Gaustin neboli Člověk s mnoha jmény
Georgi Gospodinov
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/175003/bmid_gaustin-neboli-clove-175003.jpg
4
14
3
Soubor 23 krátkých postmoderních povídek, které jsou psané lehkým humorem, s nádechem folkloru. Zabývá se jednoduchými tématy, někdy až absurdními. V některých povídkách uvažuje nad smyslem života nebo připomíná důležité momenty historie.
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2004 , NLN - Nakladatelství Lidové novinyOriginální název:
I drugi istorii , 2001
více info...
Přidat komentář
Moje první setkání s bulharskou literaturou bylo nadmíru uspokojivé. Knížka, která se vejde do větší kapsy, mě potěšila krátkými povídkami plnými nostalgie, jemného humoru, hříček a anekdot, špetkou folkloru, zamýšlením se nad pomíjivostí života. Dýchá z nich Bulharsko a Balkán, vzpomínky na dětství. Po dočtení si dál listuji touhle tenkou knížečkou a vracím se k různým odstavcům a povídkám, protože stojí za to si je připomenout. Hodně velkou pochvalu si zaslouží i překladatelka.
„Poprvé jsme viděli Eiffelovu věž jako suvenýr s malým pokojovým teploměrem, a proto se nám vtip o onom Bulharovi, co když narazil na skutečnou Eiffelovku, dlouho ji obcházel a hledal teploměr, nezdál až tak směšný.“
Moje první knížka od tohoto autora, na kterou jsem narazil náhodou (hledal jsem bulharskou současnou knížku jako "přípravu" na cestu do Bulharska).
Opravdu milé překvapení, knížka je velmi svěží, inspirativní, originální, chytrá, vtipná ....... vyvolávající (aspoň ve mě) jakýsi pocit vnitřní svobody.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2018 |  Fyzika smutku |
| 2005 | Přirozený román |
| 2004 |  Gaustin neboli Člověk s mnoha jmény |
| 2009 | Lapidárium |
| 2012 | Techniky a jiné verše |
Kniha Gaustin neboli Člověk s mnoha jmény je v
| Přečtených | 15x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 4x |
| Chystám se číst | 1x |
Po nadšení, které jsem si prožila nad románem Fyzika smutku, jsem si jenom s krátkým odstupem přečetla i tuto povídkovou knížku. Protože Gaustin, Gaustin, který se mihne oběma, mě eminentně zajímá.
Povídky jsou kratičké, v rozsahu půl až pět-šest stránek, navíc maličkého formátu, ale jsou velmi výrazné a svébytné. Za každou je možno tušit nějaký konkrétně prožitý iniciační impuls, ale u popisu prvního plánu spisovatel nezůstává. Vždycky vlastní malý příběh zarámuje něčím obecnějším, magičtějším, ironičtějším, filosofičtějším.
Kdybych uměla psát, chtěla bych to dělat právě takto.