text
Přidat komentář
Famózní náhled na kariéru jednoho zpěváka, bez bulvárnosti, podložené fakty a přitom čtivé. Karel Gott si k nám dovolit to, co jsme mu sami dovolili. Nechci soudit, jeho už soudí nejvyšší instance.
Velmi dobře a objektivně napsaná kniha opírající se o četné zdroje, která přináší kritický pohled na hudební kariéru nejslavnějšího českého normalizačního zpěváka. Nepatřím do věkové skupiny, která by ho poslouchala, ale jeho písně byly a jsou všeobecně známé, moje generace už ho vnímala s prominutím jako trapnou fosílii, někoho, kdo zpíval hlavně v porevolučních estrádách, postaršího chlápka marně se snažícího držet tempo doby s mladými. Jeho neutuchající vítězství v anketě Zlatý slavík jsme vnímali jako frašku a něco, co je pevně dané a s čím se nedá pohnout, neboť se jedná o mistra zpěváka. V knize je velmi dobře ukázáno, že Gott se měl za minulého režimu velmi dobře, otevřeně s ním spolupracoval a lezl mu s prominutím do zadku. Je dobře, že tato kniha vznikla a jako jedna z mála neglorifikuje Gotta na úroveň státního symbolu.
Nemám ráda hru na dokonalost, to, když se někdo prezentuje jako bůh a je jedno, zda mu chybí sebereflexe, nebo je to taktika. A ze stejného důvodu jsem nikdy nebyla obdivovatelkou Gotta. Oproti ostatním interpretům mi nepřišel nijak výrazně lepší a zajímavější. Gottův kult osobnosti ale stále prostupuje celou naší společností.
Celý Gottův příběh vyprávěl sám Gott. A tak se Klusák vrhl do archivů, aby srovnal Gottův převyprávěný příběh s fakty. A voilá, najednou je před námi příběh trochu jiný. V knize nejde o žádný bulvár (snad až na tu onanii na veřejnosti), je to čistě příběh o hudbě a o jednom zpěvákovi, který se rozhodl udělat úplně všechno proto, aby se stal Bohem.
PS: zdejší negativní recenze jsou ve stylu "sice jsem nikdy nebyl fanoušek pana Gotta, ale to co Klusák napsal je snůška ničím nepodložených drbů" ..... tak bych jen ráda dodala, že je to přesně naopak.
Pavel Klusák tu udeřil do tématu, které by mělo ukázat na dobu, kdy stát využíval propagátory režimu ke svému blahobytu.
Co si z této knihy vzít a ponaučit. Idiot hudby vlastně celou svou dobu propagoval sám sebe a zároveň byl třešeň na dortu komunistického režimu. Jak se dá manipulovat s lidmi, ostatně Hůlka se podílel na dosažení Zemana, Stropnický Babiše. Mě se ta kniha strašně líbila, jelikož ukazuje lidskou povahu, povahu osobního prospěchu na úkor svobodné mysli. A těch chcípáčků po revoluci, kteří se dostali k hudebnímu, televiznímu průmyslu je mraky (Vágner, Janeček atd.)
Je na čase je všechny takto ukazovat.... a hlavně se od nich úplně izolovat.
Skvělá kniha...
Asi nelze dát méně než za pět. Plný počet sice evokuje, že jde o skvělou knížku, což nevím, jestli je úplně přesné, na druhou stranu mě ale nenapadá nic, co bych mohla vytknout. Autor si zvolil určitý přístup a metodu a to podle mě naplnil se ctí. Jde o čistou hudební publicistiku, osobní život tu místo nemá. Je za tím vidět moře práce a prostudovaného materiálu, vše podstatné je podložené. Samozřejmě se autor neubrání vlastním závěrům, ale dělá to hodně umírněně a vždy s otazníkem v pozadí. Možná by se dalo polemizovat, jestli kapitola o exhibicionismu byla nutná, když se chtěl věnovat jen hudební kariéře, ale zase nejde tu o nějaké historky z doslechu, týká se to veřejné záležitosti, a ta nastíněná paralela (exhibice tělesná a před diváky) je celkem zajímavá.
