Fantom Manhattanu
Frederick Forsyth
https://www.databazeknih.cz/img/books/82_/82406/fantom-manhattanu-82406.jpg
3
200
35
Fantom opery vrcholí napínavou scénou, v níž Fantom – jedna z nejzáhadnějších a nejromantičtějších postav, které kdy byly v literatuře vytvořeny – unese do labyrintu podzemních chodeb ztemnělé Pařížské opery Christinu, mladou operní pěvkyni, která je obětí jeho platonické lásky hraničící s posedlostí. Fantom je pronásledován Christininým snoubencem a krvežíznivým davem a mizí do temnot nejhlubších sklepení velké budovy, aby nebyl již nikdy spatřen. Opravdu nikdy...? Jakmile Fantom uskuteční jeden ze svých nejambicióznějších snů – vybudovat největší a nejúchvatnější operu na světe, pojme plán přilákat do New Yorku Christinu – z níž se stala slavná a uznávaná operní pěvkyně, aby zpívala hlavní roli v opeře, kterou zkomponoval sám Fantom. Příběh vrcholí scénou, v níž se mísí tragédie s triumfem a Fantom Manhattanu se stává skvostným a důmyslným pokračováním fantomovské legendy, na něž celý svět tak dlouho čekal.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1999 , BB artOriginální název:
The Phantom of Manhattan , 1999
více info...
Přidat komentář
Předem říkám, že pana Forsytha neznám a že jsem Fantoma Manhattanu četla pouze kvůli Fantomovi opery.
Začněme klady. Kniha se četla svižně a téměř sama. Když se to vezme kolem a kolem, nemá vlastně ani moc stránek a text není obtížný, spíše oddychový a prvoplánově zábavný. Příběh se k nám dostává skrze výpovědi různých osob v různých formách - novinové články, přátelský potlach v hospodě, deník, zpověď. Vypovídající osoby jsou pak stejně různorodé - kněz, začínající novinář, klaun. Většina z nich jsou osobami neznámými, do příběhu náhodně zataženými a na tragédii nahlížejí zvenčí. Sami často celkový obraz příběhu nechápou, dokáží si ho složit jen čtenáři, kteří projdou všemi výpověďmi. Díky tomu text získává na barvitosti a musím uznat, že novinářská forma mu dodala osobité kouzlo, které mě nadchnulo.
Teď ovšem k záporům. Přestože sledujeme pokračování příběhu známých hrdinů, jejich role je takřka zanedbatelná. Jediný, koho skutečně slyšíme promlouvat bez prostředníka je Erik a to jen v omezené míře. Navíc to nebyl on. Ani muzikálová, ani románová verze. Byl to nějaký jiný Erik, sotva z poloviny zajímavý. Christine je loutkou na jevišti a z Raoula se stal prázdný, zbytečný stín. Příběh by mohl být dobrý, byť se vyznačuje několika nelogičnostmi stejně jako jeho předlohy - původní novela a muzikál - ale nedostal dost prostoru. Forma je sice svěží a čitelná, ale absolutně neposkytuje dost prostoru pro emoce.
Pokud jste tedy fanouškem Fantoma opery, přečtěte si to. Moc času vám to nezabere, zaškrtnete si další POTO položku, ale pak… pak už se k tomu nejspíš nikdy nevrátíte ani v myšlenkách. Nevěřila bych, že to řeknu, ale patetická a scénáristicky nezvládnutá Love Never Dies, tedy muzikálová verze této knihy, je v mnoha ohledech lepší.
Naprosto souhlasím s názorem Bublushky pode mnou. Myšlenka pokračovat, nějak zakončit příběh Fantoma byla možná pěkná, příběh sám o sobě nebyl špatný, ale rozhodně slabý, nedodělaný, naprosto plytký. Útlounká knížka se sice rychle a snadno čte, to ano, ale na román to postrádá hloubku, propracovanější myšlenky, postavy, nějaké napětí, něco, co zaujme. Přesně jak je zmíněno v komentáři pode mnou, jako scénář by to mohlo být super, dovedu si představit pěkné divadelní či filmové ztvárnění, ale na román je to neskutečně a zoufale málo. (Tak nějak se to přece říká, ne? Zfilmování = vezmeš knihu, vytrháš z ní dvě třetiny stránek a máš scénář.) A úvodní navážení se do autora původního Fantoma působí opravdu dosti podivně a neuctivě, vzhledem k tomu, že se na tomto tématu "přiživuje" právě i sám Forsyth. Po přečtení mi zůstal hodně zvláštní pocit...
PS: Jedna věc mě přesto zaujala (pozor spoiler!).... když si vybavím hrůzu a popis událostí, kterými končil Fantom opery v Paříži, fakt mi nedochází, jak z tohohle mohlo vzniknout dítě... Leda tak znásilnění v bezvědomí... :-/ Sorry, ale je to fakt divné...)
Ke knize jsem přistupovala s trošku větším očekáváním, ale vlastně jsem nevěděla do čeho jdu. Co ale zpětně mohu říct, nejlépe se mi četla předmluva pojednávající o díle, které toto "pokračování" inspirovalo. To se četlo moc dobře. Pak se objevila první kapitola v prapodivně pojaté ich-formě, kde mě hrozně moc chyběly popisy, které vlastně chyběly v celé knize. Jak scénář by to možná fungovalo, taky se tam objevilo pár pěkných dialogů, které by na jevišti nemusely vypadat špatně, ale jako plnohodnotný román to prostě bylo slabé. Příběh už od začátku přitažen za vlasy- Fantom je náhle génius, který získá prachy, jakoby nic lehčího nebylo a vše je vymyšleno tak, jak se to autorovi hodilo. Postupem listů to začalo být mírně zajímavé, něco se začalo dít, ale když si to tak vezmu, kniha má vlastně jen velmi lehkou zápletku, které by vlastně stačila jen závěrečná, vše shrnující přednáška. Dílo to nebylo špatné a popis skrz různé postavy byl zajímavý, ale celkově to bylo pojato nějak slabě. A postavy byly děsně ploché a některé naprosto zbytečné. Pro mě tedy opravdu slabota dílo na které si za pár dní už nevzpomenu- jako scénář by to fungovat mohlo, ale pro dramatický román tomu ještě mnoho chybí.
Knihu jsem nedočetla a už to asi ani neudělám. Předmluva mě doslova naštvala, už jenom proto, když už autor těží na slávě jiné knihy, měl by jí i autorovi, prokázat respekt a ne to hanit. A myslím, že kdybychom podrobili veškeré Fosythovi knihy podrobnému průzkumu, taky bychom možná taky našli spoustu chyb. A souhlasím s komentářem, že Peršan je velmi zajímavá postava. I s tím, že můžeme mít soucit s někým, o kom víme, že je šílenec. Možná i proto. A i ze soucitu, může nakonec vzniknout láska.
Moja prva kniha od FF a musim povedat, ze ma velmi milo prekvapila. Vyborny styl pisania.
Po úžasnom Fantómovi Opery od Gastona Lerouxa som ostala veľmi sklamaná po prečítaní tejto knihy. Kam sa podela tá úžasná atmosféra, tá magickosť, tá tajomnosť?
Autor F.F. začína veľmi sebavedomým úvodom, v ktorom dosť hrubo kritizuje Gastona Lerouxa, čo považujem za veľmi nevhodné - bez Lerouxa by nebol Fantóm opery a Forsyth ani Andrew Lloyd Weber - ktorého úžasná hudba mi stále znie v hlave - by nemali na čom stavať svoje príbehy. Je úplne neprofesionálne tvrdiť, že táto alebo táto postava neexistovala, Leroux mal právo napísať svoj román ako len on sám chcel. A Peržan bol postavou skutočne veľmi zaujímavou.
Okrem toho som nijako neprišla na chuť štýlu, akým je táto kniha napísaná, prišiel mi strašne strohý, bez akéhokoľvek čara, taký americký - ako jeden úbohý utečenec zažil americký sen a stal sa strašne bohatým a mocným. Tiež množstvo zbytočných postáv, rečí a naivné dialógy zatláčajú skutočnú podstatu príbehu do úzadia.
Jak kniha, tak Muzikál Andrewa Lloyda Webbera Love Never Dies, jsou prostě úžasným pokračováním Fantoma Opery a zároveň jeho důstojným zakončením.
Od Forsytha jsem četl hromadu knih, a tahle je úplně jiná než ostatní, ale taky výborná. Přečteno za pár hodin, myslel jsem že to má tak stovku stránek, jak rychle to ubíhalo. Vcelku napínavé, v podstatě celé v Ich formě, ale z pohledu mnoha postav, příběh, reálie i nereálie a pointa zaujaly.
Je to asi jediná autorova kniha, ke které se podruhé asi nevrátím. Zklamala mne, postrádá napětí i spád, chvílemi až nuda.
Můj nejoblíbenější autor, vždy má podle mého názoru nepředvídatelný vývoj a závěr příběhu. Pokud vyšla jeho kniha, nikdy jsem neřešil z jakého prostředí je, nebo kolik stojí ... prostě frčela přímo do mé knihovny :-) - samozřejmě přečtená ....
Marabu
Úžasné. Miluju způsob jakým Forsyth píše knihy. Fáze kdy si získává podklady, archivní záznamy a studuje období o kterém píše zahrnující v sobě podobu tehdejších míst, oblečení, zvyků a historických významných i méně významných událostí je pochopitelně pro Spisovatele F.F. s žurnalistickou duší tou nejzábavnější částí. Překvapilo mě, že vůbec vznikla tato kniha, která tak úplně nezapadá do forsythovského žánru, ale jsem tomu hrozně ráda protože i přesto z ní jen čiší ta kvalita a zdánlivá možnost, že se něco takového opravdu stalo. To bohužel původní příběh zpracován Lerouxem postrádal. No nemá cenu pět tu chválu na forsythův brilantní styl psaní, raději vám doporučím pokračování pařížské strašidelné historky za tónů varhan a přibližujícího se omamného tenorového hlasu....
Štítky knihy
thrillery karnevaly Fantom opery
Autorovy další knížky
| 1975 |  Den pro Šakala |
| 2004 | Boží pěst |
| 2005 | Ikona |
| 2008 | Vyjednavač |
| 2014 | Seznam smrti |
Toto nie je ten Forsyth ,ktorého si človek obľúbil :( Skôr veľmi oddychové čítanie bez napätia kde sa stáva najzaujímavejšou časťou ten predhovor autora kde kritizuje (veľmi nešťastne )Lerouxa a čo to poodhaľuje z histórie toho úžasného románu .