Faktomluva
Hans Rosling , Ola Rosling , Anna Rosling Rönlund
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415920/bmid_faktomluva-ot0-415920.png
4
851
204
Když mají lidé odpovídat na jednoduché otázky o stavu světa – například zda ubývá extrémní chudoby, jaká je na Zemi průměrná délka života nebo jak násilný je náš svět – dostáváme systematicky špatné odpovědi. Tak špatné, že kdyby měli zcela náhodně odpovídat šimpanzi, dosáhnou lepších výsledků než učitelé, investiční bankéři i nositelé Nobelovy ceny. Lékař, statistik a zábavný popularizátor Hans Rosling nabízí radikálně nové vysvětletní tohoto jevu. Odhaluje deset instinktů – nevědomých, ale předvídatelných myšlenkových zkreslení, která ovlivňují naše názory na okolní svět. Jde například o instinkt propasti (sklon rozdělovat svět na zásadně odlišné tábory), negativity (více si všímáme jevů špatných než dobrých), ale také urgentnosti (pocit „teď, nebo nikdy“ nás vede k unáhleným rozhodnutím) či obviňování (hledáme viníky, nikoli příčiny). Soustředíme-li se na fakta, zjistíme, že svět jako celek je na tom mnohem lépe, než si myslíme. A že se navíc rychle zlepšuje. Neznamená to, že neexistují vážné problémy a rizika. Neznáme-li však své klamné instinkty, nedokážeme se na problémy dívat na základě faktů a soustředit se na to, co nás ohrožuje nejvíc. Inspirující Faktomluva, plná napínavých i dojemných příběhů, je zásadní knihou, která změní způsob vašeho hodnocení světa a vybaví vás schopností správně reagovat na budoucí výzvy.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Osobní rozvoj a styl
Vydáno:
2018
,
Jan Melvil
Originální název:
Factfulness , 2018
více info...
Přidat komentář
Kniha pomáhá změnit nazírání na svět, zlepšuje kritické myšlení atd. Je velmi zajímavá a přínosná, ale z mého pohledu by stačilo ke každé myšlence méně "důkazů". Někdy se mi četla těžce.
Asi je dobré mít jako povinnou četbu beletrii, ale já bych jako povinnou četbu dala spíš knihy tohoto typu. Rozvíjet kritické myšlení...
Dobrá a zajímavá kniha. Hezky Vám ukáže, že chyba není ve světě okolo nás, ale v tom jak funguje náš mozek. Je dobré si to uvědomit a vzít si z toho ponaučení pro náš život. Bohužel to bude stát mnoho úsilí, ale to by nás nemělo odrazovat. Může to být i příručka jak číst zprávy o okolním světě a pracovat s informacemi tak, aby jsme nebyli smýkáni okolnostmi, ale uměli jimi projít s jasným cílem a vizí.
Začal by som konštatovaním, že knihu je určite potrebné prečítať, pretože čitateľa zoznamuje s mnohými skresleniami kognitívneho aparátu, ktorých si mnohokrát nie sme vedomí a veľmi často sa ich dopúšťame, čo koniec koncov významne ovplyvňuje naše názory, rozhodovanie a chovanie (Intuícia vs. racionálny úsudok). Oboznamuje čitateľa s tým, že pre porozumenie zložitosti sveta nestačí nejaký pocit a z toho rýchlo vytvorený názor. S poskytnutými štatistikami celkového rastu materiálneho bohatstva sa nedá nesúhlasiť. Diabol je však ukrytý v detailoch a to v príjmových stratifikáciách jednotlivých spoločností, kde to už tak pozitívne nevypadá ako na to poukázal Roland Paulsen vo videu: https://www.youtube.com/watch?v=OoIcsj9ysvs. U Roslingovcov vidím určitú selekciu v dátach o zdraví, pretože sa vôbec nevenujú vzostupnému trendu duševných porúch.
Čo vnímam ako hlavný problém je nazeranie na pokrok len z antropocentrickej perspektívy (uprednostňovanie uspokojovania potrieb a záujmov ľudského druhu). Pokrok je v knihe vymedzený práve touto úzkou optikou antropocentrickej perspektívy a nereflektuje prekračovanie limitov planetárnych hraníc ako strata biodiverzity, klimatická zmena, acidifikácia oceánov, nadmerné využívanie pôdy, vyčerpávanie zdrojov pitnej vody, atď …
Kniha ignoruje širšiu ekocentrickú perspektívu (udržiavanie ekologickej rovnováhy medzi potrebami ekosystémov a záujmami ľudí). Fungovanie ľudských spoločností je podriadené prírodným zákonom a hraniciam, ktoré nám vymedzuje naša planéta a v tomto kontexte je potrebné nazerať aj na pokrok ľudstva, keďže aktivity ľudského druhu sa stali globálnym geologickým činiteľom. Ako jeden zo závažných faulov vnímam data fishing, ktorého sa Rosling dopúšťa na to, aby zvýraznil naratív progresu - vyzdvihovanie nárastu počtu chránených území a určitých druhov zvierat - pand, tigrov a nosorožcov je v obrovskom protiklade k šiestemu vymieraniu druhov, ktorého príčinou sú ľudské aktivity - https://advances.sciencemag.org/content/1/5/e1400253.short
V celej knihe je prítomný depolitizovaný technokratický étos, ktorý neberie v podtaz morálnu dimenziu globálneho geopolitického usporiadania sveta a nespravodlivosti, z neho plynúce.
Měla jsem velké nároky na tuto knihu, kvůli velkému množství pozitivních komentářů, tak možná proto jsem se jí nemohla prokousat do konce. Podle mě by stačilo k tématu přiložit jen základní pravidla faktomluvy (před doslovem) a člověk knihu nemusí ani číst.
Můžu s čistým svědomím říci, že takto optimistickou knihu jsem už velmi dlouho nečetla. Hans Rosling se v průběhu celé Faktomluvy snaží změnit čtenářův pohled na svět, přičemž zároveň popsal, jak si poradit s jednotlivými lidskými instinkty. Překvapilo mě, jak špatně jsem si vedla v testu na začátku knihy (zjistila jsem, že by mě porazili i šimpanzi), a proto jsem tento test dávala vyplnit i dalším lidem, kteří si nakonec vedli podobně jako já.
Bavily mě příběhy Roslinga, na nichž demonstroval, o čem celá kapitola bude. Dále oceňuji rozdělení obyvatel podle příjmových úrovní namísto tradičního dělení na země 1., 2. a 3. světa, stránky https://www.gapminder.org/ spolu s Dollar Street a všechny různorodé grafy. Po přečtení knihy jsem také zhlédla záznam z TEDu, abych mohla vidět Hanse Roslinga „v akci“. Tuto knihu doporučuji všem, kteří se chtějí dozvědět skutečná fakta o aktuálním světě a nebaví je být dále oběťmi médií.
Po přečtení několika prvních stran jsem věděla, že tato kniha změní můj pohled na svět, a taky to tak bylo. Neříkám, že se v ní skrývají převratné informace, ale nutí vás se zamyslet a vidět věci z úhlu, který by vám nikdy nepřišel zajímavý. Kniha by měla být součástí středoškolských osnov, a měl si ji přečíst opravdu každý. V mnoha věcech posunula můj pohled na svět a další mi jen potvrdila. I já jsem opravdu viděla svět černější, než jaký doopravdy je. Doufám, že se autoři budou věnovat i dalším oblastem lidského života, protože neměli šanci obsáhnout všechno. DOPORUČUJU.
Velmi zajímavá kniha. Inspirativní, motivační a přiměřeně optimistická.
Úvodní test jsem po přečtení knihy předložil několika lidem ve svém okolí a Roslin má pravdu - naprostá většina z nich viděla svět mnohem temnější, než ve skutečnosti je. Bylo by skvělé, kdyby se tato osvěta šířila dále.
Roslingova osvěta o stavu světa jde nicméně ruku v ruce s jím popsanými instinkty, kterými se podvědomě řídíme, aniž bychom o nic věděli. Nebo alespoň některými z nich. V tomto ohledu jsem shledal největší přínos knihy - uvědomit si, jak moje vlastní mysl zkresluje mé vnímání, jak si interpretuje a dokresluje to, co jsem se dozvěděl.
V některých ohledech byly uváděné informace až příliš generalizující a zjednodušující, nicméně nemyslím, že by to bylo příliš na škodu; rozumím v tomto ohledu Roslingovu záměru oslovit co nejširší čtenářské spektrum. A právě to by si kniha zasloužila nejvíc - rozšířit povědomí o tom, že nic není tak hrozné, jak se na první pohled zdá a zároveň vysvětlit, proč si všeobecně myslíme, že jsme na tom tak strašně špatně. Protože když si uvědomíme, že to není zdaleka tak hrozné, možná budeme mít víc síly dělat víc pro to, aby to bylo rychleji (všude) lepší.
Kniha, kterou by si měli přečíst jak politici, tak studenti škol po celém světě. Jen se trošku obávám, že někteří by si po přečtení této knihy (nebo udělání úvodního kvízu) řekli „aha, tak on je na tom svět celkem v pohodě, nic pro jeho zlepšení dělat nemusím”... ????
Tato kniha skutečně dostála své pověsti. Hanse Roslinga si velice vážím a vybrané kapitoly z jeho bohatého života jsou samy o sobě zajímavým čtením. Jako učitel musím ocenit jeho stránku https://www.gapminder.org/, zejména pak videa a interaktivní grafy, které používám v hodinách při studiu demografie a nejnovějších trendů.
V reakci na některé komentáře bych rád přispěl svoji troškou do mlýna. Nesouhlasím, že by autor zkresloval data. Ano, pan Rosling skutečně pracuje s určitým zjednodušením, ale pro pochopení globálních trendů je tento postup zapotřebí. Navíc, sám autor na několika místech poznamenává, že statistiky nejsou všechno (viz kap. 8 - "Světu nemůžeme porozumět bez dat, ale světu také nelze porozumět jenom pomocí dat"). Zároveň nemohu souhlasit, že by Rosling nějak popíral negativa v našem světě. Sám tvrdí, že jeho cílem není udávat "...triviální pozitivní zprávy, které by měly počtem vykompenzovat ty negativní." Hovoří o zásadních zlepšeních, jež jsou ovšem tak pomalá a fragmentovaná než aby se "kvalifikovaly" do zpráv.
Nyní něco ke kritice, s níž souhlasím. Doporučuji se podívat na toto video: https://www.youtube.com/watch?v=OoIcsj9ysvs, v němž se švédský sociolog Roland Paulsen vyjadřuje k Roslingově knize a k tzv. New Optimists. Předně je zapotřebí říci, že data v Roslingově knize jsou pravdivá. Paulsen se pozastavuje ovšem nad jejich užívání pro propagaci západního stylu života. Je pravda, že Rosling předpokládá u všech států automaticky stejný proces vývoje a pomyslnou "spokojenost" spojuje především s materiálnem. Na druhou stranu se Rosling na mnoha místech vyjadřuje kriticky k Západu a jeho arogantnímu (možná, že i nostalgickému) přístupu vůči rozvojovým zemím. Nicméně je pravda, že řada důležitých faktorů chybí - například mentální zdraví, psychické problémy, deprese, užívání drog a alkoholu. Jelikož těmito problémy trpí procentuálně nejvíce nejbohatší z úrovně 4, můžeme zpochybnit tezi, že ekonomický pokrok vede automaticky k lepšímu životu. V tomto případě s Paulsenem souhlasím, ale na druhou stranu je třeba podotknout, že toto Rosling nikde přímo netvrdí. Pouze předesílá "možnosti" a dopadu aktuálních trendů.
Klíčovým argumentem Paulsena je, že Rosling sice ukazuje pravdivá data, ale pouze zprůměrovaná, nikoliv realitu. New Optimists podle Paulsena uvádějí tato data, ale ignorují různá negativa. Zejména pak nerovnoměrnou distribuci bohatství. Národní průměr se zvedá, protože nejbohatší bohatnou rychleji než nejchudší. (až třikrát rychleji v USA například). Když zbohatne "Top one percent" ovlivní to citelně národní průměr, naproti tomu, pokud zbohatne větší skupina nejchudších, národní průměr zůstane víceméně stejný. K tomu bych jenom zmínil, že Rosling tuto skutečnost nezamlčuje. Sám uvádí fakt, že USA investují do zdravotnictví nejvíce na světě, ale stále je 39 překonává v průměrné délce života. Tento fakt přičítá Rosling právě nerovnoměrnému rozdělení bohatství a neexistenci státního pojištění. Paulsen navíc dodává, že národní průměry neukazují např. rozdíl mezi muži a ženami v průměrném věku dožití (v USA je rozdíl až 16 let).
Rosling uvádí jako jeden z nejdůležitějších motorů pokroku průměrný věk dožití a kojeneckou úmrtnost. Paulsen naproti tomu tvrdí, že pokud Čína udělala v těchto směrech nejrychlejší pokrok, podobně jako Katar, neznamená to nutně, že obě země reprezentují ideální společnost, oproti zemím s rozvinutou demokracií, ale lidé tam umírají dříve. To je sice pravda, na druhou stranu tu Paulsen hovoří o něčem, co není obsahem knihy. Navíc Rosling tvrdil, že demokracie není evidentně nezbytným elementem k dosažení pokroku v jím uvedených kategoriích.
Co říci závěrem. Knihu určitě doporučuji. Co rozhodně nedoporučuji je číst ji pro potvrzení svých názorů. Nechte text na sebe působit a posléze se rozhodněte. Zvláště v moderním světě je těžké být optimistou nebo pesimistou. Optimismus se může snadno proměnit v naivitu a pesimismus v nihilismus. Co tedy zbývá? Být realistou? Realistou v relativním světě? Rosling tvrdil, že je posibilistou, to znamená, že se člověk nemá radovat, ale ani bát bez fakty podloženého důvodu. To je myslím výstižné shrnutí poselství knihy.
Poslední tři komentáře pod tím mým jsou myslím naprosto vyčerpávající a není k tomu co dodat.
Nechci se pouštět do polemiky na probíraná témata (ne vše mi přijde tak jednoznačné, jako např. autor zmiňuje syrské uprchlíky, ale ani slovo o ekonomických migrantech), ale kniha mě zaujala z jiného důvodu. Uvádí totiž 10 zkreslení, kterým běžně podléháme, když sledujeme zpravodajství, nebo dění okolo sebe. Valí se na nás tolik informací, něco je pravda, něco je zveličené, něco je možná úplně jinak, než se zdá. A proto je toto téma tak důležité, abychom nekriticky nepřijímali vždy jen jeden úhel pohledu, ale abychom naše názory a pohled na svět konfrontovali s opačnými názory a měli na paměti, že tyto zkreslení existují.
No to byla tedy jízda, takto napsaná a podaná fakta, to byla opravdu krásná jednohubka.
Takto kdyby byla pojata většina naučných knih, tak věřím, že si je přečte daleko větší procento čtenářů, kteří by je jinak nečetli.
A to je ten kámen úrazu, tyto knihy čtou a utvrzují si svůj pohled na svět lidi, kteří mají jasný náhled na svět a většinou nevěří jenom tomu co někde vidí v TV, nebo na internátu.
Ti kteří, mají kritické myšlení zažité, si jenom utvrdí, že šíření strachu, což je jedna z krásných kapitol této knihy, hraje do rukou populistům a spostě dalších jednoduše smýšlejících lidí. Ano, když se podíváte třeba na volby, tak to není idea, která vítězí, ale je to šíření strachu, to stojí za tím, že jsme, tam kde jsme.
Je zde spousta krásných příkladů, kdy je potřeba pracovat s daty, protože ta nyní hýbou světem, a ta Vám mohou ukázat, jak se dívat na svět. protože je to vždy o úhlu pohledu, na ten či onen problém.
Přidávám se ke Gatesovi. Kniha patří k těm nejdůležitějším, které jsem přečetl. Ne kvůli faktům, ne kvůli čtivosti a už vůbec ne kvůli zábavnosti. I když všechny tyto náležitosti kniha v nějaké míře obsahuje.
Je to kvůli tomu, že mne lehce "propleskla" přes mé naduté ego, i když jsem si nikdy nemyslel, že jej mám bůhvíjak velké.
Že jsem se domníval, že patřím k těm, kteří si fakta ověřují, než začnou dělat nějaké závěry. Rosling se mi vysmál a donutil si přiznat - málo.
Tahle kniha by měla být povinnou četbou ve všech sociálních bublinách a možná by bylo na světě ještě o něco lépe.
Kdo by si ji měl přečíst především? Každý! Akademik, inženýr, skladník ze šroubárny. A především by měla být vedle nočního stolku každého politika či aktivisty, ať už mu jde o životní prostředí, lidská práva a nebo cokoliv dalšího.
Doporučil bych ji i bojovníkům proti islámu, EU, neomarxistům, homosexuálům, feministkám a já nevím čemu všemu ještě. Myslím, že k částečnému pochopení stačí i ona slavná VŠŽ. A věřím, při všech těch nenávistech, které v sobě část těchto lidí chová, jim zbylo ještě nějaké to místo na vstřebání této navýsost zajímavé knihy.
rozhodně stojí za to přečíst, ale nenechat se moc okouzlit, protože tak jednoduché to není
víc než hlavní témata, mě oslovila osobnost autora a jeho týmu
I já řadím Faktomluvu mezi knihy, které by si měl přečíst každý. A povinně pak lidé vzdělávající další lidi jako impuls k tomu předávat aktuální a pravdivé informace. Neboť nejzarážejícím faktem pro mě bylo zjištění, že můj názor na svět, světovou chudobu a zdraví je opravdu do velké míry jednoduše převzat z hodin ze školních lavic, kde mi ho přednášeli lidé tak, jak jim byla problematika přednášena před těmi třiceti, čtyřiceti lety. Takhle jsem se dlouho nezastyděla. Nejen za to, že jsem neměla čas a prostor doplnit si aktuální údaje, ale hlavně za to, že jsem nepocítila ani tu potřebu.
Faktomluva je velmi zajímavá kniha zabývající se důvody a motivy, jak a proč dochází ke zkreslenému vnímání faktů, proč máme tendence informace dramatizovat a do jaké míry se na tom podílejí vrozené instinkty. Snaží se, abychom si těchto podvědomých zkreslení byli vědomi a když k nim dojde, aby se někde v koutku naší mysli zvedl ukazováček. Nejde se jim samozřejmě vyhnout zcela, ale je dobré o nich vědět. Sám Rosling demonstruje na několika situacích, kdy a jak jim podlehl a o kolik efektivnější by bylo zastavit se, zhluboka se nadechnout a zaměřit se na fakta.
Faktomluva je pro mne knihou plnou nových zjištění, některých více, některých méně překvapivých. Čeho si na ní ale vážím nejvíc je, že mi poskytla jakýsi ucelený pohled na vývoj společnosti v posledních letech. A že s odstupem poukazuje na ty mílové kroky, o které se posunula - a to nijak imaginárním či nepředstavitelným způsobem, ale poměrně jednoduše je demonstruje na životě dvou tří generací.
Kniha plná poselství. Kniha (kupodivu) plná optimismu. Kniha výrazně rozšiřující obzory.
Výborná a veľmi potrebná kniha v dnešnej mediálnej dobe, postavenej na honbe za senzáciami a katastrofami. Na pozadí množstva objektívnych faktov autor zručne a čitateľsky zrozumiteľne podáva správu o svete, ktorý zďaleka nie je taký beznádejne čierny, ako sa to môže z mediálnych výstupov zdať. Štatistický pohľad na svet je samozrejme istým spôsobom zúžený a okresaný, avšak jednoznačne potrebný.
Štítky knihy
naděje budoucnost chudoba, bída rozvoj osobnosti, osobní rozvoj dezinformace kritické myšlení fakta fakta a mýty
Já mám tenhle typ knih ráda, takže Faktomluvy jsem se nemohla dočkat a byla jsem doslova nadšená. Pořád se točíme kolem kritického myšlení, které dosti lide chybí.
Kniha popisuje 10 instinktů, kterými se dnes a denně necháme ovlivňovat. Vše je ukázáno na příkladech, statistikách, grafech... nejen, že je to hezky graficky zpracované, ale je to navíc dost čtivé.
Klobouk dolů pane Roslingu. Už teď se těším, až se podívám na přednášky na Tedu