Gejša Kiharu

Gejša Kiharu https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/342839/bmid_gejsa-kiharu-c0U-342839.jpg 4 41 8

V jedinečnej biografii máme možnosť spoznať kúsok tisícročnej tradície ďalekého Japonska. Na rozdiel od vžitej predstavy o gejšiach ako kurtizánach, sa stretneme s portrétom skutočnej gejše. Mladá gejša musí ovládať tanec, prastaré tradície čajových obradov a umenie duchaplnej konverzácie, aby potešila svojich zákazníkov. Kiharu však chce viac: čoskoro je jedinou gejšou, ktorá vie po angicky, takže môže sprevádzať zahraničných hostí. Očarí osobnosti, akými boli Jean Cocteau, Charles Chaplin či Jascha Heifeiz. Kiharu je až priveľmi úspešná - a v období nastupujúceho fašizmu polícia od nej žiada, aby špicľovala vysokopostavených zákazníkov. Dvadsaťročná Kiharu sa preto vzdáva svojho povolania, vydáva sa za diplomata a odchádza s ním do Indie. Aj tu využíva svoje umenie: ako japonská "Mata Hari" pomáha indickým bojovníkom za oslobodenie. Napokon ju vojna zaveje späť do Japonska. Je odkázaná sama na seba a vybojuje si postavenie ako gejša-tlmočníčka. Muž ju však odvrhne, a tak sa odváži na krok do neznáma: odchádza do Ameriky. V novom svete sa jej obchod čoskoro stane salónom zahraničných Japoncov, radí múzeám a umelcom. A v šesťdesiatke sa znova zaľúbi - do mladého speváka...... celý text

Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: , Ikar (SK)
Originální název:

Kiharu - Memoiren einer Geisha , 1998


více info...

Přidat komentář

kallisto
29.01.2023 4 z 5

Moc hezky se to cetlo. A samozrejme, jako kazda autobiografie, jsou nektere useky zabarveny skrz optiku autorcinych emoci.
Musela to byt kazdopadne nezlomna zenska s neskutecnou vuli k zivotu a silnou intuici. Uz jen to, ze sama od sebe nemela ambice psat, ale presto tuto utlou knizku sepsala, je obdivuhodne. Nezastavila se pred prekazkami, a to by v dnesni ufnukane, zamindrakovane dobe mohlo byt vzorem nejedne ctenarce a ctenari.

Jen prekladatelka a korektor by zaslouzili kolektivne mokrym hadrem, minimalne pres ruce.. Na IKAR prekvapive bidne odvedena prace.

jirka9453
14.11.2019 4 z 5

Stejně tak jako mnozí, i já jsem měl na začátku problém se čtením. Jakmile jsem se ale sžil se stylem, kterým autorka píše, vtáhla mě kniha do své exotické atmosféry. Rozhodně zajímavá osobnost s mnoha jedinečnými vzpomínkami a postřehy. Pokud Vás zajímá kultura Japonska nebo povolání gejši, rozhodně byste si neměli nechat ujít možnost knihu si přečíst.


zapálenýčtenář
22.04.2019 3 z 5

I kdyby si paní Nakamura polovinu vymyslela - jakože asi ne- stále by to co jsem přečetla bylo velmi poučné.
Ve chvílích kdy popisovala předpojatost, chamtivost, závistivost Japonců jsem měla dojem že píše o lidech žijících v ČR.
Možná je to tím že zloba je všude stejná.
Hvězdu navíc dávám za: " Člověk je zvláštní živočich. Predátoři jsou většinou vzdělaní a převážně jak společensky, tak i materiálně dobře zajištění, proto by nikdy nikoho ani nenapadlo, že mají zapotřebí mučit ty ostatní až na dřeň."

Hakem
14.09.2015 1 z 5

Knihu jsem mela velke problemy docist. Aby to nebyla moje prvni nedoctena kniha jsem se musela moc premahat. Autorka a jeji vypraveni mi bylo nesympaticke, vsechno zvladla nejlepe, vsechno umela, kazdy zni byl paf, vypadala neuveritelne mlade i v duchode..

R.E.M.
13.09.2015 2 z 5

Neohrabané vyprávění přesycené osobami a opakujícími se, velmi často nezajímavými situacemi. Víc mě upoutaly až životní události hrdinky během války a těsně po ní. Málo informací ze vzdálené země a prostředí, naopak úroda vytahování se a chlubení, Styl vyprávění mi byl nesympatický.
Dočetla jsem, ale bylo to jen taktak. Několikrát jsem knihu odložila, rozhodnutá nepokračovat, ale pak mi to nedalo, zas jsem ji otevřela (sic s nepříliš velkou chutí) a po malých dávkách - několika stránkách, ji zvládla až do konce.

valentýna
21.12.2013

Zpočátku mě čtení moc nebavilo, ale jen proto, že autorka vzpomínala na své známé, zákazníky čajoven a vlivné osobnosti Japonska, kteří jsou však pro Evropany naprosto cizí a neznámí. Čekala jsem i, že se bude více věnovat přípravě a povolání gejš.
Ale líbilo se mi jak vylíčila válečný a poválečný život v Japonsku a následně svůj život v Americe a rozdílnost povah i přístup k životu Američanů a Japonců.

tsal
26.08.2013 3 z 5

Paměti gejši nejsou ani tak o gejšách jako spíše o životě jedné excentrické ženy, která toho prožila opravdu hodně. Optimismus, který ji nikdy neopustil, je skrze nepříliš umně psaný text nakažlivý stejně jako její nadšení pro život samý. Čtete-li tedy rádi o zajímavých lidech, je to kniha pro vás. Hledáte-li však informace o gejšách jako takových, doporučila bych jinou knihu.

maryzka
26.06.2012 2 z 5

Je to jiný svět. Myslím, že je to první kniha, která přiblížuje evropanům svět gejš. Jestli je to pravda, pak překladatelka určitě zná svět japonských gejš.