Autora ani nelze podezírat, že chce cíleně Gotta zesměšnit či urážet, z občasných cynických či zlehčujících poznámek je spíš podle mě cítit rozčarování a zklamání. Protože je to prostě tak – výjimečný talent, taková smršť energie... a kam to dopracoval. Člověk si to moc neuvědomí, zvlášť když v době Gotta vyrůstal. Vždycky mi přišlo, že má skvělou kariéru, byla to hvězda, ale když jsem si to teď díky knížce zrekapitulovala, tak od 70. let se stal z Gotta opravdu takový poddajný, až trochu směšný kašpárek, s vesměs brakovými písničkami (zvlášť v Německu), oběť své vlastní touhy po úspěchu a obdivu, který si o sobě docela často a často naprosto zbytečně vymýšlel, jen aby vypadal jako Pan Dokonalý. Prostě je to fakt docela smutný příběh, aspoň pro mě ve výsledku jo.
Knížka začíná okamžikem prvního veřejného Gottova vystoupení a uzavírá se víceméně sametovou revolucí, po ní už je jen velmi krátký přehled dalších aktivit. I když jde o Gotta, dozvíte se i další věci o čs. hudební scéně a je to zajímavé. Období revolučních let je už i důkladnější společenskou analýzou. Pokud někdo čeká spíš bulvárnější, odlehčené čtení, tak to bude možná složitěji louskat.
Knížka je hezky zpracovaná, chyb je málo, grafika hezká. Obálku musím pochválit – na první pohled nebo na monitoru nevypadá nic moc, ale pak přímo v ruce, když vidíte tu LP desku vyvedenou parciálním lakem, tak to působí fakt dobře. Text je prokládán dobovými fotkami, textu je ale mnohem víc. Členění textu je dobře vymyšlené, a sice do užšího bloku na stránce, takže řádky jsou krátké a svižně se to čte. Zároveň vedle zůstalo místo na občasné krátké komentáře. Poznámkový aparát je vzadu, takže vizuálně neruší. Knížka se Hostu prostě povedla.
Určitě bych ji doporučila k přečtení, ale: 1) ne Gottovým skalním příznivcům, protože by to brali jako dehonestaci svého idolu a jen by hledali protiargumenty; 2) ne těm, kteří se chtějí Gottovi vysmát a kopnout si, protože ti by asi byli zklamaní, zas tak zle o něm autor nepíše. I když ta Gottova aura po dočtení dost citelně pohasla. No, vlastně spíš zhasla.
Ačkoliv se vám bude během četby možná zdát, že autor byl ke KG dosti přísný, po dočtení vám bude jasné, že autorovým záměrem rozhodně nebylo napsat další bulvární senzaci nebo hůř: ódu na dokonalého KG (tak jak ho prezentuje např. jeho oficiální biografie Má cesta za štěstím).
Není to jen životopis slavného zpěváka... je to i velmi čtivý výsek naší nedávné historie.
Výborné, a to nejen pro ty, co se zajímají o život a tvorbu KG, ale pro fanoušky celé jedné éry popu a všeho kolem ní.
Musím říct, že to je hodně zajímavá biografie, která nám ukazuje naší nějvětší popovou hvězdu v jiném světle, než v jakém se prezentoval Gott sám. Nejedná se o žádnou bulvární senzaci, ale o holá fakta z jeho profesního života.
Za mě velmi dobře zpracovaná kniha až bych řekl investigativní práce. Byl jsem překvapený kolik zdrojů se dochovalo a bylo možné dohledat. Velmi zajímavý pohled a zasazení do dané doby a souvislostí. Jak je v knize uvedeno autobiografie jsou o tom, jak chce být dotyčná osoba vnímána, takže jde o jiný žánr. Líbilo se mi, že autor se snaží být vyvážený, určitě zpěvákovi neupírá umělecké kvality a snad až na jednu výjimku se netopí v "bulvárních vodách". Zajímavý pohled.
Tak ono je často všechno jiné, než jak se to jeví - posluchačům, divákům, čtenářům - a někdy lepší nevědět. Ale někdy zase ano. Já oceňuji tu téměř detektivní práci, kterou autor předvedl, bylo to zajímavé čtení, důkladný rozbor jedné osobnosti a přiblížení zákulisí československé populární hudby. Docela mi to zapadá k tomu "umělému" dojmu, jaký jsem z KG měla už jako holka (můj "idol" byl Matuška:), když jsme se sestrou falešně zpívaly Kááávu si osladím nebo Kdepak ty ptáčku... a další skvělé hity ze 60. a 70.let. Některé mi znějí v hlavě i po dočtení knihy a mám to tak nějak oddělené - dobré písničky, se kterými jsem vyrůstala, potom ty ostatní, většinou děsné a pak on-umělec. Docela mě překvapilo, že se daly dohledat záznamy o té ostudné exhibici, řekla bych, že jsou dávno skartované. A pobavila mě kapitola o skutečnostech kolem "slavného" turné v Las Vegas.
(Pátá * je za super vzhled knihy - ten je dokonalý a příjemně retro).
Skvěle napsaná kniha,žádný bulvár se tady nekoná.Je to průvodce československé hudby a kultury okořeněné Gottovou osobou.Nenašel jsem v textu nijaké pikantnosti ani špínu ze strany autora.Všichni přece víme,že si Karel Gott pěstoval kult slávy a osobnosti.A také že lehce proplouval ve všech režimech.Nikdy mi nevadil,uznával jsem ho,šel si za svým.Zasloužená cena pro pana Klusáka za tuto knihu.
V životě jsem si nevšimla žádné kritiky vůči Gottovi, vždy adorovaný seladon, na kterého se nesahá. Klusákova kniha na mě působí spíše jako hudebně-publicistický pokus podívat se na Gotta "nevymytým" pohledem, ale nepřijde mi, že by na Gotta zbytečně "nakládal", jak někdo poukazoval.
Za jednu z nejvíce vystihujících pasáží knihy považuji tuto: Novináři však většinou přejímali příběhy z Říkám to písní jako fakta - média byla vždycky vděčná za materiál kolem Karla Gotta a tady ho bylo dost. Vyprávění, které se v dřívějších dobách dalo ověřit a později už ne, se začalo stávat běžně tradovaným zpěvákovým životopisem. Zdvořilost vůči Gottovi byla větší než profesní odpovědnost a závazek vůči veřejnosti.
Klusák nevytahuje žádné pikantní drby, neřeší jeho vztahy, ale v podstatě pouze pěveckou stránku a vývoj, a to na mě působí sympaticky. Šokovaly mě tedy záznamy o deliktech, jejichž následné řešení ovlivnilo Gottovo další směřování... přirozeně se něčím takovým nikdo nechlubí, ale přišlo mi to jako celkem hardcore. Další zajímavé kapitoly představuje "cvičná" emigrace a rovněž zasazení vystupování v Německu do kontextu: doposud jsem žila v domnění, že šlo o něco víc, než jen pouhý žánr "šlágrového" zpívání... Prostě Gott - mistr sebeprezentace.
"A zatím kolem běžel čas a mně unikly souvislosti..."
Díky panu Klusákovi za to, že si dal práci s jejich ověřováním.
Čtivě a především kvalitně zpracované téma "život a doba Karla Gotta". Něco málo jsem se dozvěděla nového a hodně událostí mi autor pomohl zasadit do důležitých souvislostí.
Gottovo vystoupení na antichartě asi většina čtenářů zná, takže už bude mít vytvořený nějaký vlastní názor, stejně jako já. Za nejzajímavější proto považuji kapitolu o tzv. cvičné emigraci, ta je skutečně "výživná". Kniha podle mého názoru zaujme především střední generaci čtenářů, která vyrůstala v době normalizace.
Knihu je přesně to, co napovídá její výstižný název. Není toliko o božském K., ale je o celém Československu – přednormalizačním, chvilku šedesátkově svobodném, smutně normalizačním i porevolučně divokém a následnujících letech chutnající po vyčpělém šampaňském ráno po bujarém večírku. Je o nás všech - o těch, kteří Karla milovali, zbožňovali, poslouchali, o těch, co ho nesnášeli i o těch, kterým byl fuk, ale jeho melodie k nim stejně doléhaly ať už na pouti u stánku s cukrovou vatou, z televizních manifestací nebo na benzínové stanici…. V jeho příběhu je i příběh náš – naše sny, zklamání, malé i větší zrady…. Asi proto tu bude Karel tak trochu pořád s námi, aby nám připomínal jací jsme byli.
Knihu jsem si čtenářsky náramně užila a velmi mne potěšilo jedno zjištění, zatímco mnohé ze zmiňovaných písní Karla Gotta jsem si nedokázala vybavit, všechny písně dvojice Suchý a Šlitr a divadla Samafor mi při četbě mile zněly v uších. Mé vnímání nesmrtelnosti a nadčasovosti je tedy jasné…
Dobře tedy. Jeho zpěv nás provázel životem přes 60 let, to už je těžké dočista ignorovat. Ano, na jedné straně nám kazil vkus repertoárem pro německé paničky, na druhé straně - Gottovým cover verzím vděčím za seznámení s četnými kvalitními jmény západní pop/rock/country/disco... no prostě jakékoliv music, která zrovna visela dost vysoko na hitparádě. Snad jediné, co necoveroval, je metal, chvála bohu.
Že si vybral nějakou životní dráhu a byl ochoten jí podřídit vše ostatní? Kariérista a zaprodanec? Možná. Ale byla to jeho volba, byl s ní spokojený, dosáhl, čeho chtěl, a kdo z nás to o sobě může říct? Jestli si občas neměl chuť plivnout do své tváře v zrcadle? Kdo ví. A kdo může soudit? Můžeme mít jedině názor. Takový nebo onaký.
V záplavě všemožného bulváru a oslavných publikací o Mistrovi tenhle, řekněme nezávislý počin velice chyběl. A podle reakcí v médiích i na sociálních sítích zapůsobil jako když do hrnce slaďounké čokolády mrsknete, co já vím, granát s chili papričkami. Což ve výsledku čokoládu nezkazí, jen jí dodá ne tak jednolitě příjemnou chuť.
Nemyslím, že by zveřejnění pro změnu něčeho jiného než notoricky známých a bulvárem omletých faktů způsobilo dokonce i nadšeným fanynkám větší psychickou újmu. Tedy pokud mají aspoň trochu zdravého rozumu a dojde jim, že nikdo nezpochybňuje nesporně zlatý hlas, sexy /jak pro koho/ zjev a dokonalé vystupování Mistra v nóbl oblečcích. Ne, to se jen pod tím pozlátkem vyloupla realita a souvislosti, které se s pop hvězdami tohoto druhu často opomíjejí.
Z tohoto úhlu pohledu je páně Klusákova knížka velice cenná a Magnesii Literu si zaslouží. To musím uznat, přestože jak autor, tak předmět jeho zájmu mi nejsou a nebyli nijak zvlášť sympatičtí. A můj celoživotní hudební vkus je od šlágrů Gottova typu milióny světelných let daleko.
Za sebe bych brala méně detailní kapitolu o "cvičné emigraci" a mohlo se přidat víc názorů od známých a kolegů ze šoubyznysu. Pokud byli ochotni odpovědět na otázky.
Takže RIP Karel Gott, a už by snad na chvíli stačilo. Stejně jako byl za socíku trh přesycen Mistrovými deskami, teď je přesycen knihami. Tak zas za pár let a s odstupem snad vyplavou další fakta. Ráda si je pak počtu.
Nepřestává mě udivovat, kolik lidí spíše než knihu hodnotí Klusákův názor na Karla Gotta. A on to ve výsledku není ani názor autora, nýbrž "pouze" monografické zpracování, které se neztotožňuje s obecně platným dogmatem o tom, co je Karel Gott. Bohužel tohle dogma vytvořil a upravil! sám zpěvák či novináři, kteří léta po sobě bezmyšlenkovitě přebírají informace, aniž by si ověřili jejich původ a validitu. Pavel Klusák mi nemusí být nutně sympatický, ale velmi oceňuji jeho práci, kdy si opravdu dal záležet na podrobné analýze a výzkumu Gottova života, kde má informace náležitě ověřené a ocitované a netahá je někde ze středečních čísel Chvilky pro tebe. Není to dokonalá kniha, ale je dost možné, že se v kontextu materiálů o Karlu Gottovi dokonalou stane.
Pan autor si evidentně něco kompenzuje #lordfarquaad x) Psát "opravené paměti" zesnulého zpěváka, který to skutečně prožil (logicky, páč jsou to jeho paměti) z pozice člověka, který se narodil o myslím víc než dekádu později, to chce fakt mimořádně silný žaludek každého čtenáře, který si tuhle hm... knihu? bude chtít přečíst. Já jsem to teda se sebezapřením přelouskala, a ač by to myslím božský Kája neudělal, bych vylezla z hrobky a autorovi s chutí jednu majzla x) Vydělávat se ale holt musí, že, pane Klusáku - a Goťák furt táhne.
Štítky knihy
Karel Gott, 1939-2019 Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2021 |  Gott: Československý příběh |
| 2021 | Uvnitř banánu |
| 2006 |  101 největších alb pop-music |
| 2018 | Drtivé jistoty JB |
| 2018 | Co je nového v hudbě |
Kus poctivé badatelské práce se pojí se schopností zasazovat věci a události do kontextu - velké díky autorovi. Nekoná se šokované lapání po dechu, ale zpráva o nedokonalém člověku a dokonalém profesionálovi se čte jako beletrie. K tomu vzbuzuje dílem melancholickou, dílem vzteklou náladu s úvahou "co jsme to proboha žili?" a přehodnocení pocitu, že zpěvákova popová všudypřítomnost nabízela nezkreslené svědectví doby